Zkraje týdne si opět přijdou na své milovníci starých automatových hitů. OutRun 2 je totiž pokračováním (respektive víceméně pouze předělávkou s využitím možností dnešního hardwaru) dodnes velmi populární závodní akce od Segy z roku 1986 – OutRun (překvapivé, že? :-)). Jedná se tedy o arkádu v tom nejčistším významu tohoto slova, takže vy, kdož trávíte volné chvíle tím, že se snažíte pilovat svou jízdu v Gran Turismu a sebemenší zlepšení času na okruhu v Seattlu oslavujete šampaňským, asi ani nečtěte dále, tato hra pro vás zcela jistě nebude.
koncepce zůstala naprosto stejná, změnilo se jen provedení.
Vzhledem k tomu, že předpokládáme, že v roce 1986 nemalé procento našich čtenářů nebylo ještě ani na světě, nebude jistě na škodu menší nástin toho, o co v této hře vlastně jde. No, vlastně pouze o to, jet co nejrychleji. V hlavním režimu se na startu rozjedete se svým licencovaným ferrari a s fešnou kočičkou (dvounohou) na vedlejším sedadle se snažíte upalovat co nejrychleji, abyste stihli v časovém limitu projet checkpointem. Poté vám hra připíše opět nějaké ty sekundy navrch a hurá k
dalšímu checkpointu a když to celé zvládnete čtyřikrát, jste v cíli. Před každým checkpointem máte navíc maximálně možnost rozhodnout se, kterou z možných dvou cest se dáte, což vám ve výsledku dává strom na jehož koncích je pět různých lokací, do
nichž můžete dojet, a to je tak zhruba všechno. Vlastně ještě něco: celé se to odehrává na silnicích za běžného silničního provozu, který ovšem zase až tak vyloženě běžný není, protože všechna „civilní“ auta jedou (respektive taky docela slušně uhánějí) stejným směrem jako vy, takže se jedná spíš o jakési závody o velmi velkém počtu závodníků. Burnout to tedy není, ovšem nutno uznat, že na dobu svého vzniku se jedná o geniální myšlenku. Každopádně je ale docela dobré vědět, že závody na silnicích za provozu vznikly dávno předtím než vyšel první Midnight Club.
|
Ale zpět do současnosti. Co se týče OutRunu 2, koncepce zůstala naprosto stejná, změnilo se jen provedení. Otázkou zůstává, zdali je to dobře či špatně. Autor tohoto textu se vzhledem k tomu, že pamatuje tehdy skvělou původní hru a že má arkádové závodní hry ve velké oblibě, přiklání spíše k tomu, že je to dobře. Hra byla naleštěna se vším, co Xbox umí, byla ještě zrychlena a hraje se naprosto skvěle. I při již téměř dvacet let starém konceptu se jedná o velmi slušnou arkádovou zábavu
přesně v tom stylu, jaký u her od Segy známe. Vzpomeňme kupříkladu takové Crazy Taxi. Samozřejmě, že pouhým přepisem původní arkády by autoři dnešní hráče asi již moc neuctili, takže do hry přidali i nejedno rozšíření, zvyšující trvanlivost tohoto titulu.
Každého jistě potěší klasiky jako Testarossa či GTO, ale je jasné, že si nedáte pokoje, dokud nebudete mít odemknuty všechny zde přítomné modely.
V prvé řadě se jedná o vozový park. Sega měla vždy skvělé vztahy s automobilou Ferrari, čehož důkazem je symbol vzpínajícího se koníka na červeném kabrioletu již v prvním OutRunu nebo třeba simulace F355 Challenge. V OutRunu 2 se tak jezdí opět výhradně s těmito italskými sporťáky, přičemž zpočátku máte k dispozici pouze čtyři a ostatní si musíte odemknout. Každého jistě potěší klasiky jako Testarossa či GTO, ale je jasné, že pokud se vám hra alespoň trochu zalíbí, nedáte si pokoje, dokud nebudete mít
odemknuty všechny zde přítomné modely včetně skvělého Enza. A jak je získáte? V prvé řadě musíte vstoupit do režimu Challenge, kde na vás čeká nějakých 140 úkolů rozdělených do několika skupin, přičemž pokud se vám podaří splnit všechny úkoly v dané skupině odemkne se vám nový bourák. Ale nejen to, za každý úkol získáte sběratelskou kartičku, na níž je vyobrazeno a popsáno nějaké téma či předmět související s OutRunem nebo automobilkou Ferrari. Vozy jsou navíc
rozděleny do tří kategorií podle náročnosti jejich ovládání. Základní modely nejsou vyloženě extrémně rychlé, ale zase se snadno ovládají, při volbě nabušenějších strojů se poměr samozřejmě mění ve prospěch rychlosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o veskrze arkádovou záležitost, asi nebude na místě hledat nějaké detailní rozdíly mezi statistikami vozů, takže některá auta ze stejné kategorie mají vlastnosti třeba i úplně stejné, ale v tomto případě by skutečně bylo bláhové považovat to za chybu.
Podobné je to přirozeně i s fyzikálním modelem jízdy či kolizí. Jezdí se zde zásadně na plný kotel, a když se do cesty připlete nějaká ostřejší zatáčka, projíždí se smykem. Při bouračce se vaše auto rovněž zdaleka nechová reálně, tak nějak zběsile se chvilku po silnici točí a za chvíli už zase jedete dál. Pravdou ale je, že by při pořádnějších kotrmelcích mohla z kabrioletu alespoň vypadnout, což je ostatně vychytávka, která byla již v původní hře. A poškození vozů? Ale no tak, legendy přece chováme v úctě. Pláničkovi bychom dnes už taky nehustili do hlavy, že Petr Čech je jiný kadet.
Je toho zde skutečně hodně, ale pokud se vám nezalíbí původní koncept hry, asi těžko vás tyto přidané možnosti u hry udrží.
Stále jsme se ale nedostali k těm babiznám z nadpisu. Rychlý a drahý sporťák si sice pořizujeme v prvé řadě proto, abychom se na silnicích pořádně vyblbli, ale hnedle v řadě druhé proto, abychom z něj mohli žoviálně mrkat na sličné slečinky. Jenomže pak ty následky. V hlavním režimu jste tak vyloženě pod pantoflem a účelem tak vlastně je dovézt vaši přítelkyni do některé z pěti cílových destinací a pokud se vám to nepodaří, dá vám svými jemnými pěstičkami co proto. Pokud ale až do cíle dojedete, taky si v tomto ohledu moc nepomůžete, protože pokud se vám podaří dojet do takové Paříže, uvidíte se v závěrečné animaci, kterak za ní poslušně pobíháte a taháte její nákupy. Je proto lepší vstoupit do režimu Heart Attack. Tam totiž vedle vás sedí váš nový objev, kterému musíte teprve ještě zaimponovat. Musíte proto jet hodně riskantně, ale zároveň čistě, a do toho ještě slušně smykovat. Za každou takovouto povedenou akci se na vaše konto přičítají srdíčka a jejich výsledný součet udává, zdali si vás daná slečinka nechá nebo zda budete vyměněni. A žen se nezbavíte dokonce ani v módu Challenge. Tam vás totiž z
místa spolujezdce bude otravovat instruktorka, která vám všechny tyto úkoly zadává. Jejich náplň je různá a dosti pestrá, ale na druhou stranu docela očekávatelná. Projíždět mezi kužely, porážet kužely, sbírat srdíčka, závodit prosti oponentům, jízda na čas, smykovací úkoly a tak dále a tak podobně. Je toho zde skutečně hodně, ale pokud se vám nezalíbí původní koncept hry, asi těžko
vás tyto přidané možnosti u hry udrží. A nezmění na tom ani možnost jezdit klasické závody v provozu i bez něj, na nichž je docela vidět, že nejsou prapůvodním účelem tvorby této hry.
Celkově tedy musím označit OutRun 2 za vcelku solidní hru samu o sobě, nicméně s přihlédnutím k historii se jedná o skutečně velmi kvalitní převod původní myšlenky do světa dnešních technologií. Je ovšem objektivně přiznat, že i žánr arkádových závodů od té doby prodělal značnou proměnu a tón udávají již zcela jiné tituly. Na Burnout 3 ani NFSU2 tato hra samozřejmě nemá, ale zcela jasně ukazuje, že ani dvacet let stará myšlenka nemusí být již dnes mezi videohrami nutně zastaralá. A to nejenže překvapí, ale hlavně se to velmi cení.
| OutRun 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
