První závod letošní sezóny mistrovství světa silničních motocyklů máme zdárně za sebou a nejeden dramatický okamžik naznačil, že letos asi opravdu bude na co koukat. Možná tak nejednoho hráče přepadla touha opět si po nějakém čase vyzkoušet, jaké to je, osedlat jednostopé monstrum a vyrazit vstříc nástrahám světových závodních okruhů a úkladům soupeřů. K tomu ale nemá na konzolích překvapivě až tak mnoho kvalitních příležitostí: buďto se oddá závodní sérii Moto GP od japonského Namca nebo vyzkouší pokus Riding Spirits, což sice má být jakýmsi motocklovým ekvivalentem Gran Turisma, ale jeho kvality jsou poněkud sporné a záleží v tomto případě skutečně velmi hodně na individuálních preferencích jednoho každého hráče. Proto je obecně mnohem úspěšnější první ze jmenovaných možností.
Jak si vysvětlit, že bojujete se žlutou Hondou ze stáje Sita Ponse, na níž sedí Max Biaggi, který letos jezdí s Nicky Haydenem u Repsolu?
Sportovní a závodní série vydávané firmou Sony lze rozdělit do dvou skupin. V jedné nalezneme hry, jejichž kvalita víceméně stagnuje, případně i lehce klesá (Formula One, This is Football), a ve druhé pak najdeme tituly, které časem pomalu ale promyšleně uzrávají a vybrušují se (WRC). Moto GP se naštěstí řadí do té druhé skupiny,
takže pro leckterého fanouška jednostopého závodění bude mít pořízení této hry smysl, a to i přesto, že vyloženě výrazné změny jsme zatím nezaznamenali. Na druhou stranu byla ale série Moto GP prakticky již od druhého dílu symbolem pro pozvolný nárůst kvality s tím, že autoři si evidentně nechávali pár vylepšení v záloze pro další díly.
Najdeme zde ale zatím několik velmi pozoruhodných chybek. Jejich charakter je sice pouze formálního rázu, ale přesto je zvláštní, jak ledabyle k dané věci autoři přistoupili a určitě jsme zvědavi, zda se tyto chybky objeví v plné verzi. Pomineme maličkosti jako zatím lehce nedotaženou informační grafiku a podobně, ale zmínit se rozhodně musíme o poněkud ledabylém přístupu k licencím. Začne to hned ve velmi dynamickém a intru, které je tvořeno sestřihy ze skutečných závodů královské
kubatury Moto GP. Koukáte na skvělé manévry a hrůzostrašné pády a najednou blik, vidíte Repsol Hondu s číslem 46. Pro většinu lidí to samozřejmě nic neznamená, ale najdou se i tací, kteří vědí, že s tímto číslem jezdí Valentino Rossi a ten jak známo kroutí již druhou sezónu u Yamahy. Dobře, autoři zkrátka použili starší záběr, který se jim z nějakého důvodu líbil, ale jak si tedy vysvětlit, že pak přímo ve hře bojujete se žlutou Hondou ze stáje Sita Ponse a když se po závodě podíváte do výsledkové listiny, kdože vám to vlastně tak pil krev, vyklube se z něj Max Biaggi, který letos jezdí s Nicky Haydenem právě u Repsolu? V dnešní
době, kdy jsou licence všeho možného již téměř nutnou podmínkou pro tvorbu úspěšné videohry, to vnímáme jako docela hazard s dobrou pověstí série. Každopádně úprava tohoto problému je vpravdě rutinní záležitostí, takže je pravděpodobné, že bude v ostré verzi opraven.
Skvěle působí i pohled „z vlastních očí“ kdy nejenže se díváte na trať skrz typicky tvarované hledí helmy, ale zároveň vám kývající se hlava v zatáčkách dosti solidně zvedne prožitek z realistické jízdy.
Co se týče konceptu hry, zůstává vše při starém, takže arkáda, šampionát či Challenge. Posledně jmenovaný režim obsahuje klasické závodní úkoly typu zvítězit v duelu nebo zajet požadovaný čas. Pokud nás paměť neklame, byl jejich počet
navíc zvýšen z rovné stovky na 125. Na výběr je dále opět ze všech tří soutěžních kubatur mistrovství světa a vzhledem k výše napsanému samozřejmě i ze všech týmů a jezdců, samozřejmě vyjma zoufalců na vypůjčených motocyklech, kterých slušná řádka v každém závodě startuje na divokou kartu. Co si ale zaslouží velkou pochvalu je fyzika, která se zdá, že by konečně mohla být tím, co by každý závodník od takovéto hry čekal. Samozřejmě lze nastavit několik obtížností a kombinovat je s aktivováním pomocných jízdních asistentů. I při tom jednodušším nastavení ale nyní máte již skutečně docela dobrý pocit z toho, že jízda odpovídá tomu, jak se na motorkách jezdí v reálu. To znamená úplně jiný nájezd do zatáček než s automobilem či jiné návyky při akceleraci a brzdění. Pokud totiž budete jezdit jako čuňata, nejenže budete širocí v zatáčkách, ale motorka pod vámi zneklidní a
při brzké prudké akceleraci vám začne podkluzovat zadní kolo, případně se při brutálním brzdění celý váš stroj rozklepe a nad vámi se začne vznášet temný stín potenciálního highsideru. A to bude s největší pravděpodobností to, co opět zláká mnoho hráčů k tomu, aby si pořídili i čtvrtý díl.
|
A možná že je zláká i opět o něco lepší technická stránka, která sice není dokonalá, ale rozhodně lepší nežli posledně. Grafici poté, co předchozí díly vypadaly pořád „tak trochu kresleně“ vsadili na realističtější přístup, kdy jezdci vypadají sice v
některých partiích možná trochu hranatě, ale celkově působí hra mnohem reálnějším dojmem. Nejsme si jisti, ale zdá se, že byla trochu přiblížena kamera, zabírající standardní náhled na dění ve hře, protože jezdci se nám zdají možná o něco větší (samozřejmě úměrně tomu i motocykly). Skvěle působí i pohled „z vlastních očí“ kdy nejenže se díváte na trať skrz typicky tvarované hledí helmy, ale zároveň vám kývající se hlava v zatáčkách dosti solidně zvedne prožitek z realistické jízdy. Zkrátka, Moto GP 4 se zatím tváří jako hra, která by opět mohla udělat radost všem příznivcům motocyklových závodů.
Index očekávání: 80%
