Pokud si myslíte, že her s tématikou lovu na všelijaké současné i pravěké potvory už bylo dost a že byste už žádnou další do smrti nemuseli vidět, pak máte smůlu. Ne však větší než já, protože zatímco vy se můžete dobrovolně rozhodnout, že si tenhle článek nepřečtete, já podobnou volbu nemám. Já ho totiž musím osobně napsat (moje oblíbená metoda zadání relevantních slov do programu, který pak vyplivne hotovou recenzi, tentokrát selhala - i ten mrtvý kus softwaru odmítl pracovat s něčím takovým) a co hůř, před tím si ji musím aspoň chvíli zahrát. Inu aspoň vidíte, že redaktoři herních magazínů nemají pořád na růžích ustláno…
Protože se snažím oddálit ten okamžik, kdy budu muset tu šílenost spustit, snažím se nejdřív shánět nějaké ty podklady, které by mi umožnily prvních pár odstavců recenze zaplácnout obecnými řečmi. Jak tak listuji BonusWebem, objevuji, že podobně orientovaných her se ne jeho stránkách roztahuje hned několik - kupříkladu Shark! (kterýžto lov na žraloky mě z neznámých příčin neskutečně chytnul) nebo Carnivores: Ice Age (což mě naopak nedokázalo zaujmout ani ojedinělou příležitostí skolit si svého mamuta) či snad poněkud úchylný Deer Avenger 3D. Krátký pohled do hodnotící tabulky u všech vyhledaných titulů odhaluje, že kvalita kolísá stejně jako u jakéhokoliv jiného žánru, takže možná ještě nemusím házet flintu do
žita - možná se nakonec z Primal Prey vyklube docela příjemná záležitost… ale sama se nějak nemůžu přimět tomu uvěřit.
S těžko popsatelnými obavami tedy usedám k počítači a neochotně strkám do mechaniky CD s nápisem Primal Prey. Instalace proběhla bez potíží, což mě alespoň trochu příjemně naladilo a zbavilo části pudové nenávisti k loveckým hrám. Jen, co jsem se rozkoukala v menu a vytvořila nový profil lovce, kde se zaznamenávají vaše úspěchy, vrhla jsem se střemhlav do akce. Vlastně ne tak úplně střemhlav… protože poté, co si vyberete, jakou misi hodláte absolvovat, si ještě musíte vybrat, jaké zbraně a vybavení s sebou ponesete. Teprve pak přichází na řadu ta extáze v podobě sledování postupu časového posunu vzad, zakončeného vyplivnutím vaší osoby do dob dávno minulých.
No, možná že slovo "extáze" není tak úplně namístě. Pro začátek jsem si vybrala misi, kde je vaším úkolem sehnat živý exemplář jakéhosi dinosaura k tomu, aby podle něj jistá vývojářská společnost mohla udělat motion-capturing do své hry. Poté, co mě portál vyhodí na neznámém místě, se začínám pomalu rozkoukávat… Ve spodních partiích výhledu převládá hnědá barva, v horních bledě modrá. Mezi tím trčí několik zelených lodyh, které zřejmě mají být přesličkami či jinými kapradinami, a výčet zajímavostí uzavírají kmeny stromů, u nichž není patrné, jestli jsou to listnáče či jehličnany. Oprava - ještě jsem zapomněla na vážku o velikosti dobře živeného strakapouda, která občas přelétne přes obrazovku zprava doleva (a počkáte-li dost dlouho, uvidíte i let opačným směrem). Jakmile se začnu pohybovat žádoucím
směrem (radar nemám, ale dostala jsem podrobné instrukce, a tak vím, kam chodí hledaná zvěř žrát), zjišťuji, že moc daleko nevidím. Možná je na vině pravěká mlha vznášející se nad okolními bažinami, možná za to může jen neochota či neschopnost autorů zvládnout větší výhled. Dlouho si s tím hlavu nelámu a pokračuji v nastoleném kurzu, dokud nenarazím na skupinku žlutozelených stvoření. Vzhledem k jejich velikosti zavrhuji možnost, že by to mohly být žáby, a snažím se vyhlédnout nějaký pěkný kousek k omráčení. Zatímco se pořád nemůžu rozhodnout, které ze zvířat padne za oběť mým loveckým choutkám, uvědomuji si, že v zadání nebylo ani slovo o tom, jaké rozměry či pohlaví má dinosaurus mít… proto končím s rozhodováním a prostě střelím do toho nejbližšího. Celé stádo se v tu chvíli splaší a rozeběhne se do všech stran. Poraněné zvíře však neomylně míří přímo ke mně, a tak se rozhodnu vyzkoušet, co to udělá, když zůstanu stát. Než ke mně doběhne, tak do něj vypálím ještě asi čtyři další uspávačky, což mu ovšem nezabrání v tom, aby přese mě v následující minutě či dvou pětkrát nepřeběhl tam a zpět. Teprve po šestém hryznutí a šestém přeběhnutí jsem definitivně skonala, zatímco jehlicemi ozdobené zviřátko čile běhalo po obrazovce…
Ušetřím vás dalších podrobností a zbytek dění v Primal Prey se pokusím zhustit do přijatelnější podoby. Tak předně se pochlubím, že na druhý pokus jsem už dinosaura skolila a
mohla jsem tudíž hrdě vyinkasovat finanční odměnu. Abyste v tom ale měli pořádek, vysvětlím vám systém téhle hry méně názorně a více srozumitelně.
Lovecké příležitosti jsou srovnané do čtyřech epizod, každá z nich nabízí šestici misí plus náhodný lov plus lov některé konkrétní trofeje. Vybrat si přitom můžete kteroukoliv z nich hned od začátku, ale pokud jste si ještě nevydělali na pořádnou zbraň, pravděpodobně ji stejně nezvládnete splnit. Mise variují od toho, že jste vysláni pro vejce Styracosaura, přes zakázku na dva mrtvé Triceratopse, až po nutnost odchytit živou samici T-Rexe použitelnou pro experimentální účely. Potvory, na které v této hře narážíte, se dělí do devatera druhů, pro zoologické maniaky následuje výčet - Gastonia, Styracosaurus, Iguanodon, Lambeosaurus, Triceratops, Quetzalcoatlus, Utah Raptor, Troodon a Tyrannosaurus Rex. U některých misí je navíc přesně stanoveno, jakou váhu či pohlaví mají ulovené kusy mít a v jakém čase to musíte stihnout. Jedině pak dostanete finanční odměnu, z níž pak lze nakupovat lepší zbraně a lepší vybavení. Zbraní přitom máte 9 typů - od uspávací pistole, přes sonickou a elektronovou pušku, až po sniperku či pušku se zmenšovacími paprsky. Kromě zbraní si můžete přikoupit ještě nějaké to vybavení jako dalekohled, brýle pro noční vidění, návnady či stázové miny.
Všechny tyhle legrácky ale nemohou zastřít fakt, že Primal Prey je nuda jak hrom. Za celou tu dobu, co jsem snaživě přijímala zakázky a vydělávala si postupně vzrůstající sumy peněz, jsem se opravdu bavila jen jednou - když jsem měla přinést vejce Styracosaura a hlídající samice na mě útočila s takovým nasazením, že chvílemi připomínala spíš létajícího psa Filipsa (viz první obrázek). Jinak mi plížení mezi stromy, případně prchání pozadu se současným střílením přímo do tlamy rozzuřeného zvířete (což se ve většině případů osvědčilo jako dobrá strategie) jako žádná velká zábava nepřipadalo. Je sice hezké, že se v bažinách můžete opravdu utopit nebo že při pohledu do slunce jste opravdu oslněni, ale co je to platné, když většinu času jste nuceni plížit se nazdařbůh po kopcovitých krajinách a čekat, až narazíte na nějakou tu ochotnou oběť. Pro mě zkrátka nejsou lovecké simulátory tím pravým ořechovým a Primal Prey na tom nic změnit nedokázal.
| Primal Prey | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
