Těžko bychom hledali jakoukoliv jinou hru s osudem krušnějším než
Counter-Strike: Condition Zero (dále jen CS: CZ). Vždyť bezmála pětiletý vývoj by stačil na vydání hned několika
špičkových titulů. Ano, jsou zde i déle odkládané projekty, nicméně vzhledem k charakteru hry, jež je prakticky pouhým datadiskem
legendární Half-Life, lze nad počínáním autorů jen nechápavě
kroutit hlavou. A že bylo autorů požehnaně! Během táhnoucího se martýria CS: CZ postupně procestoval kancelářemi
domovského Valve, ohřál se u Gearboxu, Ritualu, aby nakonec skončil v síti Turtle Rock Studios. Těm se konečně podařilo
zastarávající polotovar přismahnout na pánvi a připravit jej ke konzumu. Není však Condition Zero jídlem výhradně pro
silnější žaludky?
Condition Zero prakticky ztrácí smysl pro zaběhnuté veterány, jimž jednoduše nenabídne nic nového.
Ačkoliv byl CS: CZ v prvopočátcích plánován jako klasický singleplayerový datadisk ne nepodobný Opposing Force či Blue Shift, výsledný produkt pouze zprostředkovává
kvality Counter-Strike k síti nepřipojeným hráčům. Objevuje se zde sice varianta evokující příběhovou kampaň Deleted
scenes, ovšem samotné jádro tkví 
v osmnácti mapách vzájemně pospojovaných do žebříčku, jímž se hráč v
boji proti jinak vynikající umělé inteligenci musí proklestit. Balík map je rozdělen vždy po třech kusech do šesti obtížnostních
stupňů, každá z misí pak definuje jiné cíle k jejich pokoření. Obecně musí hráč vždy porazit nepřátelský tým alespoň třikrát,
zpestřením se ale stávají doplňkové úkoly, po jejichž splnění se odemkne další sada misí. Jednou zachraňujeme rukojmí, podruhé je
hráči do rukou vnucena odstřelovací puška, s níž je nutné zlikvidovat určitý počet protivníků, jindy se na krk navěsí šibeniční
časový limit. Úkoly hru příjemně oživují, ačkoliv jsou v kontextu s nepřítomností většího počtu herních módů jen slabou náplastí
na pozdější stereotyp. Ten se tak jako tak záhy dostaví, vezmeme-li navíc v potaz, že se do hry jednoho hráče prodral i tzv.
spectator mód a hráč je tak v případě smrti nucen zdlouhavě sledovat počínání umělé inteligence. Condition Zero prakticky
ztrácí smysl pro zaběhnuté veterány, kterým jednoduše nenabídne nic nového. Zato nováčkům může poskytnout jakous takous průpravu
pro budoucí strasti onlinových klání, ovšem otázkou je, kdo by dnes s Counter-Strike začínal? Buď jej již všichni hrají,
nebo vesměs sáhnou po novějších kouscích.
|
Základy našeho opozdilce jsou takřka totožné s původní Counter-Strike. Pro ty, kteří se právě vrátili z očistné pouti
napříč tibetskými planinami, kde je na vrcholu multiplayerové zábavy tzv. meditační deathmatch, věnujme následující odstaveček k
přiblížení původní hry. Ta je výsledkem neobvykle otevřeného systému modifikovatelnosti Half-Life a ve své době rostoucí
popularity síťových akcí. Jednoduchý a přitom inovativní systém boje teroristů proti ochráncům zákona bleskově vytlačil veškeré
dosavadní módy včetně deathmatche či Team Fortress z vrcholu zájmu a dodnes pevně třímá žezlo popularity. Dva geniální herní
principy – zneškodňování bomby a záchrana rukojmích – tvoří po boku širokého arzenálu zbraní a vyváženého poměru realismu vůči
hratelnosti vražednou kombinaci, se kterou se může měřit snad jen nedávný Náhradu za spoluhráče z masa a kostí tvoří uměle inteligentní protivníci kontrující příslušníkům hráčova týmu na druhé straně
barikády. Právě boti jsou asi největším překvapením. Nejenže na rozdíl od reálných entit nelagují a v případě prohry nepronášejí
jadrné poznámky na adresu hráčova přirození, ale zároveň vnášejí do hry jistý element tvorby vlastního týmu. S pokořenými 
mapami na hráčově kontě přibývá bodů, jež lze promptně utratit za nákup
spolubojovníků, lišících se dle ceny hned ve třech bodech – střelbě, odvaze a týmové spolupráci. Rozdíly v kvalitě botů jsou
patrné na první pohled a úvodní zelenáči (jak na straně hráčově tak protivníkově) zbytečně vedou ke špatnému dojmu z umělé
inteligence. Jen škoda, že se „stavba“ týmu omezila pouze na jednu obrazovku a handlování zbraní, volba zbroje či dokonce tvorba
skriptů se nekoná.
AI je totiž jedna z mála věcí, v níž Condition Zero exceluje. Aby také ne, když se jedná o jediné vylepšení za několik posledních let.
AI je totiž jedna z mála věcí, v níž Condition Zero exceluje. Aby také ne, když se jedná o jediné vylepšení za několik
posledních let. Ačkoliv se nepřátelé v pár prvních mapách při střelbě běžně zastavují na místě, jsou nemotorní a samotní
spoluhráči ignorují rozkazy (čímž mimoděk připomínají lidské hráče), záhy se snaha programátorů odhalí v plné kráse.
Silou umělé inteligence není strojově přesná střelba, ale její dokonalé
přizpůsobení všem mapám a týmová spolupráce. Počítač vyhledává specifická místa pro campování, hlídá nejstrategičtější koridory a
je schopen si počíhat schovaný v místnosti s klíčovými rukojmími. Členové týmu mezi sebou navíc čile komunikují, hlásí svou
polohu, kontakt s nepřítelem nebo si jen dřepnou do rohu za hlášky „I’m gonna camp“. Díky volbě obtížnosti skýtá hra výzvu i
pokročilým fragerům, jejichž reflexy dostanou na vyšších stupních rozhodně zabrat. Z hlediska spolubojovníků zůstává jedinou
slabinou nedořešený princip několika misí spojených se záchranou rukojmích. Jakmile zbytek hráčova týmu vyřídí posledního z
teroristů, match je nekompromisně ukončen a hon na rukojmí může začít nanovo.
Ukázkové skripty botů jsou však jako úderem beranidla sraženy celkovou absencí nových nápadů nebo jakýchkoliv technologických vylepšení. I soubor map je povětšinou pouhým recyklátem těch nejlepších kousků z původního Counter-Strike, byť se čerpalo i z Xboxové konverze. Potěšitelné je pečlivé odladění většiny úrovní, kdy jsou
|
Team Fortress 2 je přímým pokračováním kdysi velmi populárního multiplayerového módu pro Quake přímo z dílen Valve.
Své první resuscitace nazvané Team Fortress Classic se hra dočkala již s předělávkou pro původní Half-Life engine, ovšem
autoři se rozhodli jít mnohem dál. Druhý díl měl do hry začlenit obrněnou techniku, propracovat rozdíly mezi jednotlivými
profesemi a jako jedna z prvních her přinést podporu hlasové komunikace. Bohužel, od prvního ohlášení uplynulo dlouhých šet let
(tedy ještě déle než v případě Condition Zero) a hra byla donedávna považována za klinicky mrtvou. Až nyní prosákly na
povrch informace o překopávání celého systému pro novátorský Source engine, ovšem nejedná-li se o pouhou dezinformaci, ví jen Bůh
a Gabe Newell, šéf Valve.
Deleted Scenes nám ukazuje tvář Condition Zero v podobě před plastickou operací Turtle Rock Studios. Hráč se postupně zhostí role speciálních jednotek celého světa, přičemž nechybí americké Delta Force nebo ruské Specnaz. Všech 12 misí je poplatných původnímu Half-Life stylu hry, tedy hustému skriptování. Nicméně všeho moc škodí a hráč tak například velmi často čeká, než protivník nakopnutý skriptem konečně otevře kýžené dveře bránící v postupu. Při hraní Deleted Scenes se nelze zbavit dojmu, že se autoři snažili pouze okopírovat tituly jako Black Hawk Down, ovšem s mizerným výsledkem. Výborná umělá inteligence zbytku hry se vypařila jako redaktor před uzávěrkou a Deleted Scenes nechávají rozum stát, proč vlastně nezůstaly skutečně deleted.
Myšlenka hry je možná nestárnoucí, nicméně stran herního enginu totéž rozhodně tvrdit nelze - technologie Quake 2 je z kurzu již nějaký ten pátek a pouhé ostřejší textury na tom nic nezmění. Díky překopávání hry od jednoho týmu k druhému je navíc akutní nouze o jakákoliv vylepšení. Charaktery tak stále sprintují po žebřících stylem baletky v kanadách a polygony se občas protnou v šílenou vizi Pabla
Picassa. Na změny v samotném enginu bylo možná pozdě, ovšem proč
neobohatit hru alespoň o řádku nových skinů? Minimálně v případě rukojmích se v kapse div neotvírá světelná kudla, když Klony
zaútočí.
Verdikt: Problém Condition Zero nespočívá ani tak v jeho technologické zaostalosti nebo nekonečném odkládání. Finální produkt jednoduše postrádá cokoliv, čím by zaujal. Vynikající umělá inteligence přichází po boku strojových misí vniveč a příběhová část Deleted Scenes nemá dost šťávy, aby konkurovala plnohodnotným titulům šarže Delta Force a dalších. Byla-li by hra uvolněna k volnému stažení, prosím. Ovšem za plnou cenu nelze než nedoporučit.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
