SOCOM na PSP není žádná novinka. Tato hra vyšla v Americe již minulý rok na podzim, u nás pak v dubnu, ale k recenzi se k nám dostala až teď. Po na kolena sraženém SOCOMu 3 na PS2 se podíváme na to, jak vypadá jeho kopie na „malém velkém PSP“ a zjišťujeme, že přestože má s PS2 verzí mnoho společného, o stejný produkt se v žádném případě nejedná. Fireteam Bravo, jak zní podtitul verze pro PSP, je více akční střílečka než taktický stealth titul, i když, jak si to uděláš… Tichý postup je i zde možný, ale nespíš se k němu nikdy nebo alespoň ne příliš často neuchýlíte. Akce je akce.
Další tlačítka by v tomto případě byla zbytečná jako kolečko od vozíku, vše je přehledné a jednoduché.
Fireteam Bravo je hra se vším, co by moderní hra na PSP měla obsahovat: kvalitní animace, rozličné mise, pěkná grafika, WiFi multiplayer, komunikace se svým PS2 bratříčkem, možnost připojení headsetu a odemykatelné bonusy. Když je toho všechno velké množství, tím lépe. SOCOM toto všechno splňuje na jedničku a není to vůbec taková nuda, jako SOCOM 3 na PS2.
Hned na začátku hra nabídne přehledné menu, za které by se nemusel stydět ani šikmooký designér prostředí PSP. Kampaň je hlavní částí hry. K dispozici je 14 misí ve čtyřech oblastech: Chile, Maroko, Jižní Asie a Polsko. Naši sousedé mají asi radost, že ve hře slyší vlastní jazyk. Nás to spíš pobavilo, přestože jsme ji nejprve měli, zblblí z Blacku, za ruštinu. Jestli v Jižní Asii mluví skutečně jihoasijsky jsme zkontrolovat nemohli, ale budeme věřit týmu Zipper Interactive (dříve nezávislá vývojářská společnost založená už v roce 1995 Jimem Boslerem a Brianem Soderbergem, kterou SCE koupila na začátku letošního roku, přičemž jí nechala při vývoji her
volnou ruku).
Jelikož se jedná již o třetí pokračování SOCOMu na konzolích, nemá příliš smysl hloubat nad stylem hry, ale přesto si můžeme povědět aspoň o rozdílech mezi verzemi na PS2 a PSP. Největším rozdílem je strohý fakt, že v akci nejste ve čtyřech, ale jen vy a kolega. Je to prostě dáno limitem PSP. Na druhou stranu ale zjišťujeme, že ve dvou se to lépe táhne, protože máme lepší přehled o kolegovi, protože je jen jeden. Není nutné starat se o to, kde se kolega nachází, protože pokud od nás nedostal žádný rozkaz, drží se nás jak lejno košile a máme ho stále za zadkem, takže o starost méně.
Kdyby měl každý voják po kapsách jen kalašnikovy, byl by de facto nahý.
Tohoto kolegu můžeme zneužít vlastně na cokoli, co můžeme udělat sami. Vysíláme tedy parťáka otvírat dveře, zničit generátor nebo vystřílet místnost, mezitím co my si v klidu stojíme opření o futra a čekáme na větu „cleared“. Spolu s možností „zamčení“ cíle ovšem může nezasvěcený nabýt pocitu, že je hra moc snadná. Popravdě řečeno, je. Navíc není ani příliš dlouhá, ale na druhou stranu, pokud chcete odemknout všechny tajné zbraně, postavy a funkce, budete hru projíždět pořád dokola a plnit i nepovinné nebo skryté úkoly.
Ve zvláštním menu Extras je naštěstí přesně uvedeno, co přesně na který bonus potřebujete splnit. Jednou je to likvidace všech
nepřátel, jindy sesbírání všech tajných materiálů nebo dokonce nutnost dorazit dřív na konkrétní místo a sebrat materiály dříve, než s nimi helikoptéra odletí. U údaje je také uvedeno, v jaké misi lze bonusový úkol provést. Fireteam Bravo má tedy krátký
singleplayer, ale zato vcelku nedokončitelný na 100%. A to nepočítám multiplayer po WiFi nebo v režimu AdHoc. Veškeré
vychytávky se navíc dají naučit v tréninkovém režimu a když jó nebudete vědět, co roupama, můžete si sami sestavit vlastní misi z těch, co jste už dokončili: zvolíte místo, typ akce (eliminace, sesbírání předmětů, sabotáže, odvedení rukojmích, cesta z místa A do místa B bez spatření nepřítelem atd.) a obtížnost. Možnosti vyblbnutí jsou obrovské, takže krátký singleplayer se dá pro jednou odpustit.
Verze SOCOMu na PSP je sice „ošizená“ o některé věci, které má PS2 verze navíc, nicméně v tomto případě je to akorát ku prospěchu. Byli jsme mile překvapeni, jak si vývojáři poradili s omezeným počtem ovládacích prvků u PSP. V tomto
ohledu jsme se obávali zbytečně. SOCOM se dá hrát i při plném provozu v MHD. Ovládání postavy je klasické přes analogovou
páčku, s přimáčknutým tlačítkem L lze provádět úkroky a tlačítkem R „uzamknete“ cíl, přičemž při stlačeném R lze L
přepínat mezi několika nepřátelskými cíli. Popis trochu zmatený, leč ovládání je skutečně velmi optimalizované a z toho máme opravdu radost. Můžeme se přepínat mezi pohledem třetí osoby a vlastníma očima, zapnout si režim volného pohledu, některé zbraně mají optický zoom nebo termální či noční vidění a mezi jednotlivými režimy přepínáme směrovými tlačítky. Další tlačítka by v tomto případě byla zbytečná jako kolečko od vozíku, vše je přehledné a jednoduché.
|
Kolečko je vůbec v SOCOMu zajímavé tlačítko. Pokud zaměříte nějaký klíčový objekt, například generátor, který máte odpojit, objeví se na displeji příkaz, který lze provést stisknutím kolečka. Pokud ukazatel nezaměřuje nic důležitého, kolečkem lze vyvolat podobné příkazové menu, jako ve verzi na PS2. Tímto menu lze kolegovi udělit rozkaz typu „plížením plazením
vpřed“, „stáhni se“ nebo „útokem tok“ či „do tanku vtank“. Poslední příkaz
není zas tak úplně pravdivý, vymysleli jsme si ho, abychom plynule navázali upozorněním, že na PSP verzi chybí ovládání vozidel. Trochu nás tento nepříjemný fakt rozmrzel, ale po dotáhnutí hry do konce jsme zjistili, že díky výborně navrženým a nápaditým misím nebudeme potřebovat nic jiného než vlastní nohy, ale i tak jsme se bavili.
Kdyby měl každý voják po kapsách jen kalašnikovy, byl by de facto nahý. Proto i naši vojáci nejsou žádná másla a disponují navíc i
|
Kompaktní kapesní zábava
Žádná vozidlaShrnutě řečeno, oprava „velkého“ SOCOMu do PSP se povedla na výbornou. Jednotlivé oblasti jsou rozděleny kvalitními renderovanými animacemi, grafika souhlasí s trendem na PSP a funkce, kterými hra oplývá, jsou využity snad všechny. Na závěr se snad jen můžeme zmínit o chystaném druhém dílu, který by měl kromě změny počasí obsahovat i vylepšený systém zaměřování a další zajímavé mise.
| Socom: U.S. NAVY SEALs Fireteam Bravo | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
