Ač bych mohla první odstaveček věnovat polemice na téma, jak snadné či naopak obtížné je vytvářet hry na motivy známých knih či filmů, dneska se do toho pouštět nebudu. Z neznámých příčin se totiž necítím na to, abych zastala obě strany najednou - tedy abych si předkládala důvody k tomu, že vycházet ze zaběhnutého světa a jeho obyvatel je pohoda, po níž touží všichni herní vývojáři, a zároveň abych se vás snažila přesvědčit, že možná je to pro chudáky autory jen odporné břemeno, koule na noze, která jim brání plně využít svoji fantazii a rozletět se do nádherných krajin se spoustou neprobádaných možností…
Ať tak či tak, faktem je, že nejnovější reinkarnace Duny, která se prozatím pyšní názvem Frank Herbert's Dune, má mezi svými kolegyněmi docela výsadní postavení. Asi nejvýznamnější představitelkou dunovských počítačových titulů je Dune 2, což je realtimová strategie, po ní následuje stejně žánrově zaměřený Emperor: Battle for Dune, leckdo z vás asi slyšel i o remaku Duny 2 s názvem Dune 2000 a teprve kdesi na chvostu popularity se potácí úplně první Duna, která byla čímsi na způsob adventure. O cosi podobného se nyní pokoušejí vývojáři z WideScreen Games, kteří se rozhodli vrátit zpět k původnímu duchu díla Franka Herberta. Po několika strategiích, jejichž jediným styčným bodem s knižní předlohou byla
přítomnost Harkonnenů a Atreidů spolu s jejich arzenálem, tu tedy snad budeme mít něco, co si z knih bere sympaticky velkou porci inspirace.
Kupříkladu hned úvodní příběh se nesnaží o nic původního, nýbrž důvěřivě kopíruje knihu a doufá, že co zabralo jednou, zabere i podruhé. Máme rok 10191 a na Arrakisu se odehrává přesně to, co tam má dlouholetou tradici. Válka mezi znepřátelenými rody Atreidů a Harkonnenů o pouštní planetu trvá už dlouho a zdá se, že ještě dlouho trvat bude. Písečné duny proložené nalezišti vzácného koření by ostatně chtěl mít ve svých državách kdekdo v celém vesmíru, a tak se nelze divit, že obě strany bojují na život a na smrt. Když je sídlo Atreidů vypleněno harkonnenskými vojáky ve spolupráci s císařovými sardaukary, povede se uprchnout pouze lady Jessice a mladičkému Paulu Atreidovi. Jejich kroky vedou mezi Fremeny - domorodé obyvatele Arrakisu, kteří jsou ovšem k příchozím značně nedůvěřiví a nebýt dávného proroctví o mesiášovi jménem Kwisatz Haderach, jenž mezi ně přijde, asi by je ani nepřijali…
Takhle nějak začne vás vstup do světa akčně-adventurní hry Frank Herbert's Dune. Cože, já jsem vám ještě neřekla, že žánrem, který si autoři zvolili, bude akční adventure? Tak to tedy říkám teď, a ačkoliv bych osobně přivítala něco čistě adventurního, pořád je to lepší než strategie či vesmírný simulátor, kde prostoru pro atmosféru Duny skutečně moc není. Poměr jedné třetiny adventure a dvou třetin akce, který autoři udávali už dopředu, vypadá i po odehrání dema jako pravdivý a reálný. Hlavní postava nepředstavuje nikoho jiného než Paula
Atreida, s nímž se do hry dostáváte zhruba v okamžiku jeho příchodu mezi Fremeny - pak vás čeká dlouhé a bolestné získávání jejich důvěry. Ta se získává především úspěšným splněním jednotlivých misí, jejichž náplň se skládá například ze sabotování rafinérie (kterou mají pochopitelně v držení zlí a proradní Harkonnenové), kradení tajných dokumentů s mapami, na nichž je vyznačen výskyt koření, pronásledování pašeráků koření a další podvratné činnosti, které mají mít za následek podkopání harkonnenské nadvlády.
Co se týče samotné hlavní postavy, pak se můžete těšit na to, že se Paul postupem času, přesněji řečeno během hry, přímo před vašima očima změní z mladíka v dospělého muže, a to nejen tím, že se z nezkušeného příslušníka panovnického rodu vyhoupne až na pozici vůdce Fremenů, ale i tím, že projde fyzickou proměnou. Můžete navíc počítat s tím, že do některých misí budete mít k dispozici i další společníky, kteří budou mít vlastní AI a s její pomocí by vám měli být schopni podat pomocnou ruku tam, kde to bude třeba. Sem tam se ve hře objeví i úkoly, na jejichž splnění budete mít omezený časový úsek.
Některé vychytávky, které lze ve Frank Herbert's Dune najít, už se ale dají odpozorovat i z dema. Kupříkladu naprosto úžasné je nakukování za rohy, které Paul zvládá s takovou bravurností jako Lara Croft ručkování po provazových žebřících. Stačí se přiblížit ke zdi, která je vedle dveří nebo rohu a vámi ovládaná postava se sama přilepí ke stěně a na tlačítka pro pohyb doprava a doleva začne reagovat tak, že "strafuje". Pokud se s ní dostanete až k rohu
a zmáčknete opět tlačítko pro pohyb do strany, pak prostě nahlédne za roh, což by mělo být na jednom z obrázků dobře patrné. Zvláštností je i pomalá chůze, kterou Paul praktikuje po písku, pod nímž se skrývá koření, ale hlubší význam této featurky jsem zatím neodhalila (že by kvůli červům? :o) - pozn. mondy).
Co se grafického zpracování týče, dojmy jsou zatím veskrze pozitivní. Obě lokace, které jsou k vidění v demu, působily na moje smysly vcelku příjemně a i když se mi zpočátku zdály poněkud stroze pojaté, později jsem si tento názor poopravila. Co byste taky chtěli od pouště či vnitřku harvestru - ani od jednoho se nedá čekat přehršel zářivých barev či nějakých oku lahodících předmětů, a jakmile si tohle uvědomíte, začne se vám svět počítačové Duny líbit. Navíc je pouštní planeta pro designéry hry opravdovou výzvou, protože vytvořit svět, který se z podstatné části skládá jen z písku a skal, tak, aby se v něm hráči nenudili, chce pořádný ranec invence. Naštěstí se nebudete jen plahočit po poušti, ale čekají vás i nějaká ta města, pevnosti, paláce, jeskyně, podzemní prostory a tak dále. Otravnou záležitostí jsou neviditelné zdi, které vám brání v tom, abyste se podívali za prostor, který je vyhrazený pro plnění té které mise, a těžko říct, zda to bude jen v demu či i v plné verzi. Naproti tomu stíny vypadají vysloveně dobře a ani postava Paula Atreida by neměla nikoho urazit.
Poslední, co stojí za zmínku jsou zbraně a vůbec věci související s akční náplní. Jen čert nebo bůh asi ví, jakými všemi zbraněmi nás chtějí autoři potěšit, nicméně v demu byly k vidění dvě - nůž a pistole. Nůž se dá výborně zužikovat tím, že se k nic netušícímu nepříteli přiblížíte zezadu a sejmete ho dřív, než něco tušit začne. Při každém takovém útoku si užijete animaci, kdy je vidět, co to s člověkem udělá, když mu krční tepnu přetne ostří fremenského nože. Pokud se vám povede protivníka sejmout ze strany či dokonce
zepředu, budete odměněni animací odlišnou, takže se při hraní demoverze snažte :-). Navíc si můžete na obrázcích všimnout, že Paul má svoji stupnici zdraví, a ta druhá stupnice, která se nachází pod ní, je jakási obdoba magické energie, s jejíž pomocí lze doplňovat právě ubývající zdraví.
Závěrem zbývá říct už jen to, že finální verze hry by se měla objevit v září, a to jak pro PC, tak pro PS2. V některých rozhovorech autoři sice zmiňují, že nákup licence na Dunu rozhodně nebyl levný, nicméně můžeme aspoň doufat, že se vynaložené peníze v kombinaci s vynaloženou snahou autorů spojí do něčeho, co bude stát za to. Každopádně už z dema je jasné, že atmosféra knižní Duny bude v téhle hře přeci jen jasněji patrná než v jakékoliv jiné hře na toto téma, která doposud vyšla. Nezpochybnitelným kladem je i to, že tým WideScreen Games se z velké části skládá z fanoušků Herbertova díla a že se tudíž hra snad bude držet originálu velmi věrně. A abych nezapomněla… kdybyste si snad chtěli na vlastní kůži vyzkoušet hratelnou demoverzi, o níž je v článku neustále řeč, pak byste měli zabrousit sem.
