Street Racing Syndicate

Zdá se, že móda pouličních závodů jen tak nepomine, protože se objevují noví a noví konkurenti, k nimž se nyní nejnověji řadí i Street Racing Syndicate, který má co nabídnouit i přesto, že nenabízí nic nového.

Co se týče prodejnosti, koncept ilegálních pouličních závodů se evidentně osvědčil, takže se není co divit, že na toto hřiště přicházejí další a další hráči, kteří chtějí ukázat, kdože je to tady vlastně nejlepší. Pozadu tak nezůstávají ani Codemasters, pro něž firma Eutechnyx za podpory japonského Namca vyrobila hru Street Racing Syndicate, která jako by z oka vypadla druhému dílu Need for Speed: Underground. A to téměř doslova.

Pomineme-li totiž poněkud odlišný způsob vypisování závodů, máme tady NFSU2 jako vyšité. Ilegální závodní scéna, ulice potemnělého velkoměsta, nablýskaná vozítka a pestrá nabídka tuningových možností a dílů od renomovaných firem. K tomu si připočtěte mapu města, na níž jsou zakresleny nejrůznější lokace, v nichž se něco děje (typicky pak různá závodní klání či úkoly) a „jsme doma“. Po městě se navíc lze volně pohybovat. V zásadě by pak nebylo vůbec třeba psát cokoliv více a pod tyto dva skrovné odstavečky přilepit číslo s hodnocením, kdyby zde tedy nějaké ty odlišnosti přece jen k nalezení nebyly. Některé samozřejmě k lepšímu, jiné k horšímu.

Velkou radost nám v prvé řadě udělala přítomnost vlajkové feature série Need for Speed: pokud v ulicích města jezdíte jako čuňata, začne se o vaší káru zajímat policie. Je sice pravdou, že honičky s nimi sice nejsou tak adrenalinové jako v NFS: Hot Pursuit 2, ale na druhou stranu jsou stále zábavné docela dost a zcela jistě představují vítané zpestření. Hlavním režimem je ovšem Street Mode, na jehož začátku musíte zaskočit v jednom závodě za maníka, kterého za zběsilou jízdu zabásnou, čímž si vyděláte peníze na to, abyste si mohli koupit svůj vlastní závodní stroj a vydat se vstříc vlastní kariéře závodního jezdce.

Závody jsou rozděleny do několika kategorií, přičemž tu nejobsáhlejší tvoří jakési mítinky motoristicky pozitivních partiček, které vypisují série závodů. Samozřejmě že nemůžete hned napoprvé vlítnout mezi ty největší drsňáky, ale začínáte v závodech s jednoduššími soupeři, kteří vás mezi sebe vůbec alespoň pustí. Není pak klasičtějšího schématu, než že za úspěšné závody získáváte peníze na vylepšování vašeho auta, případně pořízení nového či na startovné v závodech. Vedle toho ale získáváte respekt, který je zde vyjádřen v bodech a ten je neméně důležitou součástí hry. Výše jeho nárůstu závisí na typu závodu, v některých je přidělován pevně podle umístění v závodu, v jiných závisí i na stylu, jakým si při jízdě počínáte. Jeho úhrnná výše pak určuje, do kterých dalších závodů vstoupit můžete a do kterých ještě ne.

Další zajímavostí je poškozování vašeho bouráku, které vás samozřejmě stojí další peníze za opravy, takže motivace jezdit zde co nejčistěji společně se získáváním stylových bodíků je zde tím pádem dvojnásobná. Graficky sice vaše domlácené auto nevypadá nějak extra přesvědčivě, ale vážnější poškození na něm jde poznat vždy a jak již bylo napsáno, jedná se v prvé řadě o motivační element.

Co se týče jízdních vlastností, celkové dění je zde poněkud rozvážnější nežli u nejbližšího konkurenta v podobě NFSU2, což ale rozhodně není úplně na škodu, jelikož hra se tak tváří jako realističtější a to i přesto, že se ve své podstatě jedná opět o tu nejčistší arkádu. Po několika málo vylepšeních to sice již můžete po ulicích hasit rovněž docela slušně, ale dělat to nebudete právě vzhledem k poškozování vozu jak o překážky, tak samozřejmě i o účastníky běžného silničního provozu. Mimochodem, civilní auta hra rozmisťuje s oblibou tak rafinovaně, že je to místy fakt o infarkt: za zatáčky, do nepřehledných míst a různých dalších „strategických“ míst. V pozdější fázi při závodech se silnějšími soupeři tak budete muset být po celou dobu naprosto soustředění, protože ztrátu, kterou tím naberete, budete dohánět docela těžce. To, že při jízdě mezi checkpointy můžete narazit třeba na kamion, který na křižovatce stojí právě v onom checkpointu (jedná se totiž o vcelku malou plochu, kterou v zápalu boje můžete klidně i objet a pak se na toto místo musíte vracet), bereme ale spíše jen jako zajímavou náhodu, nežli vyloženou zlomyslnost hry.

S tím souvisí i poněkud skokové nastavení obtížnosti, kdy zpočátku budete vyhrávat závody tak říkajíc s prstem v nose a asi ve třetině hry zjistíte, že to najednou již tak lehce nejde. V tu chvíli ale budete mít pravděpodobně na svém kontě dostatečný kapitál k tomu, abyste s tím něco dokázali udělat a pokud si místo nových vinylů koupíte třeba pořádné turbo, zlepšení se jistě dostaví. Každopádně ale nabouchané auto neznamená automaticky úspěch, protože jak již bylo naznačeno, hra se staví k fyzikálním zákonitostem poněkud vstřícněji než konkurence, takže do zatáček bude docela často i rozumně brzdit, z nuly na sto se rovněž nedostanete za půl sekundy, takže to chce i trochu toho taktického přístupu a rozvahy.

To nejlepší nakonec

Aby ve výsledku přeci jen hráčům nechyběla motivace dále závodit, implementovali tvůrci do hry velmi rafinovanou věcičku, která potěší především mužskou část hráčstva. Ve hře se totiž pohybuje osmnáct dvounohých kočiček, kdy pro vás každá z nich má připraven úkol. Po jeho splnění se daná fešanda zařadí do seznamu vašich přítelkyň, mezi nimiž si volíte, se kterou právě chodíte. Pokud se vám pak dále podaří vyhrát sérii závodů, odemkne se u té aktuální nový filmeček, ve kterém vám „za odměnu“ zatančí. Každá kočanda má tři videa, přičemž na prvním tančí v ještě jakž takž rozumném oblečení, zatímco na třetím už to jistí bikiny. Klidně si o nás myslete, že jsme zastydlí puberťáci nebo stárnoucí dědkové, ale nám se tahle věcička fakt docela dost líbí. Ono totiž ve většině případů je skutečně na co koukat :-).

Co se týče technického zpracování, lze si stěžovat pouze na jediné. V některých exponovanějších situacích se setkáváme se znatelným poklesem frameratu, ale jinak nad celkovou úrovní grafiky panuje vcelku spokojenost. Není sice tak úplně hladká jako v NFSU2, ale celkový dojem je zde o poznání lepší. Vše je pořádně nablýskané a díky větší blízkosti kamery při pohledech zezadu máte autentičtější pocit, že jedete skutečně se silným bourákem. Dobře působí i pohyblivé reklamy okolo tratí, takže koukat se na SRS určitě dá. Není to sice takový grafický požitek jako u GT4, ale i tak grafici odvedli slušnou práci. U zvuků možná zamrzí u her poněkud nezvyklé ozvučení motorů, ale dá se s tím žít. Samozřejmostí je hip-hopový soundtrack.

Celkově tak tedy SRS dopadá velmi slušně na to, že se zpočátku jeví jako prachsprostý plagiát NFS. Díky příjemné hratelnosti, poškozování vozů, policejním honičkám a pěkným kočkám mu tak nemůžu dát méně než kolik si v mých očích vysloužil druhý díl NFSU.

Street Racing Syndicate

Výrobce/Vydavatel	Eutechnyx/Codemasters
Platforma	PlayStation 2, Xbox, GameCube

Multiplayer:	ano, 2 hráči
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	315 kB

Verdikt:

Slušné pouliční závodění s poškozováním vozů a sexy kočičkami.

Hodnocení:

75% (info)