Conflict: Vietnam - válka naplno!

Vietnam nám v této době připomíná hned několik herních titulů a nebyl to zrovna Conflict, od kterého jsme čekali nejlepší výsledky. A to byla chyba! Dva roky stará série Conflict nabírá dech a v mnoha ohledech poráží konkurenci.

Neexistuje zase tolik témat, ze kterých by mohly počítačové hry s reálným základem čerpat (výjimkou jsou simulátory, kdy jsou tvůrci schopni vyprodukovat snad i zábavnou simulaci ranní návštěvy WC). Ovšem téměř nevyčerpatelným zdrojem inspirace je a navždy bude válka, která doprovází lidstvo od doby, kdy první orangutan pozvedl klacek, a opustí jej, až nějaký prezident mohutného státu stiskne červené tlačítko, jež vymaže tvář světa. A i pak se mezi sebou bude mlít to, co vzejde z našich ozářených zbytků. Těžko říci, proč je právě nyní v kurzu válka vietnamská. Je to zapříčiněno sílící protiamerickou náladou, nebo lavinu her spustil domácí Vietcong, první to kvalitní 3D akce z džungle, kde mezi stromy nelétají papoušci, ale napalm? Každopádně nyní se na nás v poměrně těsném sledu řítí ShellShock: Nam ’67 , Men of Valor a dnešní Conflict: Vietnam mezi nimi rozhodně také nezapadne.

Na první pohled jako by Vietnam z oka vypadl svým předchůdcům Desert Storm 1 + 2, ovšem nenechme se zmýlit!

Conflict: Vietnam je pokračovatelem nijak výjimečně úspěšné série započaté před dvěma lety titulem Conflict: Desert Storm. Tehdy šlo o průměrnou taktickou akci v pohledu třetí osoby z prostředí písečných dun okořeněnou vcelku inteligentním čtyřčlenným týmem. Prakticky to samé nabídl loňský druhý díl a až nyní se autoři rozhodli opustit rodný Irák a přemalovat textury nazeleno. Skutečně, na první pohled jako by Vietnam z oka vypadl svým předchůdcům, ovšem nenechme se zmýlit! Z původních her zůstalo jen nepříliš vábné grafické zpracování, myšlenka vlastního týmu spolu s několika drobnostmi, jinak se autoři vydali zcela jinou - a nutno říci, že správnou - cestou. Nelze se však nechat odradit tuctovým začátkem, který napovídá, že autoři strávili až přespříliš času hraním Vietcongu. Typické vrtulníkové intro s partou hláškujících buranů (z nichž se navíc jeden až nezdravě podobá Hornsterovi z VC) střídá zbytečně dlouhý trénink ve vojenském táboře a vzápětí první přímočará mise situovaná do džunglí obrostlého koridoru. V tom okamžiku však nastává zlom. Conflict: Vietnam vyrukuje s něčím, co Vietcong chvílemi postrádal – s atmosférou.

Conflict není válečným eposem plným hollywoodského patosu, v němž hráč hrdinně obrací vývoj války na stranu Američanů. Namísto toho nás čeká komornější příběh čtveřice chlapů, kteří se uprostřed válečné vřavy zatoulali v džungli plné špičatých klobouků. Autorům se daří neustále poutat hráčovu pozornost zejména

Vietnam v 3D akcích

NAM – Jedna z prvních komerčně-herních interpretací války ve Vietnamu běžící na Build enginu (použit např. v Duke Nukem 3D). Přehnaná snaha o realismus a nezvládnutí exteriérů zakopaly tuto hru hluboko do země a zde si ji připomínáme jen z nostalgických důvodů a coby odstrašující příklad.

Vietcong – Dnes již klasika, jež vyšla paradoxně z českých luhů a hájů, lokací téměř ničím nespojených s Vietnamskou válkou. Slušné technické zpracování, vyvážená míra realismu a multiplayer - to jsou hlavní devizy tohoto titulu.

ShellShock: Nam '67 – Na první seznámení pohledná, ale dle čerstvých ohlasů jen průměrná akce, která vychází právě v těchto dnech. Krátkou délku a skomírající hratelnost nezachrání ani krvavé filmečky a tak nezbývá než čekat na další hru, jíž je...

Men of Valor – Slibně vyhlížející akce od týmu 2015, autorů Medal of Honor. Stejně jako v něm se i zde setkáme s vysokou dávkou realismu, jak ve zpracování historických reálií, tak z hlediska herního modelu, jelikož jako hnací motor slouží nejnovější engine Unreal. Dočkat bychom se měli někdy na podzim.

kontinuálním děním na obrazovce. Zatímco Vietcong byl procházkou růžovým sadem (byť měly ony růže místy pořádně ostré trny), Conflict: Vietnam je maratónem skrz pravé peklo. V jednu chvíli hráč po boku uměle inteligentních seržantů zuřivě brání dobývaný Tet, poté podzemím infiltruje protivníkův tábor, aby z něj vzápětí pádil před napalmovým náletem do nepřáteli marinované džungle. A když hře začne docházet dech, připlouvá vojenský člun se čtyřmi interaktivními palposty nebo odpočinková mise spojená s hledáním posvátné sošky v útrobách vlhkých chrámů.

Namísto hollywoodského eposu nás čeká komornější příběh čtveřice chlapů, kteří se uprostřed válečné vřavy zatoulali v džungli plné špičatých klobouků.

Sérii Conflict již od jejího vzniku odlišuje od zbytku produkce zejména přítomnost inteligentního týmu spolubojovníků. Slůvko inteligentní je zde rozhodně na místě, poněvadž za celou dobu hraní Desert Storm i Vietnamu se nestalo, aby počítačem řízený svěřenec neuposlechl rozkaz nebo zaškobrtl o sebevětší překážku. Autoři navíc konečně dostali rozum a výtečně zoptimalizovali ovládání skupiny. Již netřeba fakírských kombinací kláves, stačí podržet pravé tlačítko myši, kliknout na příslušné místo a svěřenec již sám zaujme obranné postavení nebo se jme obvazovat rány padlému brachu. Conflict: Vietnam je díky tomu jednou z mála her, kde hráčovi pomocníci nejsou jen pouhými terči pro nepřátele, ale tvoří plně použitelný taktický materiál, jenž je navíc dále rozvinut vylepšováním schopností členů týmu. To se děje klasickým bodovým systémem, přičemž body nezískáváme jen za splněnou misi, ale také za kompletaci bonusových úkolů, zabití nožem a podobně. Potěšitelné je, že se růst statistik v průběhu hry opravdu projevuje. Z počátku se tak tým věnuje spíše ostřelování exotického ptactva a doufá, že snad padající papouch zasáhne protivníka, ovšem zanedlouho se ze čtveřice stanou opravdoví ostrostřelci, z nichž se každý specializuje na specifickou část z širokého sortimentu zbraní.

Conflict: Vietnam vyniká především pestrou herní skladbou, přičemž je jen na hráči, jaký postup misí sám zvolí. Někdy lze zcela zapomenout na veškerou taktiku a slepě se vrhnout se stisknutou spouští do náruče džungle, ovšem je to spolehlivý způsob, jak se připravit o největší porci zážitku. Síla hry je právě v možnostech kombinování schopností každého člena týmu – odstřelovač čistí široké okolí, kulometčík se hodí na úklid chýší a situaci jistí medik v záloze. Samotný charakter misí v sobě umně kloubí rozsáhlé exteriéry, ve kterých není obtížné se ztratit, s vhodně zakomponovanými podzemními tunely a stavbami. Většinu času se však hráč za štěkotu kulometů a hřmění granátů prodírá hustým podrostem, ale občas hra vyrukuje i s působivou stealth vložkou nebo zmíněnou projížďkou na člunu.

Conflict: Vietnam vyniká především v pestré herní skladbě, přičemž je jen na hráči, jaký postup misí sám zvolí.

Vietnam je hrou povedenou, ale rozhodně ne dokonalou. Řeč je především o nevyvážené obtížnosti, která místy skutečně nasměřuje sevřenou pěst do klávesnice. Úrovně jsou totiž poměrně rozsáhlé a pouhé dvě úložné pozice jsou tak dosti šibeničním počtem. Padlého vojáka sice lze oživit, ovšem i jediný zbloudilý granát nebo přehlédnutá past dokáže spolehlivě uspat celý tým. Vrcholem zla je pak obrana tábora, v němž se nepřátelé plynule hrnou ze čtyř rozdílných směrů a vzduch trhá jedna dělostřelecká salva za druhou a místo jejího dopadu navíc nelze předem nijak odhadnout!

Zajímavým prvkem je přenášení zbraní mezi misemi. Ty v džungli nerostou na stromech a tak je velmi časté obírání mrtvol, jež ještě více přispívá k syrové atmosféře. Každý z charakterů navíc může nést pouze po jedné lehké a těžké zbrani plus pistoli, což v kombinaci s rozdílnými schopnostmi členů týmu vede k řádným hlavolamům, kterak si výstroj co nejefektivněji rozdělit. A pak je zde problém s mířidly. Nejpřesnější mušky lze logicky dosáhnout pouze pohledem přes ně, ovšem v tom případě se obraz při pokusu simulovat rozostření zraku otravně rozmaže a co je závažnější, začne se nepříjemně trhat, což je nejspíše zapříčiněno chybkou v enginu. Cílení přes mířidla se tak stává okrajovou záležitostí, kdy si je hráč stoprocentně jist zásahem.

Renderware, Renderware, kdypak už ti odzvoní? Životnost tohoto enginu je je skutečně nekonečná a způsobuje, že Conflict: Vietnam vypadá přibližně tak, jako jeho letití předchůdci. Dynamická hudba měnící se s aktuálním děním ve hře situaci mírně zachraňuje, jen by mohla na jednotlivé situace reagovat o něco vyváženěji. V současné podobě totiž adrenalinové rytmy odhalí nepřítele mnohdy dřív, než jej stačí zpozorovat sám hráč. O chování protivníků již slovo padlo, vězme také, že ani protivníci na tom nejsou s mozkovou aktivitou o nic hůře. Granát střídá krátkou dávku ze samopalu a to vše prokládá chvilka krytí za balvanem. Hráč ke všemu většinou nenalezne ani mnoho míst k odpočinku, neboť nepřátelé se hrnou plynule ze všech směrů, tedy i z prozkoumaných částí, a vyčistit si svůj kousek džungle, aby skript nevysílal další svěřence, chvíli trvá.

Verdikt: Conflict: Vietnam je velkým překvapením po stránce hratelnosti, atmosféry a designu úrovní. Vytříbený zážitek války doplněný přehledným zakomponováním vlastního týmu bohužel mírně kazí nevyvážená obtížnost po boku zastaralého technického zpracování a fakt, že hra přes veškeré kvality místy vyznívá stále trochu tuctově. I tak lze ale sledovat rostoucí kvalitu série Conflict a pokud se dočkáme Conflict: Iraq – Bush’s Revenge, jistě půjde jistě o titul, na který se jen tak nezapomene.