Fotbalové Euro letos neskočilo vyloženě nešťastně, ale na druhou stranu neskončilo ani úplně šťastně. Ne, nebojte se, nechceme sem opět plácnout další variaci na otřepanou frázi o spravování chuti a nápravě výsledků, stejně všichni víme, že jedenáctka přismahlých Balkánců naše hochy nemůže porazit jinak nežli s ukrutnou dávkou štěstí. Ne, jenom tím chceme naznačit, že na pořádný fotbal z výrobních hal Konami už je opravdu nejvyší čas. Vzhledem k tomu, že jak jsme již v perexu naznačili, jsme měli k dispozici japonskou verzi World Soccer Winning Eleven 8, tak jistě pochopíte, že nejsme schopni se v následujícím textu rozepisovat o všemožných možnostech nastavení, ale zaměříme se pouze na stránky zpracování a hratelnosti. Kurzy japonštiny totiž začínají až na podzim. Děkujeme za pochopení :-).
První, co vás na této hře po spuštění zaujme, je opět o něco vylepšená grafika. Při nástupech na hrací plochu a při animacích, kdy jsou hráči vidět více zblízka než jen z pohledu kamery nahoře na tribuně, působí grafické zpracování dojmem velice podobným tomu, jaký známe ze sportovních her od Segy. Pro ty, kteří žádný sport od Segy ještě v životě neviděli ale tedy dodejme, že hodně dobrým. Zlepšení ale můžeme pozorovat i při ztvárnění samotného zápasu, kdy se vám po obrazovce míhá množství malých pidižvíků plus premiérově i plešatá svině.
Nemůžeme si zkrátka pomoci: zážitek je prostě zase o něco fotbalovější.
Ehm, pardon, mysleli jsme samozřejmě veleváženého pana vrchního arbitra. Hráči vypadají perfektně a podobně je na tom i jejich pohyb a to i přesto, že ten není zdaleka ideální. Stále ještě čas od času provedou takový ten typický podivný přískok, ale přesné motion capture pohyby různé pro každého hráče by v současné generaci konzolí mohl požadovat snad jen absolutní ignorant. Totéž platí i o pohybu sudího. Konami nás totiž chtělo tak trošku opít rohlíkem, a tak rozhodčí mají velkou část své sady pohybů totožnou s řadovými hráči. Každopádně ale tato skutečnost vyvolá jen lehký úsměv s hřejivým pocitem, že jste odhalili „rozsáhlou konspirační teorii“. Pokud ale hodláte i toto řešit, pak se vykašlete na celý PES a raději jděte očumovat dokonale vyumělkované modelky z Playboye. V tomto článku totiž nemáte co dělat. Nashle.Tak, a teď teda něco pro těch pár rowdies, kteří zůstali. Grafiku neřešte. Ostatně toho, že diváci jsou při bližších pohledech dost drsně rozmazaní, jsme si taky v zápalu boje všimli až po x-tém mači. Hlavní je, jak vypadá samotný zápas. A ten vypadá po čertech dobře. Ne, nedočkáme se žádných razantních změn, ale pravý fotbalový fajnšmekr bude nad drobnými úpravami chrochtat blahem. I když na druhou stranu: volný nepřímý kop přece je nedílnou součástí fotbalového celku. Je až s podivem, že tuto věc ještě nikoho nenapadlo do fotbalové hry implementovat. Jaksi symbolicky to ale vyjadřuje, že PES4 s největší pravděpodobností získá fotbalový titul i letos. Co se týče samotné akce, opět jsme nezaznamenali žádné extrémní pokroky, ale hratelnost byla zase posunuta o poznání blíže realitě.
To je ale prakticky jediná osamocená chyba, kterou jsme na hře objevili.
Zní to v souvislosti s hrami z řady PES už asi dost okorale, ale nemůžeme si to zkrátka odpustit: zážitek je prostě zase o něco fotbalovější. Jinak se to prostě říci nedá. Zdá se, že hra počítá sílu a směr přihrávek, centů i střel a postavení hráčů s přesností snad na centimtery. Představte si průnik Karla Velikého podél pravé lajny až k soupeřovu vápnu. Centr do ohně. Na míč si naskakuje vytáhlý Dino a hlavičkuje … vysoko nad. Během pár chvil ale může nastat prakticky totožná situace, kdy ovšem náš vysoký plešoun míč zavěsí přímo ke vzdálenější tyči. Záleží prostě na centimetrech. Míč letí o pár centimetrů výš a hlavičkující útočník jej netrefí a jen proletí vápnem. Stejně tak při skluzech. Pošlete ke střelci míč jen o něco pomaleji a on střelou prorve síť, pošlete mu jej rychleji a bude jen marně klouzat po pečlivě střiženém pažitu. Kdo někdy aspoň párkrát kopl do míče, ví o čem je řeč, kdo viděl kopačák akorát tak v televizi, ať si to vyzkouší na kulečníku. Možná, že by se někomu mohlo zdát divné, že jednou po akci gól nepadne a jindy po téměř stejné ano. Na to ale lze říci jen jediné: „Holt, pane kolego, to je fotbal“.
|