Slavné knihy Šifra Mistra Leonarda se prodalo více jak 30 miliónů kousků po celém světě a byla přeložena do neuvěřitelných 42 jazyků. Bylo tak pouhou otázkou času, než se jedna z nejprodávanějších knih všech dob dočká filmového zpracování. Nelehkého úkolu přetvořit uznávané knižní dílo pro stříbrné plátno se sice ujal uznávaný Ron Howard, ale podle prvních ohlasů se mu to nepovedlo úplně nejlépe. O to níže se na pomyslném žebříčku očekávání hráčů umístila chystaná herní verze zmiňovaného snímku. Zahoďte však společně s námi veškeré předsudky a rozluštěte, jaká ve skutečnosti herní Šifra Mistra Leonarda je.
Žánrově spadá Šifra (jak budu i nadále hru The Da Vinci Code zkráceně nazývat) do kategorie akčních adventur, i když by se slovo akční hodilo v případě Šifry označit uvozovkami. Příběh se překvapivě striktně nedrží filmové předlohy ani knižního originálu a i znalci Šifry přijdou na spoustu zajímavostí, doplňujících klasickou dějovou linku jak filmové, tak i knižní Šifry. Hlavní postavy knihy a filmu - Robert Langdon a Sophie Neveu – se ujímají ve hře role dvou hratelných postav. A světe div se, jejich herní podoby
vypadají mnohem lépe než ty filmové. Na rozdíl od zpoceného Toma Hankse se dočkáte uhlazeného harvardského profesora a
Sophiina herní podoba je stejně sexy jako Audrey Tautou. To, že tvůrci neangažovali při tvorbě herce z filmu, nám tak ve finále vůbec nevadilo.
Hlavolamy, jež jsou bez debat tím největším kladem celé Šifry.
Na tvorbě videohry se částečně podílel i v adventurním žánru zkušený Charles Cecil, jenž má na svědomí cenami ověnčenou sérii Broken Sword. Není tak žádným překvapením, že na první pohled vypadá Šifra velmi podobně, jako poslední díl série Broken Sword s podtitulem Sleeping Dragon. Hlavní náplní Šifry jsou přitom kvanta hlavolamů, doplněná o nějakou tu akci či stealth prvek.
Nejdříve bych však rozebral ony hlavolamy, jež jsou bez debat tím největším kladem celé Šifry. Mnoho z nich vás zaměstná jen na pár okamžiků a pobaví spíše svojí jednoduchostí. Postupem času však přijde řada na mnohem obtížnější kousky, u nichž se vaše
šedá kůra mozková řádně zapotí. Typově jde přitom o velmi rozdílné hlavolamy, od jednodušších skládanek, přes dešifrování textu
až po klasické herní hádanky, založené na manipulování s předměty, prozkoumávání lokací apod. O slovo se přihlásí i posouvání soch a prohlížení předmětů v inventáři á la Resident Evil. Byť to tak na první pohled nevypadá, tak má Šifra kromě třetího Broken Swordu mnoho společného právě s původními díly slavné hororové série od Capcomu. Předměty v inventáři lze kromě prohlížení dokonce i kombinovat a to téměř identickým stylem, jako v RE.
Ke slovu se přihlásí i akční část, která se nese pro změnu v duchu dodnes právem vychvalovaného herního klenotu jménem Fahrenheit. Souboje přitom připomínají pošťuchování v mateřské škole o pověstnou červenou bábovičku. Jakmile se totiž dostanete do kontaktu s nepřítelem (což v Šifře znamená, že se s ním vzájemně chytíte za ramena), zobrazí se na obrazovce volba útoku či odstrčení. Zvolíte-li si odhození nepřítele, můžete
se vzápětí vydat na útok, jenž je díky nesmyslné nepohyblivosti nepřátel povětšinou úspěšný. Pokud se však rozhodnete pro
útok, vyskočí na obrazovce lišta znázorňující sled tlačítek, které je pro úspěšné završení útoku nutno ve správně kombinace
namačkat. Tímto opakovaným způsobem nepřítele dříve či později udoláte. Stejným způsobem funguje i obrana, ve které vaše herní alter-ego rány pouze nerozdává, ale naopak se jim snaží vyhnout. V bojích figurují občas i okolo povalující se předměty, které můžete snadno a efektivně využít ve svůj prospěch.
Bohužel se hra neobešla bez celé řady bugů, včetně zasekání postav.
Pokud si v této chvíli myslíte, že je Šifra pouhým plagiátem herních veleděl, tak s vámi do jisté míry musím souhlasit. Osvědčené herní mechanismy dodávají akční části bezproblémovou hratelnost, která sice spadá často do lehce únavného stereotypu, ale přesto ji odsoudit jen tak lehce nelze. Poražené nepřátele poté můžete odtáhnout na libovolné, méně viditelné místo, aby je případná posila nenalezla. Tím se dostáváme k další neopomenutelné část Šifry a to k (ne)populárním stealth prvkům. Ty jsou ve
hře přítomny v relativně akceptovatelné míře, aniž by narušovaly její adventurní průběh. Kromě povinného skrčení, se mohou obě postavy podobně jako Solid Snake „přilepit“ na stěnu a nepozorovaně se tak proplížit okolo hlídkujících protivníků. Ty můžete i okoukaným zaklepáním na stěnu (což nepochopitelně funguje například i u keřů) přilákat a vymrštěním svého těla i
bez boje srazit na zem. Škoda, že hlavní postavy nedisponují alespoň nějakými odlišnými schopnostmi. Hratelnosti by to zcela jistě prospělo. Alespoň že je přítomná občasná kooperace obou postav, kdy tu druhou ovládá počítač.
|
Nejzábavnější částí hry však nadále zůstávají již mnohokrát zmiňované hlavolamy, díky nimž se stává Šifra daleko zajímavější, než konkurenční tituly z akčně-adventurního žánru. Hra disponuje i velmi povedenou atmosférou, která svojí temnou podstatou vyvolává v hráči napětí a někdy i příslovečné mrazení na zádech, doprovázené husí kůží. Nemalou zásluhu na tom mají i vhodně
zvolené lokace. Opuštěné panské sídlo, kostel či uzavřená muzea jsou ta pravá místa na rozehrání tajemného příběhu, plného náboženské mystiky. Pokud ovšem ovládáte alespoň pokročileji anglický jazyk. V očích akčně orientovaného hráče se může zdát Šifra pěkně upovídanou hrou. K pochopení příběhu a důležitých vodítek k řešení hádanek se tak bez znalosti angličtiny neobejdete. Ke prospěchu vám bude i alespoň minimální znalost křesťanského náboženství, o které se celý příběh Šifry znatelně opírá.
Bohužel se hra neobešla bez celé řady bugů, včetně zasekání postav, několika výpadků textur a bohužel i chyb v umělé inteligenci
|
Několik desítek hlavolamů
Opakující se souboje| The Da Vinci Code | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
