Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mercenaries - krásný život žoldáka

  12:00aktualizováno  31. ledna 7:10
Sotva jsme se trochu oklepali z předvánočního náporu kvalitních videoher, rozbíhá se hon na hráče znovu. První předzvěstí kvalitních titulů následujícíh měsíců jsou Mercenaries - hra, jíž se konečně podařilo prolomit prokletí plagiátů GTA.

BonusWeb HIT Mercenaries Trvalo to dlouho, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. Nemáme teď na mysli dlouhé čekání na Mercenaries, tento název je v podstatě dodnes ještě prakticky neznámým pojmem, jelikož není pokračováním žádné z prestižních sérií, a jeho vývoj neměla na starosti žádná z veličin videoherního průmyslu honosící se zvučným jménem. Ne, jejich výrobu má na svědomí „jen“ již celkem známá partička Pandemic, o které se obecně ví, že umí dělat „docela fajn hry“. Tak tohle na mysli prostě nemáme. Máme tam to, že Mercenaries jsou bez debat prvním titulem, kterému se velmi slušně podařilo napodobit a zpracovat koncept průkopnického Grand Theft Auta.

Na první pohled ovšem nemají Mercenaries s městskou akcí zhola nic společného. Neodehrávají se totiž ve městě, ale na rozlehlém bojišti na Korejském poloostrově. Tam zuří fiktivní válečný konflikt (vzhledem ke zbraňovým možnostem ve hře se dá dokonce i říci, že jaderný), kde mezi sebou ale nebojují jen dvě části Korey, jak by se dalo čekat, ale soupeří tu mezi sebou čtyři frakce včetně Číňanů a ruské mafie. Do toho se tam snaží vnést trochu pořádku mezinárodní mírové síly, čehož výsledkem je ovšem nakonec takový chaos, jaký dosud nemá v žádném válečném konfliktu. Zkrátka všichni proti všem.

Mercenaries

Co byste ale nechtěli? Jste přece žoldák a ten musí za ty prachy něco vydržet.

Proti všem jste zároveň i vy coby člen skupiny elitních žoldáků bojující víceméně na vlastní pěst, přičemž vaší hlavní motivací je v prvé řadě odměna, kterou za danou „zakázku“ získáte. Na druhou stranu se ale nemůžete spolehnout na nikoho jiného než pouze na sebe samotné a sílu vašich tvrdě vydřených peněz. Hned v úvodu máte na výběr ze tří hratelných postav, které sice disponují jistými odlišnostmi (myšleno ve smyslu bojových schopností, ne pouze jiného vzhledu), nicméně nakonec stejně zjistíte, že je vlastně jedno, kterou si vyberete. Rozhodně to ovšem tentokrát nemíníme jako zápor této hry. V tomto případě je zde totiž nutná v prvé řadě adaptace, která probíhá u všech postav podobně, a hned v řadě následující je potřeba, abyste zapojili svůj mozek a s jeho bolestivou pomocí dokázali co nejlépe využít velmi variabilních možností jak dané postavy, tak celé hry.

Používání mozku v ryze akční hře by mohlo leckoho zaskočit, ale žádný strach, Mercenaries zůstávají i nadále především prvotřídní akční zábavou, jak jsme ji popsali již v našich prvních dojmech, a která se důsledně drží cimrmanovsky koncipovaného hesla „Pokud jde něco rozstřílet, proč to nerozstřílet?“ Pokud jste již z věčného hraní her tumpachoví alespoň zčásti tak jako my, nebude vám nic bránit v tom, jít na věc pouze hrubou silou a všechno vystřílet ručně. Mercenaries Pokud vám ale pod čepicí alespoň něco zbylo, půjdete na daný problém s využitím širokých možností, které vám tato hra poskytuje. V prvé řadě asi nebude úplně ideální chodit po velkém herním prostoru stále jen po svých. Proto není nic jednoduššího než nastoupit do prakticky kteréhokoliv dopravního prostředku nacházejícího se poblíž a s jeho dopomocí se pak přemisťovat podstatně rychleji, což se bude bude hodit prakticky neustále. Dopravní prostředky ovšem neslouží pouze jako modifikované MHD, ale mnoho z nich je navíc vybaveno nějakou tou slušnou zbraní, která je většinou dosti znatelně průraznější nežli to, co běžně taháte v ruce či na zádech. Zejména se ale ale hodí pro maskování. V celé hře nenajdete ani jedno neutrální vozítko, kterým si vyjela rodinka na sobotní piknik. Každé vozidlo je tak označeno barvami své „mateřské“ frakce, což vám dává velkou výhodu zejména v okamžiku, kdy máte na území této frakce provést nějaký diverzní úkol. Pokud tedy jedete kupříkladu vyhodit do vzduchu půlku ruské základny, je nanejvýš vhodné obstarat si někde ruský džíp, v němž vás ruské hlídky budou považovat za spojence a nebudou po vás pálit, čímž pádem se na místo určení dostanete velmi pohodlně. Pokud tedy nemáte zrovna cestu přes území Číňanů, kteří jsou zrovna v tu chvíli s rusy na kordy, respektive na raketomety.

Mercenaries

Není zde sice tolik možností jako předloze od Rockstaru, ale rozhodně je zde minimálně srovnatelná míra volnosti.

V předchozím odstavci byla nakousnuta dvě důležitá témata: obstarávání věcí a jistá forma diplomacie. Nejprve tedy k tomu druhému. V Mercenaries se autoři snažili vytvořit životný válečný konflikt, kdy každý hledí v prvé řadě sám na sebe a výjimkou byste tak neměli být ani vy. Vaším zájmem jsou prachy a není tedy čas na nějaké bratříčkování s některou ze stran. Ochotně tak přijímejte lukrativní zakázky od každého, kdo má zájem, ale musíte zároveň počítat s tím, že pokud někomu vylidníte půlku armády nebo mu vyhodíte do vzduchu pár budov, půjde po vás následně doslova jako po uzeném. Nezřídka se tak stane, že po vás půjdou skoro úplně všichni a vy nebudete vědět, kam dřív skočit a před kým se dřív schovat. Co byste ale nechtěli? Jste přece žoldák a ten musí za ty prachy něco vydržet. Tím se dostáváme k tématu obstarávání si různých věcí užitečných pro boj a plnění zadaných úkolů, s čímž souvisí právě i vydělaná hotovost. A to tak, že pokud máte dost peněz můžete si za ně koupit prakticky cokoliv. Ne, jahodou zmrzlinu se nám tu sehnat nepodařilo, ale co se týče bojové techniky, můžete si koupit skutečně, co chcete, čehož vrcholem je již mnohokrát avizovaná možnost nákupu nejrůznějších druhů letecké podpory nebo třeba odpálení rakety s plochou dráhou letu na cíl, jehož se potřebujete zbavit. Pakliže je zrovna prominent, kterého máte zlikvidovat („karetní hra“, pamatujete?) schovaný v ostře sledovaném baráku, není nic jednoduššího než si objednat kobercový nálet, který budovu nejenže dokonale vybílí, ale pro jistotu Mercenaries i rovnou srovná se zemí. Není to sice zadarmo, ale co jiného si chcete v Koreji koupit, když tam nemají ani tu vodku jako v Rusku?

V úvodu jsme Mercenaries velkoryse přirovnávali ke GTA, což si tato hra rozhodně zaslouží. Není zde sice tolik možností jako předloze od Rockstaru, ale rozhodně je zde minimálně srovnatelná míra volnosti. To, že si můžete chodit, téměř kudy se vám zachce je jistě fajn, ale mnohem lepší je to, že každý z úkolů můžete plnit několika možnými způsoby. Můžete na místo určení vlítnout s raketometem a všechno tam postřílet, můžete tam vjet tankem a všechno to zajezdit do země, můžete se schovat opodál na kopci a všechno to tam sniperkou odstřílet, můžete si objednat leteckou pomoc a v klidu se opalovat na paloučku a nebo si můžete vymyslet nějaký úplně jiný způsob. Navíc vaše konání není až tak deterministické jako kupříkladu v Deus Ex (což je ale samozřejmě dáno samotnou povahou obou těchto her), takže se můžete chovat tak, jak máte zrovna náladu a nemusíte se za každou cenu držet podobného stylu hraní, respektive „toho, co umíte“, čímž se hra stává neuvěřitelně pestrou.

Klony útočí

S kopírováním cizích úspěšných nápadů se u videoher setkáváme již prakticky od jejich vzniku. Není se tedy co divit, že se o to nejrůznější firmy pokoušely i u série Grand Theft Auto a to konkrétně od okamžiku, kdy tato série opustila své původní placaté grafické zpracování a s příchodem nového hardwaru vstoupila do regulérního 3D světa. Ukázalo se, že okopírovat tento koncept není sice nic extra obtížného, ale kvalitně jej zpracovat, to bylo dosud nad síly plagiátorů. Pokusů bylo již docela hodně, jmenujme kupříkladu hodně nevýrazný Roadkill nebo cartoonové Simpsonovy. Vcelku funkční byl tento model v plošinovce Jak 2, nicméně tam se na jeho zpracování zase až tak nehledělo, jelikož to bylo bráno jen jako něco navíc pro pokračování prvního úspěšného dílu. Nyní tedy konečně přicházejí Mercenaries a rozhodně nemusíme mít strach, že by se s kopírováním GTA přestalo. Důkazem budiž i postupný průnik konceptu velkých otevřených lokací na mezi handheldy. Na GBA již je možné zahrát si rovněž speciální verzi GTA a na PSP se výhledově chystá akce Fired Up, která má ovšem zatím bohužel poněkud blíže k Roadkillu.

Mercenaries Má tedy tato hra vůbec nějaké chyby? Jistě, že má, a ne jednu. V prvé řadě totiž není zase až tak úplně pravda, že byste se mohli procházet úplně všude, kudy byste chtěli. V některých místech totiž nebudete schopni projít hradbou stromů, které jsou navíc evidentně nezničitelné, ani když těsně vedle stojící budovu počastujete kobercovým náletem. Na druhou stranu působí ale dosti realisticky, že se nemůžete vyškrábat do prudkých srázů, ale když se nahoru dostanete nějakým jiným způsobem, můžete ze srázu sjet po zadku dolů. Ne zcela dobře rovněž působí zjištění, že váš léty ostřílený žoldnéř neumí plavat. Tedy ne, že bychom měli někdy tendenci chtít někam doplavat nebo snad se jít pod korejským sluncem svlažit, ale působí opravdu divně, když váš avatar ukončí své účinkování na bitevním poli jen proto, že přišel do styku s vodou. No a v neposlední řadě tu máme klasický a letitý neduh umělé inteligence nepřátel. Ti sice dokážou leccos, ale ani oni si nejsou schopni všimnout, že jejich opodál stojící kolega od vás dostal dáreček v podobě dobře mířeného headshotu ze sniperovky.

Vzhledem k celkové skvělé atmosféře a náboji hry a velmi slušně zvládnuté hratelnosti se ale jedná pouze o víceméně kosmetické vady. V kombinaci s tím, jak hra vypadá, vám to zcela jistě nijak zvlášť nebude. Grafika je totiž další z velmi Mercenaries povedených součástí hry, přičemž její obecnou kvalitu navíc podtrhují skvěle vypadající výbuchy a další efekty. Grafika dokáže opravdu skvěle vytvořit pochmurnou iluzi neutěšeného korejského bojiště a pro hru tohoto typu je její stylové řešení vpravdě ideální. No a když si přimyslíme, že si v této hře můžeme opět po dlouhé době zahrát jako bonus i za Indyho Jonese a dokonce i za Hana Sola, docházíme celkově k velmi dobré a trvanlivé zábavě. Až by jednoho napadlo, že člověk ještě ani pořádně nevstřebal předvánoční nášup hitovek, a už se začínají rojit další. Mercenaries mají nepochybně svoje chybky, ale ruku na srdce, která hra je nemá? Má je dokonce i poslední inkarnace GTA a přesto se jedná o skvělou hru. A podobné je to i s Mercenaries. Tato hra sice vzhledem k jejímu námětu zdaleka neskýtá tolik možností jako život ve státě San Andreas, ale i tak ji nelze upřít to, že se jedná o první hru, jež v první řadě chtěla být „něco jako GTA“ a jako první se jí to skutečně povedlo.

Mercenaries
Výrobce/Vydavatel Pandemic/LucasArts
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 590 kB
Verdikt: První hra, která dokázala velmi zdařile napodobit GTA.
Hodnocení: 85% (info)

Autor:




Nejčtenější

FIFA 18
RECENZE: Fanoušci fotbalu ani letos neušetří. FIFA 18 se opět vyplatí

Nový díl jedné z nejprodávanějších herních sérií vůbec sice již nepřináší tolik novinek jako ten loňský, přesto jeho koupí nikdo neprohloupí. A to nejen kvůli...  celý článek

Outlast (PlayStation 4)
Stahujte brutální horor Outlast na PC zdarma. Ale pospěšte si

V časově omezené akci můžete prostřednictvím obchodu Humble Store získat zdarma brutální horor Outlast v deluxe edici, tedy i s rozšířením Whistleblower....  celý článek

PlayerUnknown’s Battlegrounds
Příběhová kampaň do PlayerUnknown's Battlegrounds jen tak nepřibude

Brian Greene, autor úspěšného PlayerUnknown's Battlegrounds, utnul všechny spekulace svým oznámením, že příběhová kampaň pro jednoho hráče do největšího hitu...  celý článek

Tomb Raider film
První trailer filmového Tomb Raidera s Alicií Vikander jako Larou Croft

Netrpělivě očekávaná ukázka z chystaného filmu na motivy herní série Tomb Raider je konečně venku. Ať už si o něm myslíte cokoli, musíte uznat, že to hlavní...  celý článek

Need for Speed Payback
Podívejte se na závody Need for Speed Payback ve 4K a na HW nároky

Podívejte se, jak vypadají připravované arkádové závody Need for Speed Payback v rozlišení 4K.  celý článek

Další z rubriky

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Syberia 3 (PC)
RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli...  celý článek

StarCraft: Remastered
Strategická legenda baví i po 19 letech. Recenze StarCraft: Remastered

Blizzard ohlásil něco, co snad každého hráče z devadesátých let muselo zahřát na duši. Remaster nejproslulejších her, na kterých už se, buďme upřímní, zub času...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.