RECENZE: Legenda z GameCubu Luigi's Mansion ožila na 3DS. A stojí za to

Po sedmnácti letech od vydání na konzoli GameCube přichází Luigi's Mansion v upravené podobě na handheld 3DS s možností vychutnat si hru tak, jak byla původně plánována: tedy ve stereoskopickém 3D.

Luigi’s Mansion byla jedna ze startovních her na konzoli GameCube a mezi fandy má kultovní status. Pokračování s podtitulem Dark Moon vyšlo až po mnoha letech v roce 2013 na handheld 3DS a aktuálně se opět blýská na lepší časy. Na Switch se chystá Luigi’s Mansion 3 (pracovní název) a na 3DS je venku remake prvního dílu. Skvělé je, že Luigi’s Mansion má co říci i po tolika letech. Chytrý návrh úrovní zkrátka nezestárl.

Luigi's Mansion 3DS

O co jde? Hlavním hrdinou série není slavný instalatér s knírkem, ale jeho ustrašený bráška Luigi, který se vydává Maria hledat to strašidelného sídla. K ruce má jen baterku, vysavač a na drátě profesora Elvina Gadda, který Luigimu z laboratoře pomáhá. Hodí se ještě zařízení vtipně nazvané Game Boy Horror, které skenuje okolí, ukazuje mapu, posbírané věci a pochytané duchy. Mimochodem možnost mít mapu neustále na očích je velmi užitečná.

Máte rádi stará, zdánlivě opuštěná sídla, jejich prozkoumávání, objevování tajemství či film Krotitelů duchů z roku 1984? Potom si Luigi’s Mansion zamilujete. Na začátku nemůžete téměř nikam, sídlo se však postupně rozsvěcuje jako vánoční stromeček s tím, jak postupně řešíte místnost za místností.

Základní duchové vás většinou nepotrápí, snad jen ve větším počtu. Jednoduše je omráčíte světlem ze svítilny, nahodíte vysavač a podobně jako ve zmíněném filmu se pustíte do bitky. Ve většině místností však přebývají silnější duchové, členové početné rodiny, jimž je nejprve třeba dostat se na kobylku. První indicie poskytne právě sken přes Game Boy Horror.

Luigi's Mansion 3DS

Například v posilovně vidíme vznášející se činku. Zvedá ji duch, silák, kterého vyrušíme tak, že do něj strčíme pomocí zavěšených boxovacích pytlů hned vedle. Duch se rozčílí a začne nás nahánět. Pomocí pytlů ho tedy omráčíme, teprve následně můžeme nahodit vysavač. Jasně, není to něco, z čeho by se vám uvařil mozek, většina místností je přesto celkem nápaditá a takovéto zpomalení tempa se do hry hodí.

Později se k vysavači navážou další elementy. Někteří duchové například reagují pouze na vodu, ohněm se spálí falešné dveře a zmrazením vodní plochy se lze přesunout ke kohoutku. Je to snadné právě kvůli tomu, že vlastně všechny akce jsou přísně logické.

Luigi's Mansion na Gamecube + figurka Amiibo

Luigi's Mansion na Gamecube + figurka Amiibo

Ještě před recenzováním nové verze pro 3DS jsem si hru zahrál na GameCubu, abych měl přímé srovnání. Na velké televizi už hra samozřejmě nevypadá nijak extra dobře, přesto je hratelná a potěší různé drobné detaily. Zprvu jsem si říkal, že jde jen o port, ale ne, ačkoliv je hra pocitově stejná, některé objekty a textury vypadají trochu jinak a na menší obrazovce 3DS lépe.

Také musím říci, že na 3DS se mi hrálo o něco lépe než původní verze na GameCubu. Někteří novou verzi kritizují kvůli ovládání, mně však sedlo. Držením tlačítka Luigi vysává a v tomto momentě funguje pohybové ovládání, které umožní ovládat směr nahoru a dolů, zatímco Lugi se pohybuje přes levý analog jen do stran. Když však stisknu ještě tlačítko B, otáčí se. Používat sken v Game Boy Horroru je za asistence gyroskopu také mnohem snazší. Vážně jsem s tím neměl žádný problém a v pohodě vykryl všechny herní situace.

Luigi's Mansion 3DS

Co se novinek týče, kromě upravené grafiky a ovládání je to možnost hrát v kooperaci. Tu jsem ovšem netestoval, protože parťák potřebuje mít vlastní kopii hry. Nová verze také podporuje figurky Amiibo. Ty se aktivují v laboratoři a přinesou následující bonusy: Luigi – šance na oživení při smrti, Mario – uzdravující houby místo jedových hub, Toad – při rozhovoru doplní zdraví, Boo – na radaru je vidět pozice prchajících Boo.

Luigi’s Mansion je i po tolika letech skvělá hra, která stojí za hřích. Na 3DS si ji navíc můžete vychutnat ve stereoskopickém 3D, což byl i původní záměr Nintenda. Přiznávám, že se zapnutým 3D jsem nehrál, ale celé sídlo si tak alespoň prošel, protože vypadá vážně parádně. Co se chyb týče, jsou stejné jako kdysi: hra je celkem krátká, za nějakých šest hodin je po všem. A kdo zná původní verzi, proběhne ji ještě rychleji. A ačkoliv si myslím, že pokračování Dark Moon je lepší (a delší), rozhodně stojí za to začít jedničkou.