Existují stovky modifikací různých her, ale jen některé si vás dokáží udržet déle než pár hodin. Mezi tyto kousky patří i mod Day of Defeat, který se před několika dny dočkal zbrusu nové verze, označené pořadovým číslem 2.1. Oproti předchozí verzi 2.0, která byla malou revolucí, jde tato cestou drobných vylepšení, úprav a změn, které by měly vybalancovat obě strany ve hře.
Jak jistě většina z vás ví, je modifikace Day of Defeat zasazená do prostředí druhé světové války, přičemž na výběr jsou dvě znepřátelené strany, reprezentované vojáky Osy a spojenci. Každá strana má k dispozici několik rozdílných povolání, z nichž každé disponuje jinou výbavou a je týmu jinak užitečné. Narozdíl od Counter-Striku, kde si můžete každé kolo kupovat jinou výzbroj, zde na výběru postav závisí úspěch celého týmu. (Nezřídka kdy totiž bývá počet určitých povolání na serverech omezen, a tak pokud si jediného povoleného snipera vybere lama – rozuměj člověk, který netrefí ani vrata od stodoly - bývá těžké některé mapy vyhrát.)
Konkrétně má každá strana na výběr z pěti druhů vojáků. Za spojence je to Rifleman, který disponuje útočnou 
puškou a dvěma granáty, seržant, který může mít buď Thomsona nebo karabinu, plus jeden granát, podpůrná infanterie s lehkým kulometem a granátem, odstřelovač a kulometčík s kulometem ráže .30 (0,3 palce). Vojáci Osy jsou těm spojeneckým velmi podobní, co se výbavy týče, ale samozřejmě mají jiné zbraně. Naprosto bezkonkurenčně nejlepší postavou ve verzi 2.0 byl německý granátník, který disponoval velmi přesnou pětirannou opakovací puškou a neuvěřitelnými čtyřmi granáty, se kterými dokázal v řadách protivníka napáchat obrovské škody. Některé týmy měly dokonce na spamování, tj. rychlém házení granátů, postavenou celou strategii. (Ve verzi 2.0 byl totiž, narozdíl od ostatních her, granát opravdu účinný a dokázal roztrhat klidně i několik nepřátel najednou.) Ve 2.1 je toto povolání na přání hráčů (samozřejmě se našli i tací, kteří protestovali) trochu oslabeno. Puška zůstala, ale nyní jsou v zásobě jen tři granáty, které již nejde házet tak rychle po sobě a navíc mají, jako ostatní granáty ve hře, sníženou účinnost, což je docela škoda. (Většina modifikací a nových her přisuzuje granátům z nějakého mě nepochopitelného důvodu daleko menší účinnost, než by si podle skutečnosti zasloužili.) Kromě granátníka mohou ti, kteří se přihlásí na stranu Osy, volit ještě z nabídky Unteroffizier (samopalník) s MP40 a 
granátem, Scharführer (podpůrná infanterie) s lehkým kulometem MP44 a granátem, Scharfschuetze (odstřelovač) a konečně MG-Schütze (těžký kulometčík), který má na výběr z MG42 (2 zásobníky po 250 nábojích a přehřívá se) a MG 34 (5x75 nábojů).
Představení jednotlivých vojáků máme tedy úspěšně za sebou a můžeme si v klidu povědět něco o zbraních, které se ve hře používají. Autoři modifikace Day of Defeat se rozhodli jít cestou maximální reality a tomu odpovídá i přesnost jednotlivých kousků. Řeknu vám to asi takhle, některé zbraně jsou určeny pro střelbu v běhu, s některými je lepší zastavit nebo zakleknout, a najdou se i kousky (všechny těžké kulomety), se kterými je nejlepší zalehnout a ještě rozložit podpěrku. Obecně řečeno, čím víc jste v klidu, tím více času máte zamířit a tím přesněji zbraně střílí. Indikátor rozptylu je u všech symbolizován poletující muškou. U 8mm Mausera ji moc nerozhodí ani pohyb a neustále opisuje ležatou osmičku v rozsahu několika milimetrů, ale takový těžký kulomet za běhu, to je něco – rozptyl až několik centimetrů. Přesnost zbraní také ovlivňuje kadence střelby, ráže zbraně a zpětný ráz. O čem mluvím, poznáte sami, až si zkusíte ve stoje pustit dávku třeba z Thompsona, který se ještě řadí k těm přesnějším :-). 
Nová verze ponechala zbraně víceméně stejné, jen byla upravena účinnost odstřelovací pušky, změn v přesnosti doznaly těžké kulomety a taktéž byl opraven takzvaný přehřívací bug, kdy se někdy MG42 přehříval daleko rychleji než jindy.
Prakticky nejvýznamnější změnou, kterou nová verze Day of Defeat přináší, je integrace a podpora HLTV, které velmi dobře znají příznivci Counter-Striku. Tato vychytávka je sice přínosná spíše jen pro klanové hráče, kteří tak mohou studovat strategie jiných týmů, ale ocení ji určitě i příležitostní hráči.
Už víte všechno o nabídce vojáků a jejich zbraních, ale zatím jsme si nepověděli nic o mapách a o tom, jak dojít vítězství. Verze 2.0 nabízela deset oficiálních map, přičemž všechny byly do detailu propracované a narozdíl třeba od Counter-Striku obrovské, co se rozlohy týče. (Pár výjimek se samozřejmě našlo a třeba taková mapa Avalanche je opravdu miniaturní.) Verze 2.1 přidává dva nové kousky, a to mapy Koln a Cherbourg, které si propracovaností a rozlohou ničím nezadají s původními mapami, které doznaly změn jen co se náročnosti textur týče. Systém hry zůstává v nové verzi naprosto stejný. Pořád je tedy cílem získat a udržet určitý počet záchytných bodů (vlajek), za jejichž 
držení nabíhají vítězné bodíky, přičemž ta strana, která jich má na konci časového limitu mapy nejvíce, vyhrává. (V některých mapách má ze začátku jedna strana všechny vlajky a musí je bránit před dotírajícím nepřítelem. Když nepřítel vlajku zabere, nelze ji už, jako v klasických mapách, přebarvit zpět a je nutno se soustředit alespoň na obranu vlajek zbývajících.) Pokud během válečné vřavy zemřete, dostanete se do takzvaného limbo módu, kde si můžete změnit povolání (pokud není vyčerpán limit povolání pro daný server) a čekáte několik vteřin na vysazení posil, mezi nimiž se opět zapojíte do lítého boje.
Vše ostatní, až na lépe naprogramovaný síťový kód a vylepšenou ochranu proti cheaterům, zůstává stejné jako ve verzi 2.0. Pořád tedy máte nějakou staminu, která vás nutí zbytečně neskákat a šetřit se na přeběhy otevřených prostranství, které většinou bývají pod dozorem nepříjemných sniperů. Zůstaly také dynamity (mapa Caen 2), kterými můžete probourávat průchody baráky a taktéž dynamitové tyče (mapa Overload), určené pro vyhození náspů během vyloďování. Prostě a jednoduše, jste-li vlastníkem Half-Lifu a zdá-li se vám multiplayer hry Return to Castle Wolfenstein poněkud zbytečně akční a multiplayer Medal of Honor: Allied Assault poněkud nemastný neslaný, sáhněte po Day of Deafeat a rozhodně nebudete zklamaní.
| Day of Defeat 2.1 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
