Je nejlepší! Český vševěd Jára Cimrman moudře pronesl: „Nemusíme s tím souhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme dělat.“ Tentokráte je řeč o Final Fantasy VII, hře, která totálně změnila celý videoherní svět. Hře, kterou mnozí považují za naprostý vrchol dokonalosti, megahit, jenž nemůže být již nikdy překonán.
Řekněme si upřímně, kolik z nás by se setkalo s japonskou produkcí RPG her, kolik z nás by nepropadlo nekritickému japanofilství, kdyby nebylo Final Fantasy VII? Vznikly by tak rozsáhlé manga a anime kluby? Sledoval by někdo Battle Royale? Byl by o japonskou kulturu takový zájem? Těžko. Ta hra byla fenomén, cosi, co jako zářící meteor proletí herní oblohou jednou za epochu. A že to byl skutečně drtivý dopad na naše herní dušičky.
Ze všech titulů, které se okolo tématu FF 7 vynořily, Advent Children láká naprosto nejvíce.
Kdo by si sedm let po zázračném objevení se FF 7 nepamatoval na nádhernou, jemnou Aeris, květinářku superměsta Midgar, gigantické metropole s centrem společnosti Shinra, vysávající životní energii planety? Aeris, unikátního potomka tajemných “ancients” a na její krutý osud pod Sephirotovým mečem, mečem muže, s nímž si síly věčnosti pohrály ještě mnohem bezcitněji - dá se na to vůbec zapomenout?
Jedno je prostý fakt. Bez FF 7 by statisíce, možná miliony hráčů skutečně neobjevily japonský styl tvorby her a byly by trpce ochuzeny. Nejsem nikdy rád, když někdo legendu rozmělňuje, ale přiznávám, že v případě FF 7 se nemůžu dočkat sequelů a prequelů, ať už v podobě CGI filmu, akčního RPG nebo třeba pouhé 2D RPG jako ze staré školy. Paradoxně se těším na momenty, kdy uvidím znovu staré známé i lokality, ke kterým se díky původní FF 7 váže tolik mých emocí. Stačí říct ta tři magická slova a kritičnost mizí. V žádném případě nejsem sám, projeďte si internetové svatyně uctívající FF 7.
Snad od prvního okamžiku, kdy se začalo mluvit o PS2, následovaly spekulace o remake FF 7. Dnes musím říct, že naštěstí k podobnému kroku nedošlo. Ale na dveře klepe PS3 a podobná vlna touhy se znovu valí a mezi fanoušky to vře. Zvláště poté, co Square-Enix předvedl své technické demo, které ukazovalo, jak by si s FF 7 poradil při možnosti využívat naplno hardware PS3. Na koho ta ukázka nezapůsobila, nemá právo si říkat FFF. Přesto i když jsem byl ukázkou uchvácen, daleko více na mě působí blížící se film Final Fantasy 7: Advent Children.
Důvod je prostý. Vždy, když se mluvilo o remake FF 7, naprosto jsem si neuměl představit, jak by unikátní manga svět této hry mohl zachovat své posvátné kouzlo i při použití fotorealistické grafiky. Je vůbec možné vystihnout třeba obličej Aeris, ehm výrazně prsatou postavu sladké Tify, ale třeba i „jen“ charismatického Baretta? O Cloudovi a jeho obřím meči pak ani nemluvím. Jak ztvárnit Midgar a jeho slumy? Předpokládal jsem, že právě tohle nejde a proto jsem nebyl z možnosti remaku
nikterak nadšený. Sledovat obyčejné panáky, byť pojmenované jako mí milovaní hrdinové, to by bylo trauma.
Bude to asi docela zvláštní situace, sledovat v pohledu z vlastních očí prostředí, které nám dala původní FF 7.
FF 7: Advent Children ale ukazuje přesný opak. Trailery jasně prokázaly, že postavy nejenže neztratily nic ze své osobní magie, ale neutrpěla ani monstra či exteriéry. Souboj celé naší známé party proti Bahamutovi byl naprosto úchvatný, fotorealismus se změnil jen na “foto”, Cloud totiž skáče do výšek s mečem, který by zvedal leda výkonný jeřáb, to střílící něco, co má Barett na ruce, nemá chybu. Samotný Bahamut je tak famózní, že strčí do kapsy veškeré herní protějšky.
Magie prostupuje vším, co zatím z FF 7: AC vidíme. Nemyslím magii pro boj. Řeč je o poetické magii designu. Když vidím záhadné
setkání Clouda s Aeris na oné podivuhodné louce plné květů v matném oparu, zastavuje se mi srdce. Spekulace se valí proudem, proti kterému je rozběsněná řeka z románu „Vlna“ jen potůčkem . Jsou v oné Zemi zaslíbené, v Promised Land? Jde o neznámý flashback? Vstoupí Aeris znovu do děje, byť již jen v podobě éterické bytosti existující ve světě, který není pro živé?
Na zápletku si budeme muset pár týdnů (pokud si objednáte film z Ameriky) či pár měsíců (domácí trh) počkat. Jedno je ale jasné. Pokud můžeme bilancovat, tak technické demo FF 7 je ukázka toho, jak kvalitně by eventuální remake vypadal a FF 7: Advent Children pak předváděčkou nového, přesto však stejně emotivně působivého kabátu postav a reálií hry. Dalo by se s klidem říci: Prosím, práce na remake může začít. Square-Enix mlží slovy o 300 zaměstnancích a pěti letech práce, inu nechme je. Nakonec jako lineup hra pro PS4 by remake FF 7 v grafice Advent Children byl vyplněným snem.
Ale zapomeňme teď na remake. Čeká nás přece pokračování, kdy se dozvíme množství nových
tajemství o rase Cetra, o démonické Jenově, děj s námi opět bude zmítat, i když jen v hodině a půl. Tipuji však, že na tyto minuty jen tak nezapomeneme. Ze všech titulů, které se okolo tématu FF 7 vynořily, mě právě proto Advent Children láká naprosto nejvíce. Jsem Square-Enix vděčný, že bezprostřední budoucnost po pádu meteoru svěřila CGI snímku a ne hře, kde by každý hodnotil i kvalitu enginu.
Zbývající dva projekty dosud halí rouška tajemství.
Ocitneme se v období, kdy Sephiroth zemřel (tedy, mezi námi, zemřel opravdu?), v době, kdy Cloud a Avalanche odvrátili jednu katastrofu, aby se na ně řítila další v podobě záhadné nákazy. „Roztomilá“ monstra dávají najevo, že to je nákaza skutečně fatální. Děj uteče jako voda a jsme připraveni pro pokračování. CGI snímek jako jedno velké FMV překlene propast mezi FF 7 a další hrou z jejího světa. Jsme u Dirge of Cerberus.
Jsou lidé, kteří si oblíbili Vincenta Valentina. Nepatřím mezi ně, ve skupině jsem ho takřka neměl a i když odtajňuje některá tajemství, rozhodně by mě nikdy nenapadlo, že bude hrát někdy v nějakém FF 7 klonu hlavní roli (tedy pokud bych kdy vůbec připustil možnost, že FF 7 bude mít pokračování). A vida, právě tento tajemný pistolník na nás čeká v dalším pokračování, Dirge of Cerbeus: Final Fantasy , ještě pro PS2. Square-Enix označil hru jako akční RPG, po pravdě řečeno, neumím si to příliš představit, ale jedno je jasné. Vše bude záviset na příběhu. Pokud DoC bude mít kvalitní nosný příběh, pak celkem nesejde na stylu hry a buďme k sobě upřímní, kdo by si rád nezastřílel z tříhlavňového ručního kanónu, kterým Vincent disponuje?
Bude to asi docela zvláštní situace, sledovat v pohledu z vlastních očí prostředí, které nám dala původní FF 7 a doplnilo FF 7:
Advent Children. Ale je to tak, v této hře se bude mířit z pohledu vlastních očí (ač jinak ovládání bude z pohledu třetí osoby. Trochu se mi při některých Vincentových pohybech vybavuje The Bouncer, ale nechám se překvapit. Může hra, v níž je cíleno na jedinou postavu, rozvíjet příběh takového ražení jakým byl příběh FF 7? Jsem optimista. Metal Gear Solid také zvládá mistrovský děj a Solid Snake je až na výjimky typický osamělý vlk. Tedy k Dirge of Cerberus opatrný optimismus.
Řekněme si upřímně, kolik z nás by se setkalo s japonskou produkcí RPG her, kdyby nebylo Final Fantasy VII?
Zbývající dva projekty dosud halí rouška tajemství. Final Fantasy 7: Before Crisis pro japonské mobily (a PSP?) nás vrací zpět. Jak z grafického hlediska do 2D prostoru, tak z hlediska děje. Posuneme se do doby předtím, než Cloud přijal nabídku Avalanche, do doby, než krize začala. Spekulovat o ději mimo faktu, že se objeví Turkové, by bylo asi nesmyslné. Ještě nesmyslnější pak vidím šťourat do PSP only projektu FF 7: Crisis Core, když se nedostává ani screenshotů. O to více se můžeme těšit.
Na začátku jsem přirovnal FF 7 ke svatyni. Ale ve svatyni se skrývá víra, kterou její příznivci rozšiřují. Stejně tak FF 7 může přerůst (a evidentně přerůstá) z jediné hry do celého světa FF 7, do kterého budou přibývat další hry i CGI filmy. Bude to ředění tématu? To záleží jen a jen na tvůrcích. Kyberpunkový svět FF7 byl zatím nejlepším ze všech, které série FF zrodila. Ve vykopávkách se válely trosky amerických stíhaček, po silnicích jezdily super motockly, na kolejích pak parní vlaky. Zatímco první raketu do vesmíru odpálil nadšenec a megakorporace vyssávaly životní energii planety, všude se potulovala magická monstra. Planetu hlídaly weapons, kolosy, z nichž některé byly schopné překročit hory. Byl a je to svět,který má opravdu co nabídnout. Když si vybavím, co Capcom vytěžil k naší spokojenosti z jednoho zombifikovaného městečka, Square-Enix má možnosti naprosto neomezené. Zaplať Pánbůh.
