Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Red Steel – s katanou a pistolí

  12:05aktualizováno  10:24
Od první FPS pro Wii se toho očekávalo hodně, zvláště když ho má na svědomí pařížské studio Ubisoftu. Jste připraveni si zastřílet i zašermovat ve stylu hong-kongských filmů?

Red Steel Vítejte ve světě první FPS pro novou konzoli Wii, jejíž tvůrci ji označili jako ideální herní zařízení pro tento žánr. Ubisoft Paris měl tak teoreticky slibné šance k vytvoření opravdu prvotřídního titulu. Nyní tedy nastal čas se chopit wiimote a nunchaku a začít bojovat. Je totiž o co.

Šermování s mečem se pak provádí velmi zábavně mácháním wiimotem v daném směru.

Příběh začíná v Los Angeles, ale brzy se přesune do japonského Tokia. Více než japonskou tvorbu však připomíná příběh Red Steel klasické béčkové hongkongské akční filmy z konce devadesátých let. A to je správně, tento styl totiž hře sedí a perfektně Red Steel navozuje stylizovanou atmosféru. Hlavní role připadla Scottu Monroeovi, šťastnému chlápkovi, který se nedávno zasnoubil s atraktivní Asiatkou Miyu. Jejich idylku narušila nervozita z oficiálního setkání potencionálního tchána se zetěm, ale jinak vše klape tak, jak má. Nic však netrvá věčně a ke Scottově nelibosti a hráčskému opaku se brzy vše zkomplikuje a akce může začít. Z tatíka se totiž zanedlouho vyklube člen Yakuzy, který sice momentálně seká dobrotu, ale minulost se dřív nebo později stejně ozve, takže po následném zmatku je Miyu unesena a je na Scottovi, aby získal svojí milovanou snoubenku zpět.

Úvod zastává roli klasického nenuceného tutoriálu, který je umně začleněn do samotné hry. Žádné hloupé skladiště či střelnice, kde budete muset absolvovat nudný trénink. Docela vtipně je řešená i kalibrace ovládání, kde vám vaše vyvolená ukazuje ve Red Steel velkém akváriu plující rybičky. Jak již bylo poznamenáno, tak romantická chvilka rychle pomine a vy se budete muset chopit zbraně. Ovládání je od základu šité na míru kombinaci wiimote a nunchaku. První jmenovaný slouží k rozhlížení a střelbě, zatímco druhý slouží k pohybu prostorem. Akce typu skok a skrčení jsou přitom umístěny na tlačítkách nunchaku. Nabíjení zbraní a otvírání se přitom provádí vertikálním zamáváním tímto přídavným ovladačem. Tato ovládací metoda chce chvilku na osvojení (která v našem případě proběhla již během tutoriálu), ale brzy sedne do ruky, či spíše obou rukou, a nebudete s ní mít nejmenší problémy.

Hra je koncipovaná tak, že otočky o 180 stupňů nejsou časté a nikdy za celé hraní nebudete mít pocit, že vám při hraní jakákoliv funkce ovládání, známá z klasických gamepadů u ostatních konzolí, chybí. Tedy až na jednu výjimku. Tou jsou dlouhé pasáže, ve Red Steel kterých se víceméně nic neděje a vy jen tupě míříte wiimotem na obrazovku a očekáváte, kdy že se to opět začne něco dít. S trochou nadsázky by se tyto části daly označit za sledování filmu v televizi s permanentním držením dálkového ovladače v ruce. Najdou se však i situace, ve kterých sice máte cíle, ale díky designu úrovní jdete neustále dopředu a eliminace nepřátel tak připomíná trochu pouťovou střelnici. Celkový design levelů je totiž velmi nešťastně řešený. Úrovně sice obsahují spoustu rozbitelných předmětů, ale jsou neuvěřitelně lineární. Budete se tak řítit rovnou za nosem a zanechávat za sebou krvavou spoušť.

Ve střihových sekvencích pak občas zaperlí nepřátelé nějakou tou vtipnou hláškou.

K jejímu vytvoření vám přijde vhod celkem obsáhlý zbrojní arzenál a (prosím fanfáry) katana, která se stane nedílnou součástí vašeho vybavení. Narazíte zde na klasiku žánru FPS: pistoli, lehký kulomet, těžký kulomet, UZI, brokovnice a tak dále. Katany Red Steel pak budete sbírat po padlých protivnících, kteří se s vámi v některých případech utkají v tradičním japonském stylu. Po jejich porážce pak budete postaveni před rozhodnutí, zda protivníka usmrtíte, či nikoliv. Volba je na vás, ale za ušetřené nepřátele budete odměněni respektem a v průběhu hry získáte i nějaké ty speciální chvaty. Najdou se ale i takoví protivníci, kteří na vás půjdou s baseballovou pálkou, nebo ocelovou trubkou. V souboji s nimi se nevyplatí údery vykrývat, ale neustále provádět úkroky a útočit. Taktika na rozdíl od přestřelek hraje v bojích s meči důležitou roli.

Šermování s mečem se pak provádí velmi zábavně mácháním wiimotem v daném směru. Díky ovládání jsou právě tyto boje nesmírně zábavné a patří k vrcholům hry. Sice u nich nemůžete hrát hru vleže, ale to nic nemění na jejich velké zábavnosti. Bohužel celkově ale není titul zdaleka tak hratelný, jak by mohl.

Red Steel Když už jsme u nepřátel, tak neopomeňme zdůraznit jejich malou rozmanitost. Banda po zuby ozbrojených číšníků, tlupa automechaniků s kulomety a tak dále, až do nekonečna. Nudu ze střílení jednotvárných nepřátel nevynahradí ani šermování s dobře vypadajícími samuraji. Za co však nepřátele chválíme, je jejich dostatečně vyspělá umělá inteligence, kdy vám dokáží dostatečně zavařit. Nikdy nezůstávají dlouho na jednom místě a dokáží občas i překvapit nějakou tou léčkou. Bohužel však nemají k důmyslnějším taktikám díky fatálně lineárnímu designu úrovní příliš možností a nemohou tedy více předvést onu dobrou AI.

Zvuky zblízka

O tom, že wiimote disponuje malým reproduktorem pro zvuk jsme vás informovali již ve článku, kde jsme se seznámili s celou konzolí. Red Steel využívá této možnosti plně při střelbě a nabíjení. Zvuky sice působí silně uměle, ale tento fakt je do jisté míry dán možnostmi wiimotu a samzořejmě i malého repráčku.. Zaručeně však rozeznáte těžký zvuk nabíjející se brokovnice od řinčení katan. Celkový dojem tak není až tak strašný, jako u některých jiných faktorů hry.

Red Steel Ve střihových sekvencích pak občas zaperlí nepřátelé nějakou tou vtipnou hláškou. Docela nás pobavil nás vtip o wire-fu, jenž nám i lehce evokoval pár scén z Maxe Payna. Více však neprozradíme, nechte se překvapit. Jak tak postupujete hrou, tak se z vás stává čím dál tím zkušenější bojovník. Ani pro spolubojovníky tak už nebude ten Gaijin, jak vás zpočátku všichni nazývali.

Hodnotit grafickou stránku hry v počátcích existence konzole, je věc vždy ošemetná. U Wii to však platí dvojnásob. Grafika konzole, u které si Nintendo nedělalo hlavu s hardwarovým vybavením (teď nemáme na mysli originální ovládací metodu), se chtě nechtě musí posuzovat poněkud jiným měřítkem. Technické specifikace přístroje jsou však delší dobu známé a je jasné, že výkon je zřetelně větší, než u 128-bitové generace. Proto tak můžeme s klidným srdcem říci, že Red Steel opravdu nevypadá Red Steel dobře. Naprosto ohyzdné textury, doplněné nic moc animací, nepůsobí zrovna dobře. Extrémně odpudivě pak působí zbraně, které vypadají, jako by je někdo vystřihl ne zrovna šikovně z papírových krabic. Jediné, co se nám z vizuální stránky na Red Steel líbilo, byly vcelku obstojné světelné efekty. Kdyby vyšla hra v nezměněné podobě, čistě bez Wii ovládání, kupříkladu na PS2, tak jsme si jisti, že by pohořela. Grafika i level design jsou totiž i na poměry druhé generace PlayStation dosti podprůměrné. Navíc se ve hře dočkáte nejednoho poklesu snímkovací frekvence. Zejména při pohybu více postav na obrazovce nebo při výbuších je pokles plynulosti framerateu znatelný. Co však můžeme chválit, je hudba. Ta je atmosférická a v mnoha situacích i velmi trefná. Zejména jedna J-Pop skladba na nás velmi dobře zapůsobila.

Klady a zápory

Plus Boje s katanou
Plus AI protivníků
Plus Kvalitní hudba

Mínus Grafika
Mínus Linearita
Mínus Nudné pasáže

Vynechat nesmíme ani podporu multiplayeru až pro čtyři hráče. Jeho jedinou další nevýhodou je nutnost vlastnit doma větší prostor. Jinak je kvalitativní obdobou hry jednoho hráče. Co říci o Red Steel závěrem? Rozhodně nebudeme dělat laciné vtípky o pásu cudnosti a spřízněných tématech v souvislosti s názvem hry jen proto, že to není bůhvíjaká extratřída. Hra občas zabaví, občas se u ní budete zase nudit. Má své světlé i stinné stránky. Ty druhé jmenované nás moc nepotěšily, ale třeba se Ubisoft poučí a tyto dětské nemoci se vyhnou jejímu dalšímu FPS, kterým není nic jiného, než pokračovatel známé série – Far Cry Vengeance.

Red Steel
Výrobce/Vydavatel Ubisoft/Ubisoft
Platforma Wii
Multiplayer: 2-4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 3 bloky
Verdikt: Red Steel trpí překvapivě v několika bodech silnou dýchavičností, ale na druhou stranu dokáže zabavit. Navíc ta super katana.
Hodnocení: 65% (info)



Témata: Ubisoft, Vtip

Nejčtenější

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...



Hrajete už Kingdom Come: Deliverance? Jak se vám zatím líbí?

Kingdom Come: Deliverance

Dnešní anketa je určena pro ty z vás, kteří už se ponořili do české hardcore hry na hrdiny Kingdom Come: Deliverance....

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

KOMENTÁŘ: Historická tematika boduje, proč je jí ve hrách tak málo?

Kingdom Come: Deliverance

Na české hře Kingdom Come: Deliverance je dobře vidět, že historická témata a dobová autentičnost nejsou hráčům cizí. A...

Další z rubriky

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

Druhý přídavek k Wolfensteinovi dokazuje, že střílení nácků se neomrzí

Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death

V novém DLC k Wolfensteinovi sice tentokrát hrajeme za tajnou agentku, náplň je však pořád stejná: mordovat nácky po...

RECENZE: PlayerUnknown's Battlegrounds je nejdůležitější hra roku 2017

PLAYERUNKNOWN'S BATTLEGROUNDS

Stovka lidí seskočí nad opuštěným ostrovem, přežít může jen jeden. Takto jednoduchá premise stačila největšímu hernímu...

Najdete na iDNES.cz