Shadow Warrior (PS4)
Jan Lysý - Kandidátů by samozřejmě bylo víc, ale faktem je, že jsem se nejvíc vyřádil u Shadow Warrior. Není to nejpropracovanější, nejpromyšlenější nebo nejhezčí střílečka, kterou jsem za poslední roky zkusil, ale tahle kombinace asijských motivů, rychlého tempa a špetky nostalgie si mě prostě získala.
Jakub Žežule - Mojí nejoblíbenější střílečkovou značkou současné generace je bez jakýchkoliv pochyb Destiny. Její struktura je výrazně odlišná od ostatních stříleček na trhu, pocit ze střílení je výborný a hra nabízí spoustu způsobů, jak si ji užít.
Destiny 2
Jednotlivé složky jsou navíc pěkně propojené a člověk si díky tomu neustále vylepšuje svou postavu. Je to prostě takové hobby, ke kterému se rád vracím. Na budoucnost druhého dílu se dívám se směsicí obav a optimismu. Těším se sice na jednotlivá rozšíření, bojím se ale stále sílícího vlivu mikrotransakcí, které mi hru ve stávající podobě naštěstí zatím nekazí. Získal si mě i Battlefield 1, kterému jsem přes počáteční skepsi nakonec propadl. Ze stříleček orientovaných primárně na kampaň mě nejvíc zaujal loňský Doom. Mimochodem mám pocit, že update 6.66 multiplayeru docela pomohl.
Overwatch
Ondřej Zach - Před čtrnácti lety bych řekl Call of Duty. V recenzi jsme tehdy s Petrem Kárníkem básnili o parádní filmové atmosféře. Něco podobného, to absolutní pohlcení až tísnivost, jsem po velmi dlouhé době zažil až v Battlefieldu 1 v rámci Operace nazvané Conquer Hell. V oblasti multiplayerových stříleček u mě přesto vede Overwatch, u kterého jsem strávil zdaleka nejvíc času. Navíc jestli loot boxy s kosmetickými předměty živí hru tak, že se ve hře průběžně objevují zdarma nové postavy, mapy i režimy, jsem jedině pro. Ze singlu pak restartovaný Shadow Warrior. Ta hra má vtip, spád a je neuvěřitelně zábavná.
Shadow Warrior 2
Petr Zelený - Rozhodoval jsem se mezi novým Wolfensteinem a oživeným Shadow Warriorem, tedy dvěma letitými značkami, které nedávno znovu vyskočily na výsluní. A o chlup to u mě vyhrál infantilní řezník s katanou Lo Wang. Nový Wolfenstein má sice úžasnou atmosféru, Shadow Warrior mi ovšem zkrátka sedl víc rychlou hratelností. Zvláště druhý díl, kde je víc zbraní, víc dovedností, víc nepřátel a víc zábavy.
quake
Quake Champions
Andrej Brabec - Kdo mě trochu zná, asi si dokáže tipnout odpověď. Fanoušci série Quake čekali na pokračování dlouhých 12 let a Quake Champions jsou navzdory úvodním pochybám naprosto plnohodnotným nástupcem. Trochu jsem se vrátil také k Titanfallu 2, který je v rámci své kategorie téměř dokonalou akcí. Škoda, že prodejně propadla. A to tak, že se podle neoficiálních informací dost možná nedočká pokračování. Přitom to pro Electronic Arts měla být další veliká střílečka, pro kterou měly „pravidelně“ vycházet další díly. Zdá se, že extrémně rychlé akce většině dnešních hráčů nevoní. Tyhle hry nikoho za ručičku nevodí a méně zkušení hráči končí jako pomazánka na chleba.
Wolfenstein: The New Order
Honza Srp - Stříleček sice vychází spousta, ale příliš spokojený nejsem. Převládá orientace na multiplayer, otevřené světy a specializace. Chybí mi ten styl, který dělali třeba takoví Raven Software, tedy silná příběhová kampaň s levely, kde člověk musel nad dalším postupem i přemýšlet a občas dokonce zabloudil. Nového Jedi Knight, No One Lives Forever, F.E.A.R. nebo třeba Half-Life už se však nikdy nedočkám, jedinou pořádnou střílečkou za poslední léta je tak proto pro mě Wolfenstein: The New Order. Ta hra má vše. A nejlepší na tom je, že už příští týden touhle dobou budu plně ponořen do nového dílu.
