Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Zklamání roku již v únoru? The Order: 1886 oslní jen výpravou

  14:01aktualizováno  14:01
Očekávaný exkluzivní titul pro Playstation 4 je tady. Kromě fantastické grafiky a přitažlivého tématu sliboval také filmovou atmosféru. Jak ale dopadla ve výsledku hra jako taková? Záleží především na tom, co očekáváte.
67

The Order: 1886

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: SCEI (PlayStation 4)

  • Grafika hledá konkurenci jen těžko
  • Filmový styl a celková výprava
  • Přitažlivé prostředí a námět
  • Bohatý arzenál
  • Páčení zámků a "hackování"
  • Extrémně lineární
  • Mizivá životnost
  • Quick Time Eventy
  • Hlavní hrdina
  • Neuspokojivý závěr
  • Neschopní spolubojovníci
  • Boje s vlkodlaky

Herní karta

The Order: 1886 byl poprvé představen společně s konzolí Playstation 4 a pro řadu hráčů byl symbolem toho, jak dobře mohou hry na této konzoli vypadat. S dalšími střípky a ukázkami ze hry však rostla v hráčské komunitě nervozita. Bohužel oprávněně.

Rytíři kulatého stolu

Na The Order: 1886 není přitom přitažlivá pouze grafika, ale i námět. Hra je zasazena do Londýna roku 1886 v alternativní realitě, v němž se zhostíte role rytíře Galahada. Ten je členem starobylého řádu ochránců britského království, které se zrovna potýká se dvěma nepříjemnostmi. Tou první jsou rebelové nespokojení s vládou a sociálněpolitickými poměry v britském impériu, druhou – našincům méně známou – představují útoky vlkodlaků. Aby toho nebylo málo, v ulicích Londýna řádí jistý Jack Rozparovač.

Rytíři mají zkrátka plné ruce práce, naštěstí však každý disponuje lahvičkou živé vody, které si při utrpění vážných zranění stačí trochu loknout a je zase hej. Stejná substance prodlužuje bojovníkům tohoto řádu také jejich životy, které trvají staletí.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Příběh hry rozvíjí konspirační tematiku a vy celou dobu pátráte po tom, kdo v pozadí vlastně tahá za nitky a kdo je zrádce. Celková výprava, zasazení a zpracování je na tak vysoké úrovni, že ději téměř odpustíte i logické nedostatky a místa, kde do sebe vše tak úplně nezapadá. Je tu však jeden nemalý zádrhel.

Postavy jsou snadno zapamatovatelné a patří spíše ke kladům hry, výjimku bohužel představuje hlavní hrdina. Sir Galahad je ustavičně ufuněný, nabručený sociopat bez špetky charakteru, který nemá sebemenší problém s „rytířským“ vražděním i těch, u nichž si není vlastně ani jistý, zda jsou jeho nepřáteli. Snad ještě nikdy jsem v akční hře neměl tak nehorázně nemístný pocit, že bych možná neměl mordovat všechno, co se hýbe.

The Order: 1886

The Order: 1886

Hra svůj svět dokresluje také prostřednictvím novinových článků, na které při hraní narazíte. Z nějakého důvodu se vám však nalezené články nikde neuloží a vy si je tak musíte přečíst v daný okamžik přímo ve hře, navíc - snad aby tvůrci ukázali, jak detailní grafikou disponují - pouze v bleším písmu na novinovém papíře. Rád bych se o světě dozvěděl něco více, ale zrak si kvůli tomu ničit nehodlám. Druhým zdrojem informací jsou pak audio pásky, které si můžete již naštěstí pustit i později.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Spotřebujte přes víkend

Když už jsem se rozepsal o problémech s příběhem, nesmím zapomenout na naprosto zásadní průšvih a tím je závěr. Hra totiž končí stylem „pokračování příště“ s drtivou většinou dějové zápletky zcela nevyřešenou. Po osmi hodinách hraní a velmi neuspokojivém závěrečném souboji vám tak hra udělá pá pá, naznačí další díl a disk může zase do krabičky. Závěr je prostě otřesný.

The Order: 1886 navíc neobsahuje žádnou hru více hráčů. Pokud si myslíte, že si vytvoříte vlastního rytíře a pak si ho budete do omrzení vylepšovat bojováním v turnajích či likvidací vlkodlaků v kooperaci, máte smůlu. Nic takového ve hře není. Zapomeňte také na jakoukoliv Game Plus – hra nedisponuje systémem vylepšování postavy, zbraní či schopností, kdy byste mohli svůj další průchod začít s vaším Galahadem 2.0.

O problémech se sběratelskými předměty jsem již mluvil, Order navíc díky svému koridorovému ladění rozhodně nevybízí k nějakému hledání alternativních či skrytých cest. Na výběr jsou přitom pouze tři stupně obtížnosti. Jak se dělá lineární, akční hra cílená na kampaň pro jednoho hráče, ukázal přitom vloni například Wolfenstein.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Koridor v pravém slova smyslu

Fanoušci akčních her vědí, že označení „koridorovka“ nebo „tunel“ pro současné lineární akce není tak úplně přesný. Existuje zde jasná tendence roztáhnout mapy do šířky, což se projevilo například i u posledního Call of Duty. Větší rozlehlost a více možných cest, chcete-li koridorů, napomáhají nejen taktičtějším přestřelkám s využíváním prostředí, ale motivují také k dalšímu průzkumu a opětovnému hraní. The Order: 1886 takový není.

Možnosti pohybu jsou zde opravdu velmi omezené. Úrovně se omezují na mosty, uličky, chodby a další chodby. Když mě jedna z posledních přestřelek ve hře napasovala do tak úzkého prostoru, že jsem nemohl využít ani systém krytí za překážky, měl jsem pocit, že si vývojáři dělají sami ze sebe snad legraci.

The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

U přestřelek oceníte alespoň bohatý arzenál, který zahrnuje i zajímavé kusy. Tím nejlepším je zbraň, která nejdříve určitou oblast zaplní termitem (chemickou směsí, ne tím broukem), který pak můžete jednou střelou odpálit. Bohužel jsem se k této zbrani během hraní dostal jen jednou, možná jsem ale jen špatně hledal. Opět lze totiž nést jen dvě zbraně najednou a opět platí, že pro sběr jakékoliv munice nebo granátů je nutné držet speciální tlačítko. Realismus? Prosím vás. Galahad může během akce aktivovat i zpomalení času, to mi však v praxi příliš nepomohlo, neboť je řešené  dost neohrabaně.

The Order: 1886

The Order: 1886

Řada věcí ve hře chybí. Kotouly můžete dělat pouze, pokud po vás nepřítel hodí granát. Ten mimochodem nemůžete hodit nazpět a při vlastním použití jej musíte zcela zastarale zvolit jako primární zbraň - nemá vlastní tlačítko. Není také možné přepínat při zaměřování pohled kamery přes levé nebo pravé rameno. Samozřejmě však nemůžou chybět vybuchující barely.

Co se týče vašich spolubojovníků, je to snad ještě větší hrůza, než obvykle. Již jsme si zvykli na to, že během akčních her máte po boku neschopného parťáka. Má to logiku, pokud by za vás odváděl mnoho práce, nudili byste se. Že to jde i jinak, ukázal ale například Spec Ops: The Line, Bioshock: Infinite nebo The Last of Us. Řešením jsou speciální, podpůrné schopnosti vašich parťáků. Spolubojovníci v The Order: 1886 disponují naopak nevídanou neschopností a během přestřelek, v nichž pobíjíte nekonečné davy vašich údajných nepřátel, o vašich spolubojovnících prakticky nevíte. Zklamání? Počkejte, ještě jsem nezmínil quick time eventy.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Zlo pod zkratkou QTE

Pro nezasvěcené šťastlivce nejdříve vysvětlení. Quick time eventy (QTE) jsou části her, kdy vám hra signalizuje, že musíte v určitý krátký časový úsek stisknout dané tlačítko, které se objeví na obrazovce. U akčních her obecně nemám QTE příliš rád, snad jedinou výjimku představují hry série God of War.

Studio Ready at Dawn právě s touto značkou přišlo do styku při tvorbě dílů God of War: Chains of Olympus a God of War: Ghost of Sparta a vývojáři dostali bláhový nápad, že by to mohlo fungovat i zde. A pokud možno často. Hodně často. QTE jsou v The Order povýšeny na novou úroveň otravnosti. Momenty během sekvencí, kdy na vás QTE „bafnou“ bych ještě překousl, ale ve hře na bázi QTE funguje i natolik rutinní věc jako tiché útoky zezadu.

The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Souboje s vlkodlaky jsou dalším příkladem. Vše se odehrává podle stále stejného scénáře. Galahad stojí v místnosti typu skladiště a musí se ubránit dvěma až třem nabíhajícím potvorám. Samopal, QTE, samopal, QTE. Dva souboje s bossy ve hře (včetně toho posledního) jsou na bázi kombinace quick time eventů a primitivního ovládání. Obě pasáže jsou přitom naprosto totožné. Opravdu je to tak, závěrečný souboj je de facto kopií toho, na nějž narazíte v polovině hry.

The Order: 1886 má přitom pár zajímavých nápadů, co se herních mechanismů týče. Páčení zámků tak například využívá intenzity vibrací v ovladači, jindy dáváte morseovkou kód vzdušné podpoře prostřednictvím stisknutí touchpadu.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Při „hackování“ zas přijdou na řadu hrátky s analogovými páčkami. Jenže poté následuje opět klasické schéma filmeček, QTE, přestřelka v koridoru. Chybí skutečně pamětihodné sekvence a úrovně s vynikajícím designem, jaký známe ze sérií Uncharted a God of War. Stylem se však hra blíží nejvíce Spec Ops: The Line, který má přesně to, co Orderu chybí – nápomocné spolubojovníky, znovuhratelnost, lepší přestřelky, silný konec i skvělou hlavní postavu.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Fantastická grafika, průměrné nazvučení

Pravděpodobně to teď vypadá, že jsem během hraní musel nehorázně trpět, tak to ale není. The Order: 1886 mi totiž připomněl, jakou sílu na celkový dojem může mít grafika a výpravnost hry. Hra vypadá lépe než cokoliv jiného na Playstation 4. Prostředí je neuvěřitelně detailní a jednotlivé úrovně i místa hry jsou plné jednotlivých předmětů, na které je radost pohledět.

Vypíchnout musím především odrazy a odlesky světla z jednotlivých objektů i kaluží nebo detailně modelované postavy. Jejich animace jsou převážně realistické a úžasně plynulé. Hru jsem před vydáním podezíral z toho, že bude trpět nestabilním frameratem, to se ale nepotvrdilo. Běží ve stabilních 30 snímcích za sekundu bez jakéhokoliv cukání a zpomalování.

The Order: 1886
The Order: 1886
The Order: 1886

The Order: 1886

Nelíbily se mi pouze zbytečné černé pruhy nad a pod obrazem. V Evil Within jsem tento prvek vítal, neboť v horroru napomáhal dotvářet nervozitu omezeným rozhledem, zde se však jedná o otravnou zbytečnost. Také destrukce prostředí by mohla být větší – například některé dřevo ve hře prostřelíte, jiné nikoliv. Určité části hry, kde se odehrávaly ty nejfrenetičtější přestřelky, bych neměl po vystřílení nepřátel vůbec poznat, interaktivní jsou však jen některé objekty a památkou na boje zůstávají především díry ve zdech.

The Order: 1886

The Order: 1886

Je smutné, že si tvůrci více nevyhráli se zvukem. Soundtracku chybí charakteristická ústřední melodie nebo zajímavý, zapamatovatelný doprovod. Ještě více mě mrzí mix zvukových efektů, který postrádá hloubku – zpravidla chybí například ozvěna či rozléhání, kde byste to čekali.

Všem záporům navzdory musím přiznat, že mě po dobu hraní The Order: 1886 držel. Hra vypadá tak úžasně, že si prostě nemůžete pomoct a chcete vidět, jaké další lokace hra nabízí. Přes zmíněné problémy udrží vaší zvědavost také příběh, především však díky technické stránce a přitažlivému zasazení. To je však za plnou cenu v konkurenci ostatních akčních her proklatě málo.



Hodnocení hry

Redakce

67 %

Čtenáři

55 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 249 čtenářů

Témata: Playstation 4




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.