Když jsem na stránkách Bonuswebu nedávno vzpomínal na hezké časy strávené u první kovbojky Red Dead Redemption, uklidňoval jsem PC hráče obávající se možnosti, že by druhý díl chystaného westernového eposu jejich platformu opět vynechal.
Mým argumentem byla skutečnost, že před osmi lety si Rockstar podobný hřích možná mohl dovolit, dnes už je situace výrazně jiná. Tehdy dokázala firma servírovat fanouškům novou hru každý rok, zatímco v aktuální generaci má společnost na svém kontě pouze konverzi pátého GTA a remaster detektivky L.A. Noire.
Red Dead Redemption 2, jehož vydání je plánované na konec letošního října, bude patrně jedinou hrou Rockstaru primárně určenou pro aktuální konzole. Rockstaři tak představují možná trochu extrémní, zároveň však ukázkový případ vývojářského týmu orientovaného na áčkovou produkci, jehož situace názorně ilustruje všechny příčiny a důsledky aktuálního trendu.
Přešlap rovná se fail
Časové a finanční nároky na vytvoření konkurenceschopné hry, která by dostála očekáváním hráčů, jsou dnes mnohem větší než kdy dříve. Částečně to souvisí s mnohem vyšším množstvím titulů na trhu a alternativami, které nerozhodné hráče mohou zlákat na svou stranu. Hráčská komunita přitom není známa velkou shovívavostí.
V mnoha případech už jsme byli svědky toho, kdy byl celkem uspokojivý titul pomocí zkratkovitých informací, montáží a rozohněných videí na YouTubu označen za naprostý odpad. Tyto aféry mají kvůli povaze internetu a sociálních sítí efekt sněhové koule a mohou být pro titul naprosto zničující.
Hra může být sotva venku, než se však vývojáři nadějí, mluví se o jejich léta vyvíjeném dílu jako o nejhorší hře roku. Tím sice v žádném případě nechci říct, že by kritika slabých míst nebyla oprávněná, ale čím dál zkratkovitější internetová média a sociální sítě mají tendence všechno shrnout do co možná nejjasněji formulovaného extrému.
Watch Dogs, Assassin’s Creed: Unity, Mass Effect: Andromeda, No Man’s Sky a Shadow of War patří mezi takovou „ligu zavržených“. Uznávám, že ve všech případech rozhodně bylo a je co kritizovat, výsledek tak katastrofální ovšem nebyl.
Unity jsem si koupil v den vydání a přísahám, že jejího internetového „maskota“ z úvodu hry jsem nikdy neviděl.
Není proto divu, že se vývojářská studia a vydavatelé bojí podobného osudu. Testuje se tedy do zemdlení, vychytávají se i ty nejmenší chyby, při vývoji se sahá po těch nejmodernějších grafických nástrojích. A v neposlední řadě se řeší, jak to udělat, aby hra nebyla kritizována za krátkou herní dobu nebo nedostatek obsahu.
Proto má v dnešní době téměř každá hra áčkové produkce působit, že pokud možno žádný konec nemá. Jistě, její příběh může někdy končit, ale v těchto případech je hráč po zhlédnutí závěrečných titulků většinou vyzván, aby se pustil do New Game Plus, nedokončených vedlejších úkolů, sbírání poschovávaných předmětů, time attacku, multiplayeru nebo jiných přidaných režimů a aktivit.
Monster Hunter: World je multiplayerovým hitem letošního roku. I díky jeho úspěchu může Capcom financovat čistě příběhové hry.
Jinými slovy, hra prodávaná za plnou cenu se musí tvářit, že je na herním trhu sama a kupující hráči si spokojeně odnášejí produkt, kde z celkového obsahu budou ve většině případů stejně hrát jen zlomek. V době, kdy vychází rekordní počet herních titulů, je to zajímavý paradox.
Příběh stojí čas i peníze
Multiplayer a online režimy přitom hrají stále větší roli. Tvorba čistě multiplayerové hry nebývá tak nákladná a časově náročná. Navíc dlouho po jejím vydání (nebo dokonce ještě před ním) se na ní dá snadno vydělávat. Ano, u ambicióznějších projektů jako Monster Hunter World nebo, ehm, Star Citizen to neplatí. Ale není náhodou, že studio DICE „zázračně“ (ne)zvládá střídat Battlefield s Battlefrontem a vydávat nové hry každý rok jak na běžícím páse. Není divu, že jejich kampaně nepatří do zlatého fondu singleplayerových dobrodružství. A navzdory hlasité kritice se studio o svou budoucnost bát nemusí - jejich hry pořád vydělávají pořádný balík peněz a patří k těm nejpopulárnějším.
Názorný je také pohled na vydavatelství Bethesda. To se ještě minulý rok prezentovalo jako zapřisáhlý zastánce her orientovaných na jednoho hráče. A letos? Kromě Rage 2 a skvěle vypadající novinky s trochu podezřelým názvem Doom Eternal chystají její vývojářská studia v nejbližší době kooperativního Wolfensteina, multiplayerový Fallout 76 a mobilní hru The Elder Scrolls: Blades. Je to nové směřování firmy, nebo chce Bethesda po skvělých, ale nepříliš úspěšných hrách jako Evil Within, Prey a Dishonored zkusit pro změnu navýšit své zisky a ovládnout prodejní žebříčky?
Hodně se mluví také o tom, že vidina co možná nejvyššího zisku a snaha oslovit masy lidí má za následek nechuť k experimentování a nedostatek originality. Souhlasím, že to v některých případech skutečně bije očí, na druhou stranu díky širokému portfoliu nabídky na trhu není problém najít áčkové tituly, které se snaží prorazit právě díky své výjimečnosti – hry jako NieR: Automata nebo Kingdom Come: Deliverance jsou skvělými příklady.
Fanoušci akčních her se silnými příběhy mají na Playstationu 4 z čeho vybírat.
Nároky na konkurenceschopné singleplayerové hry se přitom každý rok zvyšují a to jde ruku v ruce s prodlužováním času potřebného na jejich dokončení. Velký vliv má v tomto ohledu Sony, která takové hry aktivně podporuje a neváhá investovat spoustu finančních prostředků do titulů jako Horizon: Zero Dawn, Uncharted, God of War nebo Spider-Man. Při pohledu na The Last of Us: Part II jasně vidíme, že firma ve svém snažení polevit nehodlá. Není se čemu divit, právě díky nim se konzole PlayStation tolik prodávají. Pokud máte za hlavního konkurenta firmičku jako Microsoft, bude vás úspěch na trhu něco stát.
Oběti trendu
Může vyhlídka na beznadějný boj s konkurencí zahubit, nebo alespoň povážlivě umrtvit celý žánr? Pokud se vrátím k Rockstaru a jeho sérii GTA, kladu si otázku, jestli vývojáři nenastavili laťku tak proklatě vysoko, že se do tvorby podobně orientovaného titulu nikomu moc nechce. Vždyť GTA klonů bývalo dříve mnohem víc.
Srovnejte to se situací po vydání Zaklínače. Také máte pocit, že velkých fantasy her ubylo? Jak má vlastně vypadat nový Dragon Age, aby nepůsobil vedle několik let staré hry z Polska směšně? Není divu, že Bethesda připravující nástupce Skyrimu už veřejně oznámila, že šestý díl The Elder Scrolls bude určený až na novou generaci herního hardwaru.
Konečně zajímavý a velmi smutný důsledek tohoto trendu představují osudy některých předních herních vývojářů. Amy Hennigová (trilogie Uncharted a série Legacy of Kain) nevydala novou hru už sedm let. Její vize pro Uncharted 4 byla smetena ze stolu a vývoj si vzali na starosti její kolegové z Naughty Dog. Hennigová mezitím kývla na nabídku EA a odešla pracovat na zbrusu nové hře z prostředí Hvězdných válek do Visceral Games. Bohužel chlebodárci z EA studio zavřeli, připravovaná hra od Hennigové bude (opět) od základu přepracována, takže tři roky její práce přišly nazmar. Není divu, že Hennigová od EA odešla a raději založila nezávislé studio.
O tom jak frustrující a katastrofální může vleklý herní vývoj být, vědí Hennigová a Désilets své.
A co má říkat takový Patrice Désilets, který vzkřísil značku Prince of Persia a je považován za otce série Assasin’s Creed? Désilets nejprve odešel z Ubisoftu do THQ, vydavatelství však zbankrotovalo a studio, v němž Désilets pracoval, bylo odkoupeno starým známým – Ubisoftem.
Netrvalo dlouho a vývojář se se staronovým zaměstnavatelem opět rozešel, nebo spíš byl podle svých slov z budovy vyveden ostrahou. Sedm let starý AC: Brotherhood byl poslední vydanou hrou, na níž Désilets pracoval. Doufejme, že se jeho novému týmu Panache Digital Games podaří připravovaný titul s názvem Ancestors: Humankind Odyssey tentokrát vydat.
To nic nemění na tom, že kreativita a talent lidí jako Désilets a Hennigová často přichází vniveč. Jakkoliv je pro vývojáře situace složitá a leckdy až nesmlouvavě brutální, hráči z ní prozatím spíše profitují. Herní trh je větší a rozmanitější než kdy dříve a není problém si v něm najít to své. Obavy o budoucnost her určených pro jednoho hráče se nejspíše nikdy nenaplní, musíme si však zvyknout, že na ty nejlepší hry si budeme muset počkat.
