3D akce – žánr oblíbený, hraný, požadující stále lepší vybavení počítače, občas krvavý, v porovnání s ostatními typy her celkově hojně zastoupený. Vývojáři se odjakživa předháněli v tom, co jejich hra nabídne – připomeňme si zaručeně nejlepší umělou inteligenci nepřátel, reálné fyzikální vlastnosti a další aspekty. Do toho všeho přišel Serious Sam, a to dokonce ve dvou dílech, pokračujme přes Will Rocka a zastavme se právě u Painkillera. Co výše zmíněné hry odlišuje od ostatních? Především koncept, který jde proti zažitému schematu "nejde jen o střílení". Výše zmíněné hry totiž spojuje fakt, že "jde jen o střílení", respektive o "hromadný masakr nepřátel". V naprosté většině případů se hráč pohybuje po jedné předem připravené cestě, přičemž až vystřílí všechny nepřátele v okolí, hra jej pustí dál – požadavky na logiku jsou vesměs ojedinělé (pokud nepočítáme těžkou volbu zbraně vůči konkrétním nepřátelům či strážcům úrovně).
Painkiller se od začátku tvářil zhruba stejně jako před pár měsíci recenzovaný Will Rock – střílečka, na kterou patří "deklasující" razítko "zlevněná edice". První videa ze hry pak začala naznačovat, že Painkiller má možná na mnohem víc, což dokazuje i neveřejná hratelná ukázka, kterou máme k dispozici. V té jsou přítomny dvě ucelené úrovně spolu se strážcem úrovně. Mimochodem, právě bossové na konci levelů svoji velikostí mnohonásobně převyšují člověka a lze jen usuzovat, že budou opravdu tvrdým oříškem.
Začínám na ponurém hřbitově, mezi hroby se snáší hustá mlha. Zdánlivě je klid... než se ze hrobů začnou drásat mrtvoly-kostlivci v brněních, vyzbrojeni mečem a odhodláním zabít vetřelce. Ještě štěstí, že u sebe držím dvě zbraně – na pohled efektní automatický sekáček, který okamžitě zavrhuji a raději se nadále spoléhám na dobře vypadající brokovnici. Kostlivci mezitím nabývají slušného počtu, možná tak patnácti kousků, což je jasné znamení, že show může začít. Pumpuji do nich jeden projektil 
za druhým, náboji rozhodně nešetřím. Pokud se vám zdá nechutné, že krve teče jako na jatkách a kolem létají ruce, nohy a těžko identifikovatelné fláky mrtvolného masa, raději ani nečtěte dál. Tímto jsme se totiž propracovali k podstatě Painkillera – za pomoci rozličných zbraní likvidovat různorodé nepřátele. Prostě vypnout a zastřílet si.
Pokud vystřílíme nepřátele v okolí, kompas v horní části obrazovky nás navede k červeně zařícímu ornamentu na zemi. Po jeho aktivaci se některé části hřbitova uzavřou (ty prošlé) a nové otevřou – zde začíná všechno znova. Obyčejné skoro kostlivce vystřídala jejich lepší verze, do počtu se přidala zlověstná stařena. Jako pomůcka se, mimo zbraní, nabízí přítomnost možnosti zpomalit dočasně plynutí času, díky čemuž lze získat drahocenné okamžiky pro přesnější zaměřování nepřátel. Vedle toho se v určitých momentech aktivuje režim na způsob adrenaline módu, ve kterém se prostředí ladí do odstínů bílé, nepřátele do křiklavě červených barev. K tomu se hráč pohybuje 
o poznání rychleji a nepřátele likviduje na blízko jedinou ranou. Dobrou atmosféru podporuje i indikace zásahu od nepřítele, poněvadž obraz se vždy trochu rozmázne.
V druhé úrovni zavítáme do města, ale přívětivost a pohostinství zdaleka neočekávejte. Jediný život zde totiž zajišťují potácející se prohnilé zombies, případně jejich plazící se odrůda po zemi. Po vetřelcích házejí nakažené kusy masa, takže doporučuji vyhnout se a samozřejmě nejíst. Brokovnici vystřídala milá obdoba v podobě kůlometu, ovšem pozor, dostřel téhle zbraně není příliš překvapivý. Na druhou stranu v sekundárním módu vrhá granáty, což je skvělé překvapení pro hlouček zombies. Zmiňme se o pomalu se plazících zombies, které vyhlížejí neškodně. Omyl! Pomalu vylézají z rakví, pomalu se plazí po ulicích vylidněného města, ale pokud se k nim přiblížíte blíže, možná vás překvapí jejich neočekávaná schopnost rychle se vymrštit a zaútočit. Takže bacha. Plejádu nepřátel dobře doplňují čarodějnice létající na koštěti a vcelku tužší zaříkávač.
Zastávku ve městě máme za sebou a zajíždíme do další – ta představuje v hratelné ukázce konečnou a setkáme se zde se strážcem úrovně. Ten je patřičně obrovský, létá a dále využívá schopnosti dštít kolem sebe plamen. Avšak i tento obr po delší přestřelce padá k zemi – bohužel ne mrtvev, k mé nelibosti, ale do dalšího patra. A ještě jednou. V posledním podlaží dochází ke změně, kdy sochy rozmístěné v kruhu modrým paprskem oživují, stále ne mrtvou, pekelnou kreaturu. Přichází, velký pozor, první finta a to, že sochy musíme, v okamžiku kdy vysílají modrý paprsek, rozstřelit na spoustu malých kousků. Konec. První dojmy jsou rozhodně pozitivní, poněvadž Painkiller nepůsobí béčkově tak jako Will Rock – a to zejména díky dost slušnému hernímu engine. V poslední době se nosí i interaktivita prostředí a tak kromě rakví jde například poslat z kopečka výbušný sud a podobně. Uvidíme, co a jak v plné verzi, ale zatím to vypadá na příjemný akční relax.
Index očekávání: 8/10
