Videoherní průmysl v současné době trpí ztrátou originality. Pokud máte stejný pocit, je jisté, že hra Okami je titul přesně pro vás. Smekněte, protože tady na vás čeká opravdové umění. Když se podíváte v současné době na trh s videohrami, už máte pocit, že číslo za hrou je naprosto normální záležitostí. Resident Evil se dostal ke čtyřce, Metal Gear Solid ke trojce, Final Fantasy vlastně již k neuvěřitelné dvanáctce a i relativní nováček Splinter Cell již brzy vyjde s pořadovým číslem 3.
Okami je doslova nebeskou manou pro každého japanofila.
Dosud byla řeč o hrách, které něčím skutečně zapůsobily a jejichž jednotlivé díly nebyly jako nastavovaná kaše, ale přinášely vždy něco nového. Rozebírat v herním světě notorické seriály ani nemá smysl, každý si dosadíte něco blbého, co se v nich táhne jako smrad od popelnice s netříděným
obsahem. Okami je naproti tomu v každém směru naprostým unikátem. Je doslova nebeskou manou pro každého japanofila. A to i pro ty největší fajnšmekry. Jednak vychází ze starých japonských legend, ale hlavně v grafickém zpracování vidíte nádhernou kaligrafii a pokud jste se kdy s úžasem dívali na unikátní styl japonských malířů, tak přesně to se ve hře hýbá! Tým zastřešený původně Capcomem se odtrhl a vytvořil vlastní studio Clover. Před jejich odvahou a šikovností smekám a klaním se až k zemi. Speciální technikou, která připomíná cel shading, oživit pradávnou mytologii v takovéto podobě, že skutečně máte pocit, jako kdybyste byli uvnitř fantastického světa starých japonských malířů, to opravdu vyžaduje skutečné nadšení pro věc.
Okami samozřejmě nebude pro tupce, kteří touží ve hře jen střílet z kulometu, nebo maximálně sekat mečem, vždyť už jenom samotný námět, snaha bohyně Ameterasu získat ve vlčí podobě víru lidí a vrátit světu jeho barevnost, je perfektní. Čili plnění úkolů všeho druhu, napětí, spád, ale hlavně půvab a krása, to je to, co vás v Okami čeká. Nechci být prorokem, ale jímá mě silné
podezření, že pokud se k Okami dokopou i zarytí tvrďáci, pokud nepůjde o jedince s IQ nižším než nejchytřejší gorila (nemyslím tím George Bushe, i když pravda, této kategorii vyhovuje), pak kouzlu této hry zcela jistě propadnou. Ve světě Okami nestačíte třeštit zrak na to, jaké okolí vás obklopuje. V lesech pobíhá zvěř tak nádherně vytvořená, že Disney pláče závistí, tráva se ohýbá podobně jako v Metal Gear Solid 3, ovšem vše je na rozdíl od kterékoliv existující hry zahaleno v jakémsi mystickém oblaku nádhery.
V lesech pobíhá zvěř tak nádherně vytvořená, že Disney pláče závistí, tráva se ohýbá podobně jako v MGS 3.
Občas čtu o tom, že se Okami s takto japonským motivem nemůže uchytit na evropském trhu. Vzpomeňte na ICO. Na hru, která jako první přinesla skutečné umění. Její fandové patří mezi ty nejvěrnější. Okami, pokud si ji lidé budou mít šanci všimnout, má stejné šance. Je opravdu nádherná. Doporučuji všem, které text zaujal, aby si na internetu našli veškeré trailery, které jsou k dispozici, ať pochopíte, že to, co se tu snažím popsat a ukázat na statických obrázcích, je nedostačující a ani v nejmenším nepostihuje
skutečný půvab tohoto titulu. Hry, která po ICO a Wanda and Colossus definitivně rozbíjí mýtus, že umění nemá ve hrách šanci na přežití. Pravděpodobně asi tato hra nebude disponovat takovými herními možnostmi a variabilitou jako ty největší blockbustery současnosti. Možná, že ani samotná její hratelnost nebude dosahovat nadpozemských výšek, ale jisté je to, že již jen přístup k jejímu vizuálnímu ztvárnění z ní činí něco, co se rozhodně nevidí každý den. Vlastně ani každý rok. Proto by jistě neměla zmizet z hledáčku žádného hráče, který to s videohrami myslí alespoň trochu vážně a čeká od nich i něco víc než jen potoky krve a haldy mrtvých těl bývalých nepřátel provrtaných olověnou drtí.
