Pokud se vám do rukou dostane zbrusu nová hra CIA Operative: Solo Missions, hned na první pohled vás překvapí jedna věc. Na jejím obalu ani nikde jinde není zmíněno jméno vývojářské společnosti 2015. Proč by nás to mělo překvapit? Protože právě ona stojí za vytvořením tohoto titulu. Najdete tam však jméno společnosti Trainwreck Studios. Jak je to možné? Když se budete chvíli pídit po internetu, zjistíte, že Trainwreck Studios je součást 2015, která se zabývá budgetovými tituly. Důvod, proč nepracují obě firmy pod stejnou hlavičkou, je zřejmě nasnadě. Zatímco 2015 se zabývá špičkovými hrami (Wages of Sin, Medal of Honor: Allied Assault), tituly od Trainwreck Studios by jí poněkud kazily reputaci. A nelze se divit - ani dříve recenzovaná Laser Arena, ani CIA: Operative tvůrcům příliš mnoho slávy nepřinese. Ne, že by se jednalo o vyloženě špatné o hry, o které by si zkušený pařan ani kabel neopřel, ale vzhledem ke své budgetovosti, jež jim čouhá z každého švu, se s plně komerčními tituly zkrátka poměřovat nedají.
Zanechme však planých řečí a řekněme si něco o této 3D akci jako takové. Začněme klasicky příběhem. Jak asi vytušíte z názvu samotné hry, jste agentem CIA. Jmenujete se Jack Noel a jste nasazováni na ty nejnebezpečnější akce, od likvidace mafiánských bossů či nepohodlných arabských vůdců až po zneškodnění raket s biologickými hlavicemi. Vaše poslání vás zavede na
všechny kouty světa, od Ukrajiny až po Irák, podíváte se na skok také do bogotského metra. Proti vám bude stát celá řada po zuby ozbrojených protivníků, kteří nebudou váhat a při první příležitosti vám proženou hlavou kulku... Dokonce se vám může i stát, že budete bojovat proti Sněžným mužům. Nevěříte? Přeci bych vám nelhal. Ale to s těmi Sněžnými muži si nechám až na závěr, abyste měli motivaci dočíst recenzi až do konce.
Zajímá vás, jak to s oněmi Sněžnými muži je, ale zdá se vám, že jsem použil poněkud neférového donucovacího prostředku, jak vás donutit ke čtení? Věřte mi, mám k tomu svůj důvod. Jakmile totiž přestanu papouškovat slova výrobců (což byl právě úvodní odstavec) a sdělím vám svůj názor, asi by vás už nic nepřesvědčilo, abyste se prokousali recenzí až ke konci. Ale Yetti opravdu bude, slibuji. :o)
Tak dobrá, doufám, že jsem vás dostatečně navnadil a že se mohu s vervou pustit do kritiky CIA: Operative (má sice i pár světlých stránek, jako například samotné technické zpracování, ale to si nechám až na závěr). Prvním, zdaleka však ne největším zklamáním není překvapivě grafika či bohatost textur, ale umělá inteligence protivníků. Na to totiž narazíte
hned na začátku, kdy je vaším úkolem zastřelit v Bogotě překupníka drog. Jste schováni na střeše, v rukou svíráte ostřelovací pušku. Překupník vystoupí z automobilu, vy zamíříte. Vystřelíte. Špatně mířená se odrazí od vývěsního štítu blízkého hotelu. Okolím se pochopitelně rozlehne rána jako... no, jako z děla ne, ale jako z pušky. Váš cíl se ani neotočí a klidně vám dál nastavuje svůj otylý zátylek. Další pokus. Zase vedle. Další... A takto můžete pokračovat až do chvíle, kdy vám zmizí z dohledu. Proč se tváří, jako by vás neslyšel? Upozorňuji, že ostřelovací puška je snad nejhlučnější zbraní v tomto titulu.
Ano, chápu, tvůrci se zkrátka rozhodli, že vám vaši práci poněkud usnadní a v tomto konkrétním případě zakázali oné postavě jakkoliv reagovat na dění kolem sebe. Horší to je ale v případě, kdy proti sobě máte ozbrojené vojáky, kteří by již reagovat měli. Často se stane, že vystřelíte, zabijete nějakého vojáka, ten vykřikne, a hned přibíhají další. Vám stačí udělat jedno - schovat se a doufat, že mrtvola zmizí (ano, mrtvoly mizejí) dřív, než k ní vojáci doběhnou. Těm je pak jedno, že zem je samá krev a že vedle nich leží zbraň mrtvého vojáka - není tam tělo, nejste tam vy a tím to pro ně končí. Vy pak v klidu můžete počkat, až se k vám otočí jeden z nich zády a přesnou ranou do týla jej pošlete do věčných lovišť... A opakujeme...
Kromě toho jsem ještě v žádné hře neviděl takový tanec svatého Víta, jaký nám předvádějí nepřátelé v případě, že se zaseknou za roh. A že se to děje velice často. Je to smutné, ale stačí se jen trošku šikovně postavit a elitní jednotky nepřátelské mocnosti se chovají jako jednonohý depresivní robot Marvin (odpusť, Marvine, k někomu jsem je přirovnat musel).
Ale popojděme dále. Trošku vás možná zarazí pestrost vašeho arzenálu. Máte k dispozici jen pistoli, samopal a ostřelovací pušku. Chápu snahu vývojářů o realističnost a cením si jí. Také nemám příliš v lásce představu obrněných chodících tanků, na jaké narazíme ve valné většině FPS. Ale jedna věc zde zůstala nedomyšlená - zbraně nejsou vyvážené. Poté, co jsem ozkoušel všechny "klasické" postupy (tedy samopal na velké skupiny nepřátel, ostřelovačku na velké vzdálenosti, pistoli jen nablízko a na jednotlivce), zjistil jsem, že zde nic takového neplatí. Pistole s tlumičem je v CIA: Operative vaším nejlepším přítelem, kterého jen málokdy vyměníte za něco jiného. Má neomezenou munici, není hlasitá, její kadence je slušná a hlavně - je velice přesná. Nejhorší věc, kterou můžete udělat v případě, že na vás jde více vojáků najednou, je použít na ně samopal. Je velice nepřesný a když vám dojde zásobník, trvá příliš dlouho, než jej vyměníte. Mnohem výhodnější je mít v ruce pistoli, zamířit přesně na protivníkovu hlavu a jediným výstřelem z něj udělat dějepis. Takže zatímco ostřelovací pušku
alespoň částečně využijete při střelbě na extrémně velké vzdálenosti, samopal se vám bude hodit jen dvakrát - při likvidaci bossů. Ti, ačkoliv jsou dva, jsou naprosto stejní... Nechápu proč, když jeden z nich je Ukrajinec a druhý Arab... Že by společní příbuzní?
No a konečně se dostáváme asi k tomu nejhoršímu, co nás může ve hře potkat. Tím je totiž délka hry. Když jsem recenzoval WWII: Normandy, myslel jsem si, že kratší FPS, byť také budgetová, nemůže existovat. Chyba lávky. Dohrání CIA: Operative mi trvalo něco málo přes hodinu. Ach ouvej, několik krátkých misí přece nemůže stačit vůbec nikomu! Kdyby alespoň byla obtížnost odstupňovaná tak jako u Normandy, šlo by to pochopit. Tam totiž byla nejvyšší obtížnost opravdu velice tuhá a museli jste vynaložit veškeré své schopnosti na to, abyste se dostali do další úrovně. Zde se ani moc nezapotíte. Takže i kdybychom tvůrcům prominuli všechno ostatní, zde prostě musíme zvolat: "Hanba!"
Ale mám pocit, že ošklivých slov na adresu CIA: Operative padlo již mnoho, tak přejděme k oněm pozitivnějším věcem. Zmínit se můžeme třeba o technickém zpracování. Stejně jako v případě Laser Areny, i zde pracovníci Trainwreck Studios sáhli po osvědčeném (a hlavně v současnosti velice levném) enginu ze hry Quake I. Z toho
vyplývá celá řada omezení, protože spousta dnešních standardů, jak technických, tak z hlediska hráčských požadavků, v té době ještě neexistovala. Zde musíme tvůrcům k dobru přičíst skutečnost, že engine silně modifikovali a snažili se do něj právě tyto standardy vpravit. Jak se asi dá čekat, úspěch nebyl stoprocentní. Přesto je po grafické stránce CIA: Operative o stupínek lepší než první Quake, setkáte se zde dokonce se zoomem a s lokalizací zranění. Hra běhá svižně, neseká se, polygony neproplouvají, textury nevypadávají... Zkrátka po řemeslné stránce je hra odvedena dobře.
Stěžovat si nelze ani na designovou stránku hry. Lokace jsou poměrně pestré a chvílemi se člověk až diví, co všechno lze ze stařičkého quakovského enginu vymámit. Nedá se ani říci, že by všechny mise byly založeny na systému "hledej a znič", párkrát musíte prokázat i svůj intelekt. Ne sice tak, jako např. v No One Lives Forever, to v žádném případě, ale pár "přemýšlivých" situací ve hře najdete (tuším, že jsou tři). Nezklame vás ani hudba, která je kvalitní a snad bych se ani nestyděl říci, že je v žánru FPS jedna z nejlepších.
A tím bychom měli recenzi u konce. Něco vám stále chybí? Aha, já vám na začátku slíbil Sněžné muže, viďte. Inu dobrá, tak si o nich něco povězme. Může se to zdát divné, ale v CIA: Operative
mají opravdu své místo. Pokud dohrajete hru do konce a podíváte se do nabídky Game/New, zjistíte, že pod volbou obtížnosti vám přibylo zaškrtávací políčko "Bigfoot mode". Znalci pochopitelně vědí, že Bigfoot je jakási obdoba Yettiho. Pokud políčko zaškrtnete, všichni nepřátelé kromě hlavních bossů se změní ve Sněžné muže. Ti samozřejmě nemají střelné zbraně, zato jejich pěsti jsou dosti vražedné... No a to, jak zábavné je probíhat metrem či vojenským komplexem, které jsou plné těchto mohutných chlupatých stvoření, asi není zapotřebí nějak zdůrazňovat.
Tak, a máme zde závěr. Ten bude v případě CIA: Operative poměrně jednoduchý. Tvůrci nám nabídli budgetový titul, který řemeslně sice zvládli poměrně dobře, ale trošku pozapomněli na několik podstatných detailů. Umělá inteligence za mnoho nestojí, zbraně nejsou vyvážené a našlo by se i dalších pár věcí. Největším hříchem je však doslova nechutně krátká herní doba. Kdyby ji protáhli alespoň na dvojnásobek (což šlo třeba právě zvýšením AI nebo přidáním dalších levelů), šlo by titulu leccos odpustit. Takto jej však od podprůměrného hodnocení nezachrání ani spolek Sněžných mužů.
| CIA: Operative | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
