Podle předběžných informací, které v minulých měsících zveřejňovali pracovníci společností Ubi Soft a MASA, by měla být realtimová strategie Conflict Zone vcelku netradiční a zajímavou hrou, ve níž bychom měli narazit na kvalitní zpracování, zajímavý děj a slušné množství neotřelých, ba i originálních prvků. Co si však budeme povídat, takovéto informace vypouštějí všichni výrobci počítačových her a velice často se později ukáže, že jejich tvrzení se má k realitě asi jako mycí houba k raketoplánu - příliš styčných bodů zde nenajdete. Proto když došlo k uveřejnění hratelné demoverze Conflict Zone, neodolali jsme a podívali jsme se jí řádně na zoubek. A jaké jsou z ní naše dojmy? Zdá se nám, že je tato RTS pouhou nafouknutou prázdnou bublinou, nebo by opravdu mohla mít šanci na úspěch?
Abychom vás dlouho nenapínali - strategie Conflict Zone naším testem prošla téměř na výbornou. Přičemž ono slovíčko "téměř" zde je jen z toho důvodu, že se ještě nejednalo o finální verzi produktu a nebylo by příliš správné vynášet předčasné soudy. Zajímá vás tedy, co je na Conflict Zone tak zajímavého?
Především to je již dříve zveřejněný příběh a zajímavý herní systém. Se zápletkou jsme vás již jednou seznámili, proto jen stručně. Děj hry je zasazen do velice blízké budoucnosti, kdy na
mnoha bojištích po celém světě proti sobě stanou dvě bojující strany - ICP (obdoba dnešních jednotek OSN) a teroristické "hnutí za svobodu" GHOST. Boje samotné nejsou ničím příliš zvláštní - vyrobíte si jednotky, přiřadíte si k nim klávesovou zkratku, nastavíte jim stupeň agresivity a vyrazíte s nimi do boje. Narazíte-li na nepřítele, zničíte jej, narazíte-li na nepřátelské budovy, zničíte je, narazíte-li na terénní překážku, znič... objedete ji. Zkrátka nic zvláštního. Poměrně originální však hra začíná být ve chvíli, kdy místo na nepřítele narazíte na civilisty. Pak, hrajete-li za ICP, musíte vytvořit uprchlický tábor, vypravit do ohrožené oblasti evakuační vrtulník, civilisty vyzvednout a dopravit do bezpečí. Pokud se vám to podaří, zvýší se vám přísun finančních prostředků a ještě dostanete nějaký ten bonus navíc. Pokud však selžete, dojde k pravému opaku - smrt nevinných totiž padne na vaši hlavu, vaši nadřízení se budou zodpovídat hlavám různých států a nakonec dostanete menší finanční prostředky, než jaké byste na dokončení mise potřebovali (to vše se odehrává během samotné mise, nečekáte tedy na její dokončení). A věřte tomu, že evakuace není zrovna nic lehkého. Teroristé z GHOST totiž toto všechno vědí, a tak se velice často zdržují právě v lokalitách, kde se to civilním obyvatelstvem jenom hemží. Tam na vás tiše čekají, vyprovokují boj a vše nastraží tak, aby následný masakr byl přičítán vašim jednotkám.
Jak již tedy asi tušíte, veškerý resource management se zde netočí kolem těžby nějaké suroviny, ale jen a pouze podle toho, zda dobře plníte představy těch zájmových skupin, které vás financují - a nejedná se přitom pouze o zmíněné chování k civilistům (i když o ty zde jde především). To s sebou přináší poměrně zajímavý herní prvek, který se ve strategiích příliš často neuplatňuje - musíte se snažit myslet a chovat tak, jak vám to určuje volba bojující strany. Zvolili jste si ICP? Pak v žádném případě nemůžete podnikat bezmyšlenkovité hromadné útoky a na všechno jít jen brutální silou a přes mrtvoly. Dali jste přednost teroristům? Pak zapomeňte na příběhy o galantních lupičích a nenásilném řešení konfliktů. Hra vás tímto způsobem nutí vžít se do role opravdového velitele a zdá se, že je to jedině dobře.
Velice zajímavým prvkem je také souhra několika základen. Některé mise neřešíte sami, ale v součinnosti s dalším velitelem. Tomu akorát určíte, kde má postavit svou základnu, zadáte, jakým způsobem mezi vámi budou distribuovány peníze a jakou činnost má provádět (zbrojit, zaútočit, zachraňovat civilisty apod.) a pak už jen musíte doufat, že to všechno také opravdu dělat bude. I to dodává hře Conflict Zone jistý punc neobvyklosti a hráče to
bezpochyby potěší.
Z hlediska grafického provedení se Conflict Zone asi nejvíce podobá (alespoň na první pohled) hře Times of Conflict. I v ní jste si mohli poměrně vzdálené bojiště přiblížit vlastně až na dosah ruky a sledovat bitvu, jak se říká, z první řady. Conflict Zone však je o mnoho kategorií výše. Kamera zde nemá jen několik možných poloh, ale můžete si ji umístit doslova kam chcete. Hracím plánem můžete navíc libovolně otáčet, takže žádné zákoutí nezůstane před vašimi zraky skryto. A pokud chcete rozdělovat příkazy a získat si dobrý přehled, můžete se od bojiště vzdálit a shlížet na vše pěkně svrchu, jestli naopak chcete vidět unikátní záběry přímo z boje, sneste se na úroveň země a dívejte se na vše třeba očima jednoho z vašich vojáků. Vzhledem k tomu, že jednotky i různé objekty jsou velice detailně propracovány a že tvůrci nezapomněli ani na animace (ty jsou obzvláště zdařilé), nudit se rozhodně nebudete.
Co by ale bylo platné takovéto vizuální zpracování hry, kdybyste si jej pro samé rozdávání příkazů a kontrolu toho, zda jsou správně prováděny, ani nemohli pořádně užít. Zde se
nemusíte bát. Jednotky jsou vybaveny poměrně slušnou dávkou inteligence a nestane se vám, že by na ni někdo začal střílet a ona by palbu neopětovala. Navíc pokud jí to její rádius dovoluje (a nemá vypnutou agresivitu), sama zahájí palbu a nezřídka tak nepřítele zlikviduje ještě dříve, než se ten sám stačí rozkoukat. Bohužel, ačkoliv AI hezky funguje u jednotlivých jednotek, samotný protivník jako by jí příliš mnoho nepobral. Klidně bude na vaše opevněné pozice posílat malé skupinky pěšáků, kteří nemají proti kulometným hnízdům a těžké artilerii jedinou šanci. Není to ale naštěstí pravidlem, jisté prvky strategického uvažování můžete u svého počítačového protihráče spatřit, i když proti lidskému mozku nemá v tomto ohledu žádnou šanci.
Jaký nám tedy z toho všeho vyplývá závěr? Pokud se tvůrcům podaří nic závažného nezkazit, můžeme se těšit na zajímavou a v jistých ohledech také originální realtimovou strategii. A v případě, že by se jim podařilo také zapracovat na strategické části AI počítače, stáli bychom před nebývale kvalitní a propracovanou hrou, se kterou by se mohlo rovnat jen několik málo konkurenčních titulů. No, uvidíme.
