RECENZE: Předělávka hry Rise of Triad z 90. let rozbrečí i nadchne

Rise of Triad polarizuje herní komunitu. Příznivci moderních stříleček titul odmítnou jako zastaralý konstrukt, milovníci akcí z 90. let však hře mohou propadnout. Rise of Triad totiž na stávající trendy sebejistě mává prostředníčkem. Totéž však ukazuje i optimalizaci, odladění obtížnosti či vyvážení síťové hry.

Je to návrat do minulosti se vším všudy. Zapomeňte na oduševnělý příběh. Nebo raději zapomeňte na příběh. Zapomeňte na jakoukoliv snahu o realističnost. A zapomeňte na regeneraci zdraví i lineární úrovně.

Vítejte ve světě Rise of Triad. Místě, kde krvavá torza létají vzduchem v tuctech, a třicet opakování mise je jenom začátek. Obtížnost hry i na hard osciluje mezi příliš jednoduchou a neskutečně krutou. Částečně to vyplývá ze systému úložných bodů, podílí se na tom však i nedostatečná optimalizace dostupných zdrojů.

Rise of Triad je totiž předělávkou stejnojmenné hry z roku 1995. Zachovává tak tehdejší pojetí stříleček. Úrovně jsou rozvětvené, život doplňujete sbíráním lékárniček a libovolná úroveň se může stát nedohratelnou. Pokud totiž před těžkou pasáží sesbíráte veškeré doplňování života a stále jste na tom bídně, může být restart úrovně tím nejlepším řešením.

Odrazové plošiny pro skákání z moderních her zcela vymizely. Vítej zapomenutý kamaráde.

Ano, tak to bývalo i ve většině ostatních akcí z devadesátých let. Jenže klasické střílečky bylo možné uložit v libovolnou chvíli. Rise of Triad oproti tomu využívá systém automatického ukládání pozic. Pasáže mezi klíčovými body jsou však dlouhé a někdy se hra uloží s minimálním množstvím zdraví a to před obtížnou sekcí. Pokud pak žádná lékárnička není k dispozici, máte na výběr mezi tvrdohlavým opakováním těžko sehratelné pasáže a restartem úrovně.

Pomineme-li však některé nešťastně uložené pozice, je vysoká obtížnost součástí atraktivity. Jistě, zprvu může zaskočit. Pokud ale strpíte někdy až frustrující počet opakování, hra vás odmění mocným zadostiučiněním.

Výjimečně obtížné pasáže vás totiž vytrénují k perfektnímu průchodu. Je to jako olympijský výkon při krasobruslení, kdy každý pohyb má svůj smysl a půvab. Načasování je dokonalé a hráč přesně ví, v jaký moment se objeví noví nepřátelé, kde jsou nebezpečné pasti a odkud vyletí vražedný projektil.

Rise of Triad rozhodně nepatří k titulům, které by se vnímaly příliš vážně.

Moderní střílečky takovému mistrovství neučí. Důraz totiž zpravidla kladou na děj a přístupnost. Neznamená to, že by jeden přístup byl nutně lepší. Rise of Triad je však alternativou pro hráče hledající výzvu.

Jenže Rise of Triad zdaleka není hrou bez chyb. Je to nízkorozpočtový projekt, ze kterého je skromné financování vskutku cítit. Například umělá inteligence nepřátel je opravdu bídná. A protivníci někdy jen nehybně pálí z místa.

Největší problém však představuje jejich míření. I nacističtí vojáci jsou totiž naprogramováni jako dokonalé stroje. Zpravidla stačí vykouknout zpoza rohu a hráč okamžitě obdrží kulku. Na přesnost střelby navíc mnohdy nemá vliv ani váš důmyslný pohyb a při soubojích s bossy je to vyloženě frustrující.

Kromě přesné mušky hra někdy vyžaduje i precizní pohyb.

Titul vyčnívá v dobrém i ve zlém

Titul je výjimečný využitím pasáží, které vyžadují precizní pohyb. To v kontextu her z vlastního pohledu nebylo zvykem ani v devadesátých letech. A nutno říci, že je to škoda.

Setkáte se například se skákáním po pohybujících se plošinách, vyhýbání se pastím i uskakováním ohnivým projektilům. Prvky výtečně oživují herní náplň a k frenetické hře tohoto druhu skvěle pasují.

Hra však oproti 90. letům pokulhává ve vyvážení zdrojů, které jsou k dispozici. Tedy v množství dostupného zdraví, brnění i zbraní. Například lékárniček je mnohdy přebytek a celou úroveň pak lze projít na první pokus. Narazíte však i na jejich fatální nedostatek, jenž v kombinaci s automatickým ukládáním pozic znepříjemní život.

V některých pasážích lze objevit posílení, které vás dočasně promění v Boha. Nepřátele zabíjíte jednou ranou a sami jste nesmrtelní.

Testovací konfigurace

CPU Intel Core i5 2500K (3,3GHz); GPU Gainward GTX 570 Phantom, 1280MB GDDR5; paměť 4x4GB DDR3 1600MHz

Podobné je to s dostupnými zbraněmi. Všechny silnější zbraně totiž okupují stejnou pozici v inventáři a pokud zdvihnete jednu, upustíte druhou. To se týká třeba raketometu, plamenometu i magické hůlky, jenž metá blesky.

Pokud silné zbraně šetříte na nadstandardně obtížné sekce, téměř je nepotřebujete. Využijte je však obratem a řadu pasáží si až příliš zjednodušíte. A v tom se hra liší od klasik žánru. Ty životy i zbraně zpravidla nabízejí s rozmyslem a při hraní na vyšší obtížnosti je třeba značně taktizovat.

O síťové hře raději pomlčet

Některé pasáže sólo hry jsou výtečné, zápolení více lidí je však katastrofální. Téměř nehratelné je kvůli bídnému síťovému kódu. Protivníci i hráč sám se totiž i s malou odezvou mnohdy teleportují. Někdy tak například uskakujete raketě, která ve skutečnosti letí na místo vašeho úhybného manévru.

Situaci nezlepšuje ani pojetí zbraní. Některé jsou až nesmyslně silné. Síťová hra tak může na chvíli pobavit, jen těžko v ní však lze seriózně soupeřit. Arzenál zkrátka není vyvážený a některé kousky jsou jasnými favority. A to jsou bohužel zbraně, které vyžadují jen minimální dovednost. Třeba raketomet s naváděnými střelami.

Pokud by vás však síťová hra i přes všechno zmíněné bavila, přes internet ji téměř nikdo nehraje. Sejít se tak lze maximálně s několika hráči na jednom serveru. A to je škoda. Arénový typ akcí má totiž potenciál, jenž se vývojářům nepodařilo vytěžit.

Objevit na prázdných serverech protivníka může být vcelku náročné.

Důstojná výzva i pokulhávající zpracování

Recenze Quake 1

První Quake jistě není bez chyb. I tak ale zabaví lépe než řada současných velkorozpočtových titulů (recenze zpět z roku 2012).

Rise of Triad je tedy rozporuplná hra. V mnoha ohledech je velmi atraktivní, malý rozpočet se však na titulu podepsal. Technických chyb je celá řada, vizuální stránka je zastaralá a její nároky jsou zcela neúměrné vzhledu hry. V redakci jsme se tedy museli spokojit s velmi základním nastavením grafiky. A soudě dle internetových diskuzí to není nijak výjimečný problém.

Jsou momenty, kdy Rise of Triad září jako půvabná padající kometa. Je to krutá řežba, ultimátní výzva a výtečný návrat to do minulosti. Krátce na to vás však realita tvrdě udeří do obličeje. Vaše postava se zasekne ve zdi, nepřátelé se z ničeho nic objevují uprostřed vystřílené pláně, či se před vámi vykresluje neexistující hradba.

Chyb je mnoho, ale objevují se poměrně zřídka a převládá pozitivní dojem. Tahle hra totiž i přes všechny technické obtíže za hraní stojí. Tedy pokud stále zbožňujete staré klasiky jako Duke Nukem, Doom či Quake. Pak vás vývojářské chyby rozbrečí a herní obsah nadchne.