Přestože je jednoznačnou jedničkou mezi budovatelskými strategiemi Transport Tycoon, potažmo Transport Tycoon Deluxe, Chris Sawyer využil svůj geniální mozek a vyplodil další budovatelskou strategii – Rollercoaster Tycoon, který na trh přišel na počátku roku 1999 a zařadil se mezi nejlepší kousky ve svém žánru.
Postavit zábavní park – toť hlavní úkol ve hře Rollercoaster Tycoon. Máte menší či větší území, kde můžete uplatnit svůj budovatelský talent a kde by do několika let měl stát plně funkční a vydělávající zábavní park. Po splnění úkolu (mít do daného počtu let určitý počet návštěvníků, peněz atp.) se přesouváte do další oblasti, v níž opět stavíte zábavní park. A tak pořád dokola, než vás Rollercoaster Tycoon přestane bavit (tj. až po několika měsících). Ono totiž nejde ani o náročnou budovatelskou strategii, úkoly jsou vesměs jednoduché, i když stavba parku, jeho chod a starání se o dostatečný přísun peněz není žádná sranda. Ale v případě Rollercoaster Tycoonu se hlavně pobavíte a vyřádíte.
Postavit dokonalý zábavní park představuje několik let práce. Nejdřív je třeba trochu sežehlit kopce, upravit terén a zničit lesy, aby se na ploše, jež vám byla svěřena rukou, dalo něco postavit. Základem každého parku jsou chodníčky, takové obyčejné chodníčky, leč už tady
musí mozek pracovat. Návštěvníci parku jsou od přírody líní, nesmí mít vše daleko a park by měl být pokud možno co nejpřehlednější. Navíc některé zastrčené atrakce, které leží daleko od centra parku, zůstávají bez povšimnutí malých capartů a dětiček. Právě z tohoto důvodu je situování atrakcí a stavba cestiček důležitá. Kromě atrakcí se dají postavit i nejrůznější stánky s občerstvením, záchodky, prodejny deštníků a další podobné serepetičky, jež by měly stát jak hned u vchodu, tak i v odlehlejších částech. Navštívit toalety a najíst se potřebuje čas od času totiž každý.
Atrakcí, kolotočů, horských drah, lodiček a vláčků je opravdu požehnaně. Panáčci se nespokojí jen s obyčejnými kolotoči, byť se dá vybírat z několika druhů, loďkami a vláčkem, ale chtějí víc – 3D kino, bludiště, pořádné vodní atrakce, obří kola a hlavně horské dráhy, jichž je hned několik typů. Dražší umožňují větší loopingy, větší rychlost a pestřejší paletu dílů, ze kterých se taková dráha staví. Ano, kromě předdefinovaných se můžete pustit i do tvorby drah svých vlastních, šílených, ďábelských i obrovských. Každý totiž po týdnu hraní zatoužil stvořit tu nej dráhu, jíž by zaplácl celou mapu. Prakticky ale nesplnitelné, neboť taková obří dráha stojí nemalý peníz a navíc je třeba v parku mít i ostatní atrakce. Každopádně stavění vlastní horské dráhy je záležitost dobrého prostorového vidění i umu.
Totiž výtvor může vypadat sebelépe dobře, ale když při zkušební jízdě vozíky vybuchnou, či naopak ani nedojedou na konec, protože někde něco nefunguje, přijde práce vniveč a dráha musí projít rekonstrukcí. Po zkušební jízdě na vás hra vybafne s nejrůznějšími čísly a statistikami oné dráhy (převýšení, rychlost vozíků, jak je vysoké G atd.). Poté stačí dát pokyn ke spuštění a návštěvníci cupitají odzkoušet váš nový výtvor.
Svůj smysl pro detail Chris Sawyer už ukázal právě na možnosti tvorby vlastních drah, nicméně to není zdaleka vše. U drtivé většiny atrakcí můžete změnit barvu a u horských drah dokonce takové prkotinky jako to, zda mají být vozíky ve stejné barvě, či každý jiný. Navíc u těch žaludkově méně náročnějších záležitostí (lodičky, autíčka, vláček atd.) hra nabízí výběr mezi několika typy vozítek. Samozřejmostí jsou u každé atrakce nejrůznější údaje – kolik vydělává, kolik stojí její provoz, kolik návštěvníků do ní zavítalo, prostě vše důležité z ekonomického hlediska máte jako na dlani.
Atrakce nejsou nerozbitné; po čase chřadnou, a tak o ně musí pečovat opravář. V menších parcích stačí dva tři, kdežto obrovský park bez problémů zajistí práci pro takovou menší armádičku opravářů, kteří přebíhají sem a tam a dávají atrakce do pořádku. Jestli se ale o
atrakce nikdo nestará, vybuchnou, což je obrovská katastrofa, jež se negativně odrazí na návštěvnosti parku. Taktéž je nutno pečovat o trávník a čistotu. Obojí mají na starost uklízeči, kterých by v parku mělo makat co nejvíce. Zarostlý trávníček nevypadá hezky, stejně jako chodníky plné odpadků. Třetí typ zaměstnance, bavič, kouzlí na tvářích znuděných dětí úsměv, poskakuje a dělá ze sebe šaška. No, a náplň práce strážníka je jasná. Celkem se tedy v Rollercoaster Tycoonu setkáte se čtyřmi odrůdami pracovníků, kteří nemalou měrou zatěžují rozpočet. Platit hromadu opravářů a uklízečů totiž stojí slušné peníze.
A konečně se dostáváme k onomu velkému, geniálnímu a skvělému, co z Rollercoaster Tycoonu udělalo hru, která si zaslouží své místo v Klasice. Každý návštěvník parku je svým způsobem unikát, jedinečná osobnost – panáčci se liší počtem peněz, které u sebe mají a které hodlají utratit, někdo má dobrou náladu, někdo zase špatnou. Navíc se ne všem líbí všechny atrakce. Některé osůbky upřednostňují mírnější zábavu v podobě kolotočů, projížďky vláčkem či houpání na pirátské lodi. A zase extrémisté se chodí vyblbnout na ďábelské atrakce, nejčastěji na šílené horské dráhy. Každému se líbí něco jiného – zatímco dítko A je z nějaké horské dráhy nadšeno natolik, že se opět postaví do fronty a znovu se
sveze, dítko B znechuceně odejde do jiné části parku. Dokonce se lidičkové odlišují svým žaludkem, což znamená kolik toho jejich nádrž na jídlo vydrží, takže někdo po projížďce vzhůru nohama a šesti přemetech nehne ani brvou a zase jiný panáček nasadí ztuhlý obličej a zezelená. Vše je dovedeno k totální dokonalosti – návštěvníci vám rádi řeknou svůj názor na tu či onu atrakci, a tak přesně víte, zda cena za atrakci odpovídá zážitku z ní a co ještě upravit tak, aby všichni slintali blahem.
Samotné stavění parku je jedna radost. Co jedna, dvě radosti, možná i tři. Nejenže ovládání funguje jak má a když něco nefunguje, tak hned víte proč, ale tabulky, grafy a informace o atrakcích jsou podávány tou nejsrozumitelnější a nejpřehlednější formou. Jste správce parku a zároveň jeho Bůh. Desítky a desítky zkrášlovacích věcí umožňují naprosté a totální vyblbnutí. Když už park stojí a funguje, je čas na jeho úpravu. Taktéž při delším hraní už nešlo o vydělání balíku bankovek, ale motivací se stává výstavba toho nejhezčího parku pod sluncem. Stromečky, květinky, vodotrysky, tématické stavby (antika – nejrůznější sloupoví, kolosea; Egypt – pyramidy, sfingy atd.), oázy, keře sestříhané do nejrůznějších tvarů a tuny dalších a dalších věcí čekají jen vás. Nestačí jenom osázet cestu stromky a přidat pár kytek, ale vše spojit do harmonického celku. Okružní jízdy vláčkem po celém parku jsou samy o
sobě lákavé, ale proč návštěvníky nezavést do Egypta? Stačí zem pokrýt pískem, přidat nějaké ty architektonické prvky, osázet adekvátní flórou a je to. A co takhle postavit nějaké cestičky přes jezírko? A co třeba vybudovat celý park na jednom obrovském kopci a pod ním udělat obrovské moře? Fantazii se meze nekladou, i když vlastně ano – bez peněz totiž nepostavíte ani ň.
Ještě dlouho bychom se mohli bavit o dalších a dalších detailech – třeba o tom, jak se mění počasí a že nové atrakce a stavební prvky se nejdříve musí vynalézt. Nebo bychom si mohli například vyprávět, že park opravdu žije a že všude panuje čilý ruch. Když se třeba díváte na nějakou atrakci, z bedniček se linou příslušné zvuky – u kolotočů zní pouťové melodie a z horských drah je slyšet křik těch, kteří se právě vezou. Je toho opravdu hodně. Což jenom dokazuje, že se tady někdo soustředil hlavně a jenom na hru než na bomba extra 3D grafiku s desítkami efektů. Nicméně grafické zpracování Rollercoaster Tycoonu dostačuje, leč mohlo být lepší, ale svou funkci plní. Opravdová bomba by byla, kdyby se dal park projít z pohledu vlastních očí, ovšem i tak je Rollercoaster Tycoon perfektní kousek. Pokud jste čirou náhodou hru Rollercoaster Tycoon nikdy nehráli, zkuste si ji sehnat, což by vzhledem k její relativní mladosti (skoro tři roky) neměl být problém. Totiž přijít o jednu z nejlepších budovatelských strategií by byla opravdu škoda.
