NHL 18 přináší jen jednu pořádnou inovaci, zato výtečnou

Letošní ročník přináší jen minimum změn, situaci však zachraňuje skvělý arkádový režim 3 na 3. Příště už by to ovšem chtělo nový engine.

O tom, že série NHL je pro Eletcronic Arts na druhé, ne-li až na třetí koleji, jsme již psali několikrát. Na rozdíl od basketbalu nebo fotbalu EA Sports ani nemusí bojovat s žádnou konkurencí.

Vegas Golden Knights budou pro mnoho lidí jediným důvodem proč hru kupovat.

A tak hokejoví nadšenci už několikátý rok kupují za těžké peníze pořád tu samou hru a přitom smutně pokukují po populárnějších sportech. Také už byste chtěli nový engine? Příběhový mód? Vylepšenou umělou inteligenci? Ale prosím vás. Kdo by se s tím dělal, když do NHL přibude v nadcházející sezoně nový tým Vegas Golden Knights? To přeci každému musí stačit.

Najděte deset rozdílů

Čekat každoroční revoluci od série, která vychází už přes 20 let, by samozřejmě bylo bláznovství. Jen překopaná menu a aktualizované soupisky však za cca 15 stovek rozhodně nestojí. Po odehrání několika zápasů jsem proto měl jasno. Tentokrát pohár trpělivosti přetekl a NHL 18 to ode mě pořádně schytá. 

Někteří hráči si příliš podobní nejsou.

Protože ačkoli je jádro hry samo o sobě výborné, po čtyřech letech na stejném enginu se už okoukalo. Závist je špatná věc, ale když vidím jak moc to sluší fotbalové Fifě na Frostbitu, přijde mi Ignite prostě už zastaralý. Jenže s tím už nic neuděláme, pojďme se tedy aspoň blíže podívat na jednotlivá vylepšení, kterými se v nás marketingové EA oddělení snaží vzbudit dojem, že tu máme úplně novou hru. Nepodstatné „fíčury“ rovnou přeskočíme, protože vylepšený trénink, rozšiřovací draft či možnost vytvářet si vlastního maskota jsou sice fajn věci, ale jejich celkový dopad na hratelnost je minimální.

Nejlepší obrana není útok

V online kláních nově dopředu nevidíte, jaký tým si vybral soupeř. Většinou tak budete hrát proti Pittsburghu.

Tím největším tahákem měl letos být zcela nový systém blafáků a kliček. Na promo videích to samozřejmě vypadá skvěle, jenže jak už asi tušíte, ve skutečnosti to tak žhavé není. Už samotné provedení pokročilé kličky není úplně nejjednodušší a trochu připomíná složitější komba z bojových her. Použití správného pohybu ve správný moment proto zůstane výsadou jen těch nejlepších hráčů. Že byste si jen tak prokličkovali přes půl kluziště jako Connor McDavid (který je letos hlavní tváří hry) ve svém prvním utkání po návratu po zranění, není příliš reálné. Alespoň ne v zápasech proti skutečným hráčům.

Česká extraliga díkybohu nechybí ani letos.

To přepracovaný systém clonění hokejkou v obranné fázi je mnohem použitelnější a rychle jsem si na něj zvykl. O co jde? Tlačítko pro vypichování puku lze nyní podržet a pohybem pravé analogové páčky můžete plynule nastavit hokejku do požadovaného směru. Nebo jí jen tak mávat ze strany na stranu a doufat, že tím soupeři puk vyrazíte. Což funguje až překvapivě často.

Důsledky těchto změn jsou patrné na první pohled – obranná fáze je zvýhodněná nad útočnou a ve hře padá ještě méně branek než dříve. Což je sice realistické, ale již ne tolik zábavné. Naštěstí si toho autoři byli vědomi, a proto do hry zapracovali zbrusu nový mód, nazvaný NHL Threes. Ten je nakonec tou jedinou věcí, kvůli které se NHL 18 vyplatí pořídit i letos.

Méně hráčů více zábavy

NHL Threes - ten jediný opravdový důvod proč do letošního ročníku investovat.

Miluji opravdovou NHL, což je zřejmě ten největší důvod, proč mě hra stále baví, i když už je to posledních pár let pořád to samé dokola. Přidání nového arkádového módu, který se hraje na menších kluzištích jen se třemi hráči na každé straně, mi tak na první pohled přišlo jen jako zoufalá snaha inovovat za každou cenu. NHL Threes jsem proto v menu dlouho ignoroval a vyzkoušel ji prakticky jen z recenzentské povinnosti. Ach, jaký jsem byl hlupák.Tento mód je totiž naprosto skvělý!

Je to čistokrevná přímočará zábava á la devadesátá léta. V jádru je to samozřejmě pořád ta stejná NHL se svým propracovaným ovládáním, ale bodyčeky jsou silnější, brankáři děravější a nějaká smysluplná obrana prakticky nemožná. Hraje se bez přerušení, offsidy či zakázanými uvolněními si hlavu lámat nemusíte a v případě faulu se rovnou jede trestné střílení.

Gólů při běžné hře příliš nepadá.

Aby toho nebylo málo, lze si nastavit ještě arkádovější pravidla. Místo omezeného času se tak může hrát na předem dohodnuté množství branek, přičemž pomocí speciálních kotoučů jsou některé góly rovnou za dva body či třeba naopak umazávají skóre soupeři. Samotných zápasů se mohou zúčastnit i maskoti a dokonce je tu něco jako singleplayerová kampaň, kde si postupně vylepšujete svůj tým a otevíráte si další a další zápasy proti stále silnějším soupeřům. Tohle je opravdu super a je škoda, že NHL Threes nejdou pořídit samostatně za sníženou cenu.

Těžce vydřená remíza

Letos je pro mě obzvláště těžké vytáhnout se s nějakým konečným hodnocením. Změn ve zpracování samotných zápasů je minimum a ten slavný „přepracovaný“ skill/defence stick dělá hru ještě o něco náročnější na zvládnutí než dříve. Po grafické stránce vše začíná trochu zasmrádat a stále stejný komentář Mika Emricka a Eddieho Olczyka už mi vyloženě leze krkem. V EA trochu neférově spoléhají, že si fanoušci hru stejně koupí, protože by jim jinak chyběl jeden tým, což prostě není dobrý přístup.

Situaci však zachraňuje skvělý arkádový mód 3 na 3, který by klidně mohl fungovat jako samostatná hra. Jen díky němu nakonec ode mě NHL 18 dostává palec nahoru, byť se spoustou výhrad. Ale tentokrát už vážně naposledy!