Men of Valor

Válečných akcí z Vietnamu přibývá dostihovým tempem a byli to právě Men of Valor, jež dosud skýtali největší očekávání. Rukopis autorů MoH: Allied Assault ve výpravě epičnosti hry se nezapřel. Je tomu tak i v ostatních aspektech hry?

2015. To není rok, kdy Zemi dobudou nájezdníci z vesmíru, znásilní naše kreditní karty a lidstvo si uloží jako proteinový doplněk na horší časy. 2015 je název firmy, jež oblažila herní vody jednak datadiskem ke kontroverzní střílečce Sin, avšak mnohem více slávy si získala před dvěma a půl lety strhující akcí Allied Assault z válečné série Medal of Honor. Leč týmy se střídají, a přestože na právě vycházejícím Medal of Honor: Pacific Assault pracují již interní vývojáři z Electronics Arts, 2015 nenechávají zahálet svůj nesporný talent a v jejich aktuálním díle zavádějí hráče do čím dál více populárnějšího Vietnamu. Allied Assault vynikal svou syrovou výpravou,strhující hratelností a to samé se více méně očekávalo i od Men of Valor. Je možná nefér prozrazovat to hned zkraje, ale právě očekávání je největší podpásovkou, kterou můžeme hře uštědřit. Ano, Men of Valor je dobrou hrou, je skvělou hrou, ale naprosto zbytečně jí kazí několik nepochopitelných přehmatů.

Zem se zachvěje, obraz je záměrně rozmazán a vše na okamžik skutečně vypadá jako záběr z válečného filmu.

Kamera, klapka, jedem!
Tak jak svým filmovým zpracováním uchvacoval Allied Assault, snaží se zaujmout i Men of Valor. Sestříhaná dobová videa z pekla vietnamské války střídají odlehčené brífinky, ve kterých si Dean Sheppard, náš hlavní afroamerický nakopávač slaměných kloboučků, dopisuje s rodinou a které plynně přecházejí do herního výhledu. Pár vteřin uprostřed základny, několik nezbytných vulgarismů mezi vojáky a BUM, tropický vzduch prořízne raketová salva, zem se zachvěje a obraz je záměrně rozmazán, že vše na okamžik skutečně vypadá jako záběr z válečného filmu. Je pochopitelné, že takový přístup si žádá velkou míru skriptování. A opravdu, skriptů je zde tolik, až se v nich budeme topit. Naštěstí se autorům hra na efekt zpočátku daří, ovšem jen do chvíle, než si hráč uvědomí, že tenhle film nerežíruje on, ale tvůrci. A že jsou to dosti nesmlouvaví režiséři dokazuje především linearita připomínající jízdu po tramvajových kolejích a volnost v pohybu a jednání, která by někdy šla označit spíše jako nevolnost.

Přitahujeme otěže
Českému Vietcongu bylo vyčítáno jeho zpracování džungle, která připomínala striktně omezený koridor, jehož hranice bylo zapovězeno překročit. Men of Valor je v tomto směru o příčku výše – zde nelze opustit ani mělké koryto řeky. To není nadsázka, ale prostý příklad jedné z počátečních úrovní, kde se hráč za nepřátelské palby ze břehů brodí slušnou

Men of Violence

Důkazem, že ani herní adaptace Vietnamu není procházkou růžovým sadem, může být i tzv. M-rating (věková restrikce od 17-i let), kterým je hra označena. Ačkoliv se krev omezuje toliko na podivný rudý opar při zásahu, je Men of Valor nekorektní v mnoha směrech. Hráč zde střílí křehké ženy na straně nepřítele, vojáky rožní plamenometné tanky a palba neutichá ani v kostele, za nímž se nachází masový hrob křesťanů. Inu válka v celé své syrovosti.

štreku kalnou vodou a od toho, aby vylezl na břeh a využil bujnou vegetaci ke krytí, jej dělí neviditelná bariéra. I dále ve hře pak budeme hned několikrát hledat tu správnou cestičku, kterou pro nás tvůrci nadesignovali. Nevadí, že přes zkratku zablokovanou haraburdím před chvílí přeběhl mrštný Vietnamec. Hráč skákat nemůže a tak musí spadlý strom/traverzu/hromadu suti poslušně obejít jinudy. Zaměříme-li se zpět na mise odehrávající se v houšti džungle, opět nenarazíme na žádné překvapení. Stačí jít vysekaným tunelem kupředu, a když se hráč v hloubi přerostlého podrostu přeci jen ztratí, je zde neomylný kompas s ukazatelem směru.

Mrzký dojem na druhou stranu zachraňuje poměrně variabilní prostředí hry.

Předchozí odstavec ovšem neznamená, že je návrh úrovní zcela špatný. Jen jsme po tolika dnešních akcích odehrávajících se ve vietnamských exteriérech čekali něco více, jakoukoliv inovaci nebo alespoň pokus o ni, nejen šedivý průměr. Mrzký dojem na druhou stranu zachraňuje poměrně variabilní prostředí hry. Skromné boje v okolí Ho Chi Minovy stezky tvoří entrée dvanácti misí rozdělených do čtyřech kapitol. Druhá část hráče uvrhne do oblasti Železného trojúhelníku, aby se vzápětí stal loutkou na straně Američanů v krutých bojích o Tet. Oživení těchto klasických prostředí přichází až s rekonquistou císařského paláce v Hue a bojem v ulicích města, jež Men of Valor uzavírá. Ačkoliv je styl misí čistou run&shoot záležitostí a koncentrací nepřátel někdy převelice připomíná africký masakr automatickou puškou Black Hawk Down, nalezneme zde řadu zpestření. Hned na počátku hráče například čeká efektní projížďka na člunu, ve které hraje klíčovou roli granátomet spolu se slaměnými chatrčemi o rezistencí proti ohni na nule. V průběhu hry pak budeme nejčastěji označovat problematické bunkry kouřovými granáty, aby k nim trefil žhavý balíček seslaný z nebes, a sem tam zaštítíme palbou vlastní tým před sprškou z kulometných hnízd.

Men of Valor nenastavuje obtížnostní laťku mazaností protivníků, ale jejich počtem. Nepřátelé jsou doslova chrlení křovím, budovami...

Zajímavým prvkem, jež mezi bohapusté střílení propasírovává své minimum inovace, je krvácení. Zasáhne-li Shepharda kulka, má pár vteřin na to, aby si ránu stiskem příslušné klávesy bleskem obandážoval, což mu navrátí část zdraví. Shephard je navíc mrštný hoch a tak může čile bandážovat za běhu či střelby, čímž tato proprieta ničím nezdržuje a stane se velmi používanou. Druhým faktorem je okrádání mrtvých, jež tady již párkrát bylo, ale v kontextu s obtížností hry a nedostatkem nábojů do amerických zbraní v poli se brzy rovněž stane nutností. Stačí nad nebožtíkem držet mezerník a obsah kapes čítající munici, lékárničky, ale někdy také nic vylézá na povrch.

Splašené neurony & noční můra nervákova
Umělá inteligence nikdy nepatřila k něčemu, čím se mohli programátoři z 2015 chlubit. Jak vidno, za ta léta se mnoho nezměnilo, ba naopak. Nepřátelé jsou schopni stát členům hráčova týmu zádí v záď, motat se zmateně skrz naskrz bojištěm, zběsile dřepovat u okna a jednou se dokonce potrhlá dvojice vyřítila z křoví a jala se v tandemu donekonečna obíhat vzrostlou palmu. Vietnamský lidový tanec? Taktický úskok? Ne, jen pár zacyklených skriptů. Men of Valor nenastavuje obtížnostní laťku mazaností protivníků, ale jejich počtem. Nepřátelé jsou chrleni křovím, hrnou se z budov, často vpadají do týla a to vše s nepolevující vervou. Bohužel se i zde projevuje jednoduchost skriptování, které by hře mohlo závidět i programové vybavení automatu na kávu (který se navíc bojí pomočování při tenčícím se počtu kelímků). Dokud totiž hráč na určitém místě nevykoná předem daný úkon (označení bunkru kouřovým granátem) nebo se jednoduše nedostane na předem danou lokaci, proud protivníků se nezastaví a tito budou vybíhat z houští dokud nešťastníkovi nedojdou náboje. Stejně tak diskutabilní je efektivita vlastního týmu, jenž je zde naštěstí již prvoplánově čistě pro efekt a nelze jej ani ovládat.

Za druhou stranu pily podtínající hratelnost tahá nemožnost uložit hru jinde než na konci mise nebo její části.

Za druhou stranu pily podtínající hratelnost tahá nemožnost uložit hru jinde než na konci mise nebo její části. To činí z Men of Valor nejvíce frustrující záležitost poslední doby. Stačí jediná nešťastná salva do hrudi a jede se od začátku. Noční můrou se pak stane mise, v níž je nutné chránit spřátelený tank před palbou raketometčíků. Když se při x-tém opakování několik ze záškodníků zasekne za překážkou, lze jen děkovat Bohu. Nerváci, opravdu nepokládejte na stůl horké nápoje, jemnou elektroniku nebo nádobky

Zbraně

Men of Valor zprostředkuje hráči seznámení s celou řadou dobového vybavení. Účinek zbraní se razantně liší a záleží, jestli si vybereme lehkou PPSH41 nebo klasiku M16 se zoufale malým zásobníkem. Jako obvykle však situaci vyřeší univerzální AK-47, případně účinný granátomet M79. Dočkáme se i několika odstřelovacích pušek, těžkých kulometů a krátkého vystoupení pancéřové pěsti.

s nitroglycerinem, neboť bušit do klávesnice se bude a to hodně. Přitom všem by stačila byť jen jediná úložná pozice pro uložení před problémovou lokací, jichž jsou ve hře desítky.

Krásy vietnamské džungle
Existuje mnoho her s prvotřídní hratelností a béčkovým zpracováním. V případě Men of Valor je tomu právě naopak. Džungle i městská prostředí vypadají nádherně a grafickému zpracování nelze vytknout ani relativní nenáročnost upraveného Unreal enginu. Jednoznačným kladem je rovněž hudební doprovod, jehož melodie nemají daleko k filmovému soundtracku. Nepodstatnou perličkou na okraj je, že adrenalinové zvukové stopy se občas nespouštějí při přiblížení se k protivníkovi, ale přímo při vstupu do určité lokace. To vede k situaci, kdy hráč sice vyčistil podzemní tunely ode všech nepřátel, ale když se znovu proplazí tunelem, kde se předtím nacházel Vietcong, spustí hra pokaždé stejné varovné melodie.

Jednoznačným kladem je rovněž hudební doprovod, jehož melodie nemají daleko k filmovému soundtracku.

Hra více hráčů patří ke klasice ve svém oboru. Mezi šest módů se bohužel nedostalo kooperativní procházení příběhových misí, které si mohou užívat pouze majitelé Xboxové verze. Přesto zde nalezneme zajímavé kousky jako mód Frontline, ve kterém hráči svádějí boje o lokace na mapách nebo Mission, kdy každý tým plní předem určený úkol. Potěšitelná je především bohatá nadílka map a podpora tvůrců, kteří již vydali první patch odstraňující ze hry více hráčů většinu chyb.

Verdikt: Men of Valor je v jádru kvalitní akcí s výborným technickým zpracováním. Plně však uspokojí pouze hráče, kterému nevadí, že jej autoři neustále vedou za ručičku (v tomto případě spíše tahají navijákem) a že mu cestu komplikují nekončící vlny nepřátel s mozkem veverky. I v tomto případě hra vyžaduje železné nervy k překousnutí absence ukládání. Pro nás ostatní jde jen o dobře hratelný průměr.