Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Třicet her, na které nejraději vzpomínám. Díl druhý

  0:01aktualizováno  0:01
Hry ušly za posledních třicet let ohromný kus cesty a v rámci našeho seriálu se tak ohlížím za svou herním minulostí i já. Pojďte zavzpomínat, jak vypadalo hraní převážně v devadesátých letech na PC a konzolích.

První díl si můžete přečíst zde.

1Arkanoid (1986)

Arkanoid

Arkanoid

Už ani nevím, o co v tom Arkanoidu vlastně šlo. Plošinka odpinkávající kuličku na různě barevné cihličky nicméně ve výsledku představovala hodně nebezpečnou drogu. Jako dítě jsem ve hře viděl zašifrovanou buď nějakou zvrácenou verzi tenisu nebo sci-fi akci s raketou ve tvaru tužky. Fakt nevím.

2Grand Prix Circuit (1988)

Grand Prix Circuit (1988)

Grand Prix Circuit (1988)

Moje první seznámení s Grand Prix Circuit bylo v CGA grafice o čtyřech barvách. Zasednout jste v ní mohli do kokpitu Ferrari, Williamse nebo McLarenu. Hra bohužel příliš nefandila hráčům, co rádi bourali do ostatních jezdců. Po dvě stě padesáti marných pokusech jsem to pochopil, a o pár desítek závodů později tak mohl můj závodník již radostně třepat pohárem.

3Super Mario Bros. 3 (1988)

Super Mario Bros. 3

Super Mario Bros. 3

Tuhle legendu pro konzoli NES jsem chodil hrát ke kamarádovi. Maria jsme nikdy nedohráli, to nám však nebránilo ve vymýšlení vlastních pravidel, mezi kterými nechyběly pokusy o proběhnutí úrovní bez zneškodnění jediného nepřítele. Říkali jsme tomuto „módu“ Skaut. K Super Mario Bros 3 jsem se letos vrátil na Wii U a musím říct, že hra je stále zábavná. Její krásný obal mimochodem dodnes považuji za takovou ikonu videoher.

4F-15 Strike Eagle II (1989)

F-15 Strike Eagle II

F-15 Strike Eagle II

Nebýt tohoto článku, patrně bych se nikdy nedozvěděl, jak se „Efpatnáctka“ ve skutečnosti jmenovala. Létání na mise, sestřelování MIGů a útoky na pozemní cíle v ní byly hračkou oproti zoufalému hledání vlastní základny a pokusům o přistání. Většinou jsem totiž končil jako Rampa McKvak.

5Vette! (1989)

Vette!

Vette!

Vette! pro mě bylo patrně první seznámení s něčím, co dnes nazýváme otevřeným herním světem. Tím mělo být v případě Vette! San Francisco, které vypadalo oproti letošním Watch Dogs 2 přece jen o trochu hůře. Ve hře vás naháněla a pokutovala i policie a šlo v ní srážet dvourozměrné postavičky chodců, které ovšem vypadaly jako figurky na dopravních značkách. To vše deset let před prvním Grand Theft Auto. Hlavní cíl, totiž dojet ve stanovený čas do cíle, mě zaujal méně.

6Red Baron (1990)

Red Baron

Red Baron

Red Baron aneb „já střílím, ty lítáš.“ Nad nějakými misemi nebo brífinky nikdo neuvažoval, prostě se čekalo, až se před našimi kulomety objeví černá tečka a už to jelo. Vůbec netuším, kolik hra měla vlastně misí nebo jak se navzájem lišily. Zato si pamatuji, jak jsem při listování Levelem s otevřenou pusou zíral na „fotorealistické“ obrázky druhého dílu.

7Sonic: The Hedgehog (1991)

Sonic The Hedgehog

Sonic The Hedgehog

Sonica jsem hrál na Master Systemu 2 od Segy, do které byla hra přímo nakopírovaná. Dodnes vzpomínám na ty parádně navržené úrovně, dr. Robotnika nebo ježkovo nervózní poklepávání nohou, když jsem s ním chvíli nehýbal. ADHD jak vyšité. Animovaný seriál se Soníkem a Chvostíkem jsem si samozřejmě nenechal ujít.

8Gorillas/ Nibbles (1991)

Gorillas

Gorillas

Tady trochu podvádím, ale obě hry vytvořené v programovacím jazyku QBasic jsou v mé paměti nerozlučně spojené. Nibbles byl prostě Had dávno předtím, než dobyl mobilní telefony od Nokie. Šel hrát i ve dvou. Princip Gorillas byl totožný s klasikou Bang Bang pro Windows. Hráči ovládali dvě gorily a snažili se navzájem se zneškodnit házením banánů. Museli jste nastavit rychlost, úhel a vzít v potaz směr a sílu větru. Pro sourozenecké bitvy jak stvořené.

9Civilization (1991)

Civilization

Civilization

Naprostá klasika, kterou není třeba představovat. První „civka“ byla na svou dobu neskutečně propracovaná hra. Až na jeden detail. Může mi někdo konečně vysvětlit, proč mi v ní vždy začaly v určitou chvíli nezadržitelně klesat finanční rezervy? Moje civilizace totiž díky tomuto nezlomnému prokletí čekal pokaždé stejný osud. Pátý díl jsem si nedávno koupil s tím, že přišel čas oprášit staré vzpomínky a s hrou konečně zatočit. Jenže jak je mým dobrým zvykem, hru jsem ještě ani nezapnul.

10The Simpsons (1991)

The Simpsons

The Simpsons

Ať už jsem Simpsonovy hrál na počítači nebo na automatu v samoobsluze, vždycky to byla ohromná zábava. Snad s výjimkou toho žebrání u rodičů. Pamatuji si, že za chudáka Homera nikdo nechtěl hrát, protože jeho útok měl nejkratší dosah. A to intro mám v hlavě dodnes.

11Terminator 2: Judgement Day (1991)

Terminator 2: Judgement Day (1991)

Terminator 2: Judgement Day (1991)

Tohle byla naprostá hrůza. Jezdí mi mráz po zádech, když vzpomenu na to kličkování před kamiónem nebo ty šoupací minihry s šibeničním časovým limitem. Ale nejbrutálnější prstolam představovaly souboje na pěsti s T1000, které se nesly ve znamení hektického bušení do klávesnice. Nechápu, že to ten mezerník vydržel.

12Tom and Jerry: The Movie (1992)

Tom and Jerry: The Movie

Tom and Jerry: The Movie

Ondrova Toma a Jerryho znám jenom z filmu Byl jednou jeden Polda a známé scény s „Utíkej myšáčku, utíkej...“ Svého Toma a Jerryho jsem hrál na konzoli Sega Master System II. Hra, v níž jste se snažili dohonit Jerryho a vyhýbat se jeho pastím, byla v podstatě zábavná, byl tu však háček. Měla jen šest úrovní a mohli jste ji klidně dohrát tak za dvacet minut. Po čase šla dohrát prakticky poslepu.

13Mortal Kombat (1992)

Mortal Kombat

Mortal Kombat

Jak já záviděl těm, kteří si bojovku Mortal Kombat mohli vychutnat se zvukovou kartou Sound Blaster. Mně muselo stačit hvízdání PC Speakeru, což mi však nebránilo to všem ostatním vrátit i s úroky. Stačilo vybrat Sub-Zera, šipka dolů, rovně, stisknout pgdn a protivník to schytal jak Nastěnka od berly mrazilky.

14The Legend of Kyrandia (1992)

The Legend of Kyrandia

The Legend of Kyrandia

Kyrandie se mi nesmazatelně vryla do paměti, vždyť hned v druhém článku, který jsem pro Bonusweb napsal, zmiňuji šášulu Malcolma jako jednoho z nejlepších záporáků herní historie. S menší láskou vzpomínám na tu prokletou část v jeskynním labyrintu, kterou bych bez návodu asi nedal. Díky ti Excalibure, ať je ti země lehká.

15The Games: Winter Challenge/Summer Challenge(1991/1992)

The Games: Summer Challenge

The Games: Summer Challenge

Tahle hra má na svědomí nejednu klávesnici. Letní verzi neoficiálních olympijských her jsem si oblíbil o něco více než tu zimní především díky kajaku a házení oštěpem. U druhé jmenované rozhodně vedly skoky na lyžích. Nikdy předtím ani nikdy potom mě ve hrách tak nezajímaly rekordy a jejich porovnávání s kamarády. A co teprve ta škodolibost, když se protivník rozbil o překážku.

16Pinball Fantasies (1992)

Pinball Fantasies

Pinball Fantasies

Oprava, rekordy měly význam ještě v jednom případě. Pinball Fantasies byla perfektní návykovka, v níž jsme se mohli navzájem trumfovat a nepřicházet přitom o kapesné. Hra měla naprosto fantastickou hudbu. Melodii ze stolu Billion Dollar si vybavuji ještě dnes.

17DOOM (1993)

DOOM

DOOM

Jednu z nejvlivnější počítačových her všech dob nemůžu zkrátka vynechat, zvlášť když jsem u ní strávil tak ohromné množství času. Dokonce mě donutila pokoušet se vytvářet i vlastní levely ve WAD editoru a vyžebrat od rodičů pod stromeček oficiálního průvodce hrou. DOOM samozřejmě nebyl jedinou podobnou hrou, kterou jsme s kamarády točili, ale vždycky pro mě bude tou nejvýraznější. IDDQD,IDKFA,IDSPISPOPD, však to znáte.

18Jurassic Park (1993)

Jurassic Park

Jurassic Park

Jurský park je pro mě trochu záhadou. Pamatuji si, že mě hra na konzoli Master System II ohromně bavila a měl jsem ho snad ještě radši než nesrovnatelně populárnějšího Sonica. Dnes se na Jurský park moc nevzpomíná, ačkoliv šlo o vynikající skákačku, která střídala sekvence v autech s klasickým skákáním a střílením a dinosauřími bossy na závěr.

19Grand Prix 2 (1995)

Grand Prix 2

Grand Prix 2

Přemýšlím, jestli jsem v Grand Prix 2 dojel jediný závod. Možná zpočátku ano, ale poté jsem objevil, že lze zapnout „nesmrtelnost“ nebo „pancéřování.“ Jízda v protisměru a narážení do protivníků mne díky skvělému systému kolizí bavila neporovnatelně víc.

20Batman Forever: The Arcade Game (1996)

Batman Forever: The Arcade Game

Batman Forever: The Arcade Game

Batman Forever byl hrou na způsob Simpsonů a ve své době u kritiků „bodoval“ obzvlášť nízkými hodnoceními. Byl to ale Batman, kterému jsem vždycky velmi fandil. Vybavuji si již tehdy neskutečně otravné řvaní protivníků (ale upřímně, v Golden Axe to nebylo lepší) a brutální obtížnost zcela ve znamení automatových mlátiček. Byla to ale moje první hra na PSX, takže jsem ji kromě disku Demo1 hrál do zemdlení.

21Age of Empires (1997)

Age of Empires

Age of Empires

Ke strategii Age of Empires jsem měl svého času až zbožnou úctu. Připadala mi neuvěřitelně komplexní a pokroková a nic jsem si nedělal z toho, že v ní permanentně prohrávám. V paměti zůstaly především hlášky postaviček po kliknutí jako „erektus“ nebo „habidakus“ a samozřejmě konvertování nepřátelských jednotek staříkem ovládajícím omamné „vololó“ a „ajójojó“. Když se tahle obávaná skvadra starověkých důchodců přibelhala do blízkosti vašich katapultů, věděli jste, že je zle.

22Destruction Derby 2 (1997)

Destruction Derby 2

Destruction Derby 2

Jedničku jsem chodil hrát ke kamarádovi, zatímco druhý díl jsem měl prakticky permanentně založený ve své PSX. Klasické závodění bylo fajn, ale bitvy v arénách představovaly to, co tuhle hru posouvalo na úplně jinou úroveň. To závěrečné oťukávání jeden na jednoho v sotva se ploužících plechovkách nemělo chybu.

23Final Fantasy VII (1997)

Final Fantasy VII

Final Fantasy VII

O tomhle skvostu jsem toho nedávno napsal víc než dost. Final Fantasy VII prostě považuji za jeden z herních vrcholů. Pravděpodobně to byl tento titul, co mě donutil uvažovat o hrách jako o umění. Myslím, že lví podíl na tom, že jsem se tehdy odhodlal dát na pohled bizarní FFVII šanci, měla tehdejší recenze v Levelu. Ta mi však bohužel zároveň vyzradila jeden z nejzásadnějších zvratů v příběhu. Stejně, díky.

24Metal Gear Solid (1998)

Metal Gear Solid

Metal Gear Solid

Další pecka, kterou mám na svém žebříčku jenom o něco málo níže než Final Fantasy VII. Skvělá špionážní hra se spoustou neokoukaných mechanismů, vynikající bitvy s bossy a příběhem, který bral dech. Rozhodně jde o jednu z nejvlivnějších her historie. Nemůžu se dočkat, co její tvůrce vymyslí dál.

25Resident Evil 2 (1998)

Resident Evil 2

Resident Evil 2

Kromě druhého Zaklínače jsem se asi nesetkal s hrou, která by tolik vybízela k vícero průchodům. Dvě odlišné postavy a scénáře dávaly dohromady čtyři možné varianty příběhu, který vás pokaždé dokázal něčím překvapit. Hru si pamatuji i kvůli těm klasickým lekačkám, infarkt tehdy naštěstí nehrozil.

26Polda 2 (1999)

Polda 2

Polda 2

Druhý Polda mě bavil asi nejvíc, i když si věru nejsem jistý, jestli by mě jeho vtipy dokázaly rozesmát i po sedmnácti letech. V paměti mi utkvěla hlavně Esmeralda, úchyl ve Spálené ulici a nejmenovaný politik se slabostí pro zelenou.

27Speed Freaks (1999)

Speed Freaks

Speed Freaks

Wacky Wheels neminula ani mě, ale podobně zafixovány mám i tyto zapomenuté závody na první Playstation. Přestože jsme s kamarády hrávali jenom demo tehdy přiložené u Playstation magazínu. Tu jednu jedinou trať jsme však projeli všehovšudy asi tisíckrát. Stále doufám, že Sony zpřístupní Speed Freaks na PSN a já si jí budu moci konečně vychutnat vcelku.

28C&C: Red Alert 2 (2000)

C&C: Red Alert 2

C&C: Red Alert 2

Musím se přiznat, že Red Alert 2 byl první strategií, kterou se mi podařilo dohrát. Na strategie jsem byl vždycky trochu antitalent, přestože jsem si je vždycky rád zahrál. V paměti mi nejvíce utkvěla především bitva o Pentagon, která mi tehdy učarovala „realistickými“ kulisami.

29Deus Ex (2000)

Deus Ex

Deus Ex

Další legenda, kterou není třeba představovat. Je neuvěřitelné, že vyšla společně s druhým Diablem ve stejný měsíc, a na obě hry se s takovou úctou hledí ještě šestnáct let poté. Deus Ex má dodnes jeden z nejzajímavějších a nejspletitějších příběhů, který jsem však neměl problém stíhat. Asi nejsilnější vzpomínky mám na Daidala s Ikarem a zoufalou snahu o záchranu vašeho bratra Paula. Byla to fuška, ale šlo to.

30No One Lives Forever (2000)

No One Lives Forever

No One Lives Forever

Na NOLF se nevzpomíná tolik jako na Deus Ex, ačkoliv podle mého názoru nejde o horší hru. Na svou dobu byla tahle parodie bondovek ohromně pokročilým titulem a nabízela fantastický příběh, všemožné špionské gadgety, různé typy munice, plno dramaticky odlišných úrovní a v neposlední řadě parádní záporáky. Na Volkova, Magnuse nebo Inge Wagnerovou prostě nejde zapomenout. Bavila mě i dvojka a moc bych si přál, aby někdo tuhle fantastickou sérii vzkřísil.







Hlavní zprávy




ZPS X na 1 rok pro 1 uživatele (ZPSX-SUB-00)ZPS X na 1 rok pro 1 uživatele (ZPSX-SUB-00)

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.