Španělští vývojáři z Pyro Studios jsou dostatečně známým pojmem. Vždyť Commandos, ať už první či druhý díl, hrál skoro každý. O úspěchu těchto her vypovídá i to, že na stejném principu bylo vystavěno hned několik dalších kopií; v současnosti například vyšel Robin Hood: Legend of the Sherwood. Další hra ze španělských dílen je realtimeová strategie Praetorians, jíž jsme si na BonusWebu už detailně rozpitvali. Vyšlá singleplayer i multiplayer demoverze napovídá ledacos o kvalitách hry, čili chcete-li si utvořit vlastní obrázek, neváhejte.
Jenom připomeňme, že hra je zasazena do dávné minulosti mezi vzestupy a pády starověkého Říma. Oproti jiným RTS se hra soustředí především na boj – do mise vstupuje omezený počet oddílů, který lze během akce úzce doplňovat o nové síly. Vše je zabaleno do zajímavé atmosféry starověku a mocných Římanů. Autoři se do svého díla pustili se svým typickým smyslem pro detail a s velkou nápaditostí.
Na začátku mise stojí několik oddílů římské armády. Každý oddíl se skládá z několika desítek stejných jednotek. Vesměs jde o staré známé lučištníky, lehkou pěchotu, těžkou pěchotu, jízdu atp. se svými přednostmi a charakteristickým využitím. Jenže je tu
zásadní rozdíl. Do formací se seskupuje jenom elitní část armády (třebas těžká pěchota, která se bleskurychle zabalí do želvy, v níž je každý voják chráněn hradbou štítů), ostatní typy jednotek mají své speciální schopnosti. Lučištníci mohou zaujmout střelecký postoj pro pokropení vzdálenějších cílů, kavalerie má zase rozestavění pro zteč. Vtip je v tom, že nepřátelské (v demoverzi Galové, v plné verzi k nim přibudou Egypťané) formace jaksi nezvládají, místo toho útočí v obrovských kvantech, což ostatně zapříčinilo pád jinak mnohokrát vyspělejšího Říma.
Ve hře se objevují generálové a s nimi spojené RPG prvky. Zajímavostí je povyšování a naopak odebrání hodnosti jednotkám. Důvod je ve stavbě. Jediný, kdo staví budovy, je nejlevnější lehká pěchota, která v řeži mečů moc dlouho nevydrží. Občas tak nezbývá nic jiného, než udělat ze silnějších jednotek obyčejné pěšáky, aby mohli něco vystavět. Slovo „budovy“ asi není zcela na místě, neboť jde jen o jednu obrannou věž a strukturu pro obsazování vesnic. Ty jsou jediným, dosti omezeným zdrojem posil. Na mapě je rozeseto pár vesniček; podrobení lidičkové slouží pro vycvičení dalších oddílů. Ve hře nejsou, díky zaměření se na boj, žádné suroviny, což znamená, že výše rekrutovaných sil je závislá na počtu obyvatel.
Praetorians je snadno přístupný titul - v podstatě po pětiminutovém ohmatání lze zvládnout vše potřebné k hraní. Naučení se
správné taktiky bojů trvá ale déle. Početní a ani lépe vyzbrojená přesila nic neznamená, pokud se na nepřítele útočí bez
organizace a nějaké strategie, jak ho překonat. Chytře se musí využívat kondice vojáků – běhat mohou jenom omezenou dobu, dokud se nevyčerpají a nenabudou čerstvé síly. Se životy a smrtí si též zahrává terén. Lesy jsou průchozí pro pěší jednotky a skvěle se hodí jako úkryt před palbou šípů, ale taky i pro samotné lučištníky, kteří se za stromy schovají a na druhé straně začnou propichovat těla nic netušících a nic nevidících nepřátel. Viditelnost je zásadní věc, jednotky stojící na kopci mají vždy výhody a dostat se k nim přes skaliska trvá dost dlouho na to, aby zaútočily posily z druhé strany.
Hra využívá starověkých reálií, ovšem s autentičností a přesným zrekonstruováním tehdejší armády si autoři zjevně hlavu nelámali. A tak se ve hře objevují například druidové léčící zraněné vojáky nebo průzkumní psi. Výčet nepřesností ve způsobu boje a využívání techniky by byl velký (třebas lučištníci tehdy neútočili přímo na cíl, ale spíše kropili určitou oblast s tím, že snad někoho zasáhnou), každopádně hratelnost se pohybuje vysoko, a tak si není nač ztěžovat.
Těžko říct, jak bude vypadat struktura misí v plné verzi, ale v demu šlo jen o to postupně pobít několik skupinek nepřátel. Jestli budou i ostatní mise podobné a bez nápadu, je jasné, že v designu misí Praetorians jasně propadne. Leč v ukázkách po ukončení
hry se objevují záběry obrovských pevností a obléhajících vojsk, tudíž o zábavu snad nouze nebude.
Technické zpracování je naprosto bezchybné. Poněkud tvrdší požadavky (procesor 800 MHz a 64 MB grafická karta) jsou vyváženy úžasným vizuálním představením světla a stínů. Během hry se mění počasí, občas prší, jindy svítí slunce, v lesích se potuluje zvěř, stromy sebou škubou ve větru. Efektně vypadají letící zápalné šípy či drsní gladiátoři. Přehlednost 3D zpracování měla být zajištěna absencí kláves pro pohyb s kamerou. Výsledek je kapku opačný, než asi bylo zamýšleno. Tři předem navolené pohledy bohatě stačí, jenže občas nastane tak chaotická mela, že by člověk uvítal možnost otáčení kamery, aby z druhé strany viděl, kdo komu kolik usekl končetin.
Praetorians nevynikají jen v grafice. Například ovládání, tradiční bolístka strategických her, nemá chybu. I když je zde funkcí mnoho - od přeskupování formací, přes normální akce až po používání speciálních vlastností - hra se ovládá nesmírně dobře a v jednoduchém podání předkládá potřebné informace. Svůj podíl na dobrém ovládání má i inteligentní pathfinding. Od Empire Earth autoři okoukali natáčení vojáků při kliknutí na cílové místo. Ostatně, mnoho věcí bylo jednou či vícekrát k vidění v jiných hrách (třebas při řádění v lese se vyplašení ptáci zvednou a odletí).
