Takže znovu vítejte v našem retro okénku u posledního posezení nad sérií Tomb Raider, tentokráte si vezmeme na paškál třetí díl. Jeho příběh začíná v prehistorii, kdy na naši planetu dopadl záhadný meteorit, pročež jeho střet s modrou planetou měl pro blízkou faunu a flóru vpravdě katastrofální důsledky. Ve šlépějích smrti však budeme pokračovat, neboť k místu dopadu se v celé historii lidstva váží nepěkné vzpomínky, které budou umocněny zážitkem námořníků z polární expedice Charlese Darwina. Tito muži totiž navštíví zamrzlý kontinent Antarktida a z bývalého kráteru po uvedeném pádu nebeského tělesa si odnesou podivné artefakty, jejichž tajemství si posléze vezmou do hrobu. A právě po uvedených předmětech začne v současné době pátrat Lara Croft, přičemž ji toto dobrodružství opětovně zavede do různých koutů světa a také do blízkosti muže jménem Willard. Tento chlapík je členem skupiny RX Tech, což
jsou výzkumníci pracující momentálně na Antarktidě. Willard však na tomto místě bude svědkem exhumace lidského těla, u něhož se díky deníku dozví o existenci podivných a shora zmiňovaných artefaktů, po nichž pak mocně zatouží! Spojenectví s Larou je pouze naoko a v závěrečné části ji všechny nalezené trofeje ukradne, aby se pak díky jejich schopnostem – násobení a změna důležitých genových vzorců – přeměnil na obludné pavoukoidní stvoření, se kterým musí Lara podstoupit drsný finálový střet. Story je opět převyprávěno dílem FMV sekvencemi (které však dle mého již postrádají ten správný akční náboj z minulosti) a dílem skrze nehratelné enginové animace. Znovu je možné tvůrce v tomto ohledu pochválit za originalitu, leč citované slovo pak již pohříchu postrádá svůj další význam v kontextu se hrou jako takovou. Core Design sice změnili a přidali řadu věcí, ale celým třetím dílem se nese neodbytný pocit "dé ja vu", z něhož vám nepomůže ani těch pár opravdu pěkných nápadů.
Znovu tu je příjemná účast tréninkové úrovně, v níž si mimo jiné budete moci osahat jeden z nových dopravních prostředků ve hře, jímž je terénní čtyřkolka. Zbraňový potenciál nabízí nyní opravdu destruktivní nástroje hněvu jako granátomet
a co se týče pohybových dispozic, Lara může i sprintovat, plazit se po čtyřech a ručkovat po stropě. Vyjma sprintu, jehož přítomnost jsem při svých častých útěcích vděčně kvitoval, však u obou dalších aktivit vidím spoustu pochybení. U prostupu vpřed po čtyřech se totiž neakceptovatelnou prací kamery devalvuje váš jinak velice dobrý přehled o dění vůkol. Hlavní kameraman byl po celou hru patrně natolik uchvácen zadečkem hlavní představitelky, že žádané povědomí o situaci před vámi bylo tatam. A při šplhání po stropech se nezřídka stávalo, že se u okrajů stropních konstrukcí, po nichž jste se efektně přemisťovali vpřed, Lara zcela nepochopitelně samovolně pouštěla, což resultovalo v pád a velice často i její následnou smrt. Pokud jste spadli čirou náhodou do divoké řeky, vyšlo to de facto nastejno, neboť co neobstaralo dravé hejno rybek názvu “trnobřich hltavý“, to spolehlivě zastoupil silný proud, který vám nedovolil se nadechnout. Uvedené nelogické schéma s prudkým vodním tokem ostatně autoři s oblibou využívali i v jiných epizodách Lary Croft. No nic.
V Tomb Raider 3 vás tentokráte čekala nevlídná Indie se svými polozapomenutými a na první pohled opuštěnými chrámy, kde posléze přišlo velké překvapení v podobě oživlých mnohorukých soch. Jižní Pacifik, kde jste se naděli dalšího setkání s nenasytnými jurskými raptory, kteří se tak vlastně stávali jakýmsi nedílným prvkem série Tomb Raider (byť kupříkladu ve dvojce jste na ně nemuseli narazit), a také prima nápadu, kdy jste za pomoci mapky museli překonat zrádnou bažinu. Teď na chvíli zpomalím, protože bych rád ocenil něco v souvislosti s právě zmíněnými predátory z druhohorního věku. Jejich přítomnost ve vás totiž opět vyvolala jistý šok a hlavně, tentokráte tu nebyl takový ten obvyklý mechanismus, kdy se hlavní hrdina musí postavit proti všem oponentům v obraze. Pakliže jste totiž té směsce dravých dinosaurů dali čas, mohl se jejich počet dramaticky umenšit zejména díky apetitu obrovitého Tyrannosaura, což bylo poměrně sympatické! Následuje Nevada se svou přísně střeženou Area 51, s pohyblivým pískem a jedovatými hady a také nepříliš přísně střeženým vězením, z něhož Lara pláchne a
za pomoci ostatních trestanců vytře místním "empíkům" zrak. Zde se také na moment pozastavím, protože navzdory pěknému prvku vaší nutné kooperace s NPC charaktery tento nebyl pohříchu nijak zvlášť rozveden a schéma schovávání se před vojáky mělo svá citelně slabá místa, tady zejména díky podivně naprogramované AI nepřátel! Pak je tu Londýn, v němž autoři využili jeden ze svých dalších herně účelových triků – vzpomínáte na metro, které mělo pravidelné intervaly podle vašeho “místa“ výskytu v kolejišti? Opravdu ubohé. A k tomu design zdejších úrovní, jenž nebyl nijak ohromující, dovolil bych si dokonce říci, že se jedná snad o nejhorší sérii levelů vůbec. Absolutně neinspirativní prostředí s příšernou texturou města na pozadí tak ve mně dodnes zanechává hořké vzpomínky. Ale pokračujme dále, vaše cesta nekompromisně uzavírá celý příběhový kruh na Antarktidě, kde jste při plavání museli dávat bedlivý pozor, abyste v ledové vodě nezmrzli. Zasněžené pláně nepředstavovaly sice žádnou inovativní herní scenérii, ale působily vpravdě bezútěšným dojmem, což bylo zajímavé podkreslení
zdejšího světa plného podivných mutantů. Ocitáme s v blízkosti dopadu meteoritu, v blízkosti opravdu smrtelného nebezpečí. Cestu do finále si však musíte proklestit též skrze vydařenou jízdu na důlních vozících, kde je však ten prvotně dobrý nápad sražen do propasti frustrace momentem, kdy jediná chybka na dráze končí vaší neodvratitelnou smrtí.
Každopádně ve výčtu novinek nesmí chybět ani připomenutí zcela nového systému zapisování, který byl jakýmsi mixem nápadu z jedničky a dvojky. Sbírali jste totiž "save" krystaly, přičemž použití každého krystalu (kdykoliv ve vámi zvolený moment) bylo jednorázové, stejně jako v případě medipacků či světlic pro osvětlení temných prostranství a zákoutí. Opět oceňuji stylovou atmosféru zdejšího dobrodružství (byť se hudební složka zase nese v duchu remixu známých songů), pestrou škálu pohybových vlastností Lary, pro něž tu najdeme opravdu bohaté uplatnění, spoustu všelijakých puzzlů a koneckonců i využití dopravních prostředků, z nichž se mi asi nejvíce
líbila ona čtyřkolka, se kterou jste tady ostatně strávili také nejvíce času. Nicméně Tomb Raider 3 měl některé nepěkné chyby a hlavně už to bylo spíše jen o převařování starých nápadů a motivů, takže se vcelku oprávněně objevovaly výhrady a poznámky o nastavované kaši. Přišel čas, abych své vyprávění uzavřel. Ve třetí kapitole osobně vidím veliký kvalitativní propad a třebaže se v tomto případě stále jedná o hru, jíž rozhodně nemůžu jen tak šmahem odbýt a zatratit, to prvotní nadšení z objevení nového adventurního rozměru při příchodu prvního dílu se zde už pomalu, ale jistě vytrácí.
P.S. Kdybych měl dodatečně zhodnotit také další – na našich stránkách již recenzované - díly, vysloužil by si ode mne 60% a
| Tomb Raider 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
