Ano, Wario se coby Mariův protivník natolik zavedl, že byl odměněn vlastní řadou titulů. Kdo by neznal jeho rozzuřený bílý chrup, žlutou kšiltovku a fialové montérky – ostatně, že je fialová démonická barva, víme dobře i z českého podnikatelského ráje 90. let. Bohužel nebo bohudík si ale právě v dnešní hře fialových montérek užijete jen v omezené míře. Jak již z názvu vyplývá, jde totiž o převlékání kabátů – to frčí v každé době.
Hra začíná ve Wariově obýváku, kde se náš antihrdina rozvaluje v křesle a tluče špačky u televize. Až televizní show The Silver Zephyr, předvádějící kousky slavného lupiče, hraběte Cannoliho, vytrhne Waria z letargie – natolik, že si vyrobí Telmet, speciální helmu, která ho teleportuje do televizního pořadu. Ehm. Tam sebere zaskočenému Cannolimu jeho kouzelnou hůlku Goodstyle, bez níž se Cannoli nemůže proměnit ve Stříbrného Zefyra a převlékací honička startuje.
Abyste si poklad v truhle přivlastnili, je nutné stylusem předvést určitý um v rozmanitých minihrách.
Oblečků k výměně je slušná řádka a podobně jako v nedávno recenzovaném Contactu dodávají vaší postavě řadu unikátních schopností, bez kterých se při postupu hrou neobejdete, přičemž samotný akt výměny oblečení probíhá tentokrát tak, že stylusem namalujete přes postavu příslušný klikyhák. Funguje to docela dobře, až na to, že pomocí stylusu také útočíte, takže občas, právě když potřebujete rychle změnit podobu, Wario místo převlékání jen zatvrzele mele pěstmi. Nakonec se ale vždycky nějak domluvíte.
První Wariův převlek se téměř neliší od jeho obvyklého outfitu – jen žlutou čepici vystřídá fialová maska Thief Waria. Skafandr, který z hrdiny udělá Cosmic
Waria, mu zase umožňuje střelbu z laserové zbraně: tím se eliminují nepřátelé, těží poklady z pytlů, aktivují výtahy a jiné spínače. Arty Wario si umí rozložit malířský stojan a čmárat – paradoxně nikoli na plátno u nosu, nýbrž jen tak do vzduchu – objekty, jež se vzápětí materializují. Potřebujete se dostat na
místo, které je pro skok příliš vysoko? Žádný problém: převlečte se za malíře a namalujte si bednu. Po takto nakreslené bedýnce je hračkou vyšplhat tam, kam potřebujete. Musíte sebou ale hodit, nakreslený předmět nezůstane na místě věčně. Obdobným způsobem si lze rovněž namalovat teleport, který ovšem praktičností zrovna neoplývá – pravidelně nás házel k začátku levelu, což se ne vždy hodí. Nevíte kudy kam a zákys vás začíná pěkně štvát? Pomůže vám Genius Wario v bílém plášti vědce: speciální brýle odhalí cestičky, které vám v „normálním“ stavu unikly. Elektrický Sparky Wario si dovede posvítit v tmavých místnostech a zapínat speciální zařízení, Captain Wario má kolem těla záchranný kruh, který ho vynese na vodní hladinu, Dragon Wario dští oheň a dokáže likvidovat některé zátarasy a konečně Wicked Wario létá, pokud usilovně foukáte do mikrofonu.
Každý převlek má kromě výhod i své slabiny – například Cosmic Wario se pohybuje spíš jako na dně moře než v kosmu a moc vysoko nevyskočí, Arty Wario se nemůže hnout od stojanu a je prakticky bezbranný, Dragon Wario je tak těžký, že propadává tenčími plošinami a tak dále. Kouzelná hůlka, která všechny tyto
přeměny umožňuje, ale postupně jak ji krmíte sbíranými drahokamy, přidává k převlekům nové schopnosti – například původní bezbrannost Genius Waria se časem zlepší ziskáním mechanické pěsti. Každý upgradovatelný převlek vyžaduje ke svému vylepšení jiný druh drahokamů, ale o to se netřeba nijak starat - jednoduše mlaťte a rozbíjejte, co vám pod ruku přijde: z protivníků, pytlů, soch a jiných předmětů se sypou hrsti srdíček a pestrobarevného harampádí a hra si to přebere.
Hra má pouhých deset levelů, ale počítejte alespoň s hodinou na jeden.
Mluvíme o vylepšování převleků, ale neřekli jsme, jak se vůbec získávají. K tomu musíte sehnat zvláštní druh drahokamů, které se spolu s dalším obsahem nacházejí
v truhlách. Abyste si poklad v truhle přivlastnili, je nutné stylusem předvést určitý um v rozmanitých minihrách – a řekněme si na rovinu: jde o um značně pochybný v minihrách hůř než trapných. Uvedeme si několik příkladů. Minihra č. 1: proveďte malou kuličku klikatou dráhou, aniž by se dotkla stěny. Minihra č. 2: spojte hrst číslic jedním tahem tak, jak jdou za sebou od nejnižší po nejvyšší. Minihra č. 3: zlikvidujte určený počet štěnic, které se hrnou do displeje ze všech stran.
Minihra č. 4: obtáhněte předkreslený obrázek a vyhněte se přitom laserovým paprskům. Minihra č. 5: roztřiďte shora padající předměty podle druhu – výkaly do mísy, česneky do pusy a podobně. Minihra č. 6: vybarvěte omalovánku podle vzoru. A tak by se dalo pokračovat, ale nepůsobilo by to, radost ani vám ani nám. Když v některé minihře hráči pšenka nekvete – ne proto, že by minihra byla těžká, ale protože hráč nemůže přijít na to, co se po něm kčertu vlastně chce – nic se neděje: kolem truhly sice vyskáčou bomby, před kterými je záhodno poodstoupit, ale hned po výbuchu se můžete k truhle vrátit a zkusit štěstí znovu s minihrou jiného druhu. Jednou viděné – nikoli tedy jen úspěšně absolvované – minihry lze následně spouštět i ze základního menu
v místnosti, kde Wario klimbá u televize. Takto spuštěná taškařice má celkem pět levelů obtížnosti, i zkusili jsme, co se stane, když dojdeme na nejvyšší level. Co
byste řekli? Nestane se nic, neodemknete jinou barvu Wariovy čepice nebo škrpálů, jen se vám zapíše výsledek a k možnosti spouštět samostatně stupidní minihry přibyde možnost spouštět samostatně stupidní minihry na kterémkoli z pěti levelů obtížnosti.
Dalším problémem jsou dialogy. Pomíjíme rozhovory s kouzelnou hůlkou, ty mají alespoň technický obsah. Zato verbální interakce hlavních protagonistů – Waria a Cannoliho vykazuje jasné znaky speciální tvorby pro mentálně postižené. Hra má rating 7+, ale zdráháme se uvěřit, že by dítě navštěvující druhou třídu základní školy potěšilo, že si dva hlupáci vyměňují úděsné stupidity a občas to proloží imbecilním smíchem. Konkrétně by se jejich dialogy daly shrnout asi takto: „Dostanu tě! – Nedostaneš! – ÁCHACHÁ!“
|
Standardní nepřátelé jsou rovněž mimořádně tupí, ale naštěstí po nich netřeba odklikávat přihlouplé titulky. Obvyklým vrcholem jejich schopností je, že nejdou
vyřídit zepředu, ale musíte na ně obchvatem. Koneckonců po skrolovací plošinovce nelze očekávat zázraky umělé inteligence. Aby se ale nedalo říci, že je hra úplně lehká, občas vás čeká komplikovaný souboj s bossem – vzhledem k tomu, že jsou tyto bitky založené na rychlém převlékání pomocí stylusu, krkolomnost brzy válcuje náznaky zábavy rozdílem několika tříd. Abyste se v tom úplně neztratili, nápověda v levém dolním rohu dotykového displeje vám polopaticky ukazuje,
který převlek v určité fázi souboje použít. Jediné štěstí je, že tolerance hry k neumělosti vašeho čmárání je vysoká, takže stačí požadovaný symbol načrtnout jen dosti přibližně.
Hra má pouhých deset levelů, ale počítejte alespoň s hodinou na jeden, protože jsou řádně zamotané a tvůrci je ještě usilovně natahují puzzly – například
|
Stylus nezahálí
Zoufalé dialogyZkraťme to: opravdu nevidíme důvod, proč na trhu, kde jsou čerstvě takové majstrštyky jako Final Fantasy III nebo nejnovější Pokémon Diamond a Pearl, sahat právě po „Mistrovi převleků“. Kde jiskry není, ani zlo nepomůže. Vážně.
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
| Wario: Master of Disguise | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
