PES5 už druhý týden tiše obcuje s mojí PS2, aby společnými silami přivedli pod vlivem podzimu na svět krom tradiční počáteční nejistoty a následné euforie i melancholii s nostalgií. Jedna střídá druhou, druhá střídá první. Doplňují se, spojují se, mění samy sebe navzájem v iracionálním tanečku, začínajícím volenkou, která postrádá logiku. Letos to bude osobní.
Nostalgie
Příští rok tomu bude už deset let, co PES spatřil světlo světa. Přesto, že deset let je relativně dlouhá doba, vzpomínky na jeho zjevení z čirého nebe jsou dodnes plné života a jejich barvy neblednou. První nahrávka do uličky, první gól, první lob přes gólmana, první ladný centr a parádní zavěšení se do vzduchu k hlavičce a míč jako živý. Poprvé jste měli skutečně nefalšovaný pocit, že máte před sebou něco, co nejen vypadá, ale i se hraje jako skutečný fotbal. Další díly
ISS Pro (tak se tenkrát PES jmenoval)
si s působivostí prvního v ničem nezadaly a každý druhý rok přinesly stejně nemizící a silné vzpomínky na další „poprvé“. První brejková situace,
první úspěšná narážečka (obojí ISS Pro 98), první podařená zasekávačka či vydařený „bycikl“, první nahrávka do uličky vzduchem, první rok v Master League, skutečně výrazné rozdíly ve schopnostech hráčů (ISS Pro Evolution), to všechno se mi v plné kráse zvládá na zavolání promenádovat v hlavě dodnes.
Letos udělali Konami tak trochu čelem vzad směrem k prvnímu PESu.
Stejně tak jako úžas nad next-gen grafikou a fyzikou (PES) nebo nad prvními věrohodnými souboji tělo na tělo (PES2) či nad nově přidanými triky k podpoře útočné hry a prohloubení taktických možností na úroveň fotbalového manažeru (PES3). Ale zeptejte se mě, co se mi vybaví za vzpomínky, zrozené posledním dílem a budu muset dlouho přemýšlet a vzpomínat než vám odpovím. Navzdory tomu, že ty jím zrozené jsou těmi nejmladšími. Třetím dílem zkrátka PES dospěl. Dospěl do konečné podoby, kdy jeho možnosti plně pokryly realitu. Dospěl do věku, kdy už mizí úžas nad růstem a možnostmi vlastního těla. A v neposlední řadě dospěl do věku, kdy už mu k dalšímu vnitřnímu vývoji stačí pouze změny v tempu a vybalancování hry, což jsou věci realizovatelné za krátké časové období. Nadšení z prvních krůčků tak už patří jen minulosti, stejně tak jako dlouhé, napínavé euforické čekání na nový PES. S dospělostí přestal být PES sváteční hrou, které se nemůžete dočkat a stal se pravidelnou součástí každoročního koloritu, kterou neberete jako sváteční událost, ale jako samozřejmost. Stal se pravidelnou součástí každoročního koloritu se vším, co k tomu patří. A tak není divu, že ještě než se stihl obehrát pořádně PES4, už je tu PES5.
Nejistota
PES dospěl už relativně dávno. I když tak díky tomu PES i letos už druhým rokem žádné zásadnější novinky nabídnout nemůže, přesto je znatelně jiný, než díl předchozí. Ne díky změně ovládání, ne díky řadě novinek, ne díky změně v pojetí simulace. Jen a pouze díky změně tempa hry, která opětovně dá zpočátku vámi zažitým mechanismům a automatismům na frak. A to troufám si
říci, že výrazněji než v předchozích letech. Zatímco v předešlých třech dílech byl evolučním trendem především důraz útočnou hru a tedy na rychlejší, přesnější a ovladatelnější dribling hráčů s míčem, letos udělali Konami tak trochu čelem vzad směrem k prvnímu PESu a akcentu na nikoliv rychlejší, přesnější a ovladatelnější, ale realističtější dribling. Míč si teď hráči dávají při běhu citelně víc od nohy, díky čemuž v běhu dřív běžné prudké zasekávačky a otočky příliš nezabírají. Ani při pomalejším vedení míče nejde tak snadno a lehce kličkovat mezi obránci jako dřív a naopak odstavit hráče od míče jde rozhodně snadněji. Vzájemné střety obránců
s útočníky už tak nejsou otázkou dlouhé přetahované a vzájemného strkání, ale zpravidla při fyzickém kontaktu
po několika
krocích končí odstavením od míče ať čistě či faulem. Fauly obecně jsou pískány podstatně přísněji a tedy i podstatně častěji, což jde ruku v ruce s uvedenými změnami a nutí vás k obezřetnější a kombinačnější hře. Hráči nadále umějí úžasné ekvilibristické kousky s míčem a nadále jsou proti prvnímu PESu schopni předvádět individuální akce, nad kterými nelze než obdivuhodně hvízdnout, ale veškeré jejich provedení je výrazně náročnější než tomu bylo v posledních třech dílech, protože díky autentičtějšímu driblingu a důraznějším fyzickým soubojům o míč můžete přijít mnohem snadněji než v předchozích třech dílech.
Snaha o větší vybalancování útočné a obrané fáze hry je díky tomuto kroku evidentní a jak se během prvních zápasů přesvědčíte na vlastní kůži, evidentní je i to, že ta snaha přináší své ovoce a nutí vás měnit rychlý útočný styl hry praktikovaný v předchozích dílech.
Pomalejší a náročnější PES5 nemusí být obzvláště jeho mladším fanouškům zrovna dvakrát po chuti.
Mírně zpomaleno bylo letos rovněž i tempo samotné hry, což si samozřejmě společně s náročnějším driblingem vyžádá změnu v načasování všech akcí. Přidejte si k tomu opětovně vylepšenou, zdvojování snadno schopnou AI i věrohodnější fyziku pohybu míče a máte před sebou PES, kde ve výsledku musíte mnohem více a trpělivěji kombinovat a do kombinace mnohem častěji zapojovat všechny řady vašeho týmu, protože individuálními akcemi si rozhodně nevytvoříte tak snadno tolik místa jako dříve. Když už si ho ale vytvoříte, bude se vám povětšinou o něco jistěji zakončovat. Řekl bych, že letos konečně Konami našli a přesně trefili rychlost růstu síly střely, což vám umožní mít nad nimi přesnější kontrolu a obzvláště zakončování z větších vzdáleností je jedna radost. Stručně řečeno, letos vás čeká nejen nutnost adaptovat se na odlišný timing všech akcí, ale i nutnost adaptace na dost odlišné tempo a balanc mezi jednotlivými fázemi vaší hry. Což opětovně znamená, že zpočátku budete mít s PES5 díky návykům z PES4 problém, protože osvědčené a zažité fungovat po startu nebude.
Euforie
Je bez debaty, že letošním ročníkem provedené evoluční změny ve svém souhrnu opětovně přibližují sérii blíž imitované realitě.
Nicméně letos si po dlouhé době skutečně nejsem dvakrát jist, jestli všechny tyhle změny budou všemi přijaty s otevřenou náručí, protože pomalejší a náročnější PES5 nemusí být obzvláště jeho mladším fanouškům zrovna dvakrát po chuti. Osobně tuhle změnu
kvituji s povděkem a PES5 je po dlouhé době prvním PESem, který se mi líbí víc než předchozí prakticky od prvního zápasu, nicméně zdali tento krok znamená skutečně nejen realističtější, ale i lepší PES, ukáže čas a především nesčetná multiplayerová klání, která nevybíravě odhalí všechna jinak přehlédnutelné nedokonalosti. Potěšitelné je, že ty, které kazily minulý ročník, byly očividně zpacifikovány. Až příliš snadné a časté skórování po nahrávkách z křídel na střed je minulostí díky pomalejšímu tempu a
lepší AI, zvládající lépe pokrývat i hráče z druhé vlny. Totéž platí i o flegmatických gólmanech z PES4, mnohdy tupě přihlížející, jak se jim z dálky viditelná střela vesele šine do sítě. Ano i tady občas jen bezmocně přihlížejí gólu, nicméně nyní již v situacích, kdy je to z jejich pohledu pochopitelné a uvěřitelné.
Vzhledem k absenci skutečných novinek na sebe letos strhávají pozornost drobné, zdánlivě nepodstatné detaily.
S povděkem rovněž kvituji, že při rozehrávání se tentokrát budete muset snažit víc než dříve vnímat situaci z pohledu nahrávajícího hráče. Je sice fajn, že vy krásně vidíte, kde je kdo volný, ale pokud dotyčný není stejně dobře viditelný i z pohledu nahrávajícího, nahrávka většinou přesná nebude a na okamžité milimetrově přesné nahrávky z otoček a patičkami tak zapomeňte. Totéž platí i o rychlých nahrávkách z první, kdy hráči nedáte čas si míč zpracovat. Pokud v takovýchto situacích nemá adresát nahrávky kolem sebe dost volného místa, zpravidla vám míč soupeř jednoduše sebere. Bez rozvahy a přehledu se tak v kombinaci neobejdete, což platí letos víc než kdy před tím.
|
Melancholie
Tak trochu je PES v současné době ale i ve fázi, kdy se bez větších novinek musejí obejít i jeho herní módy, ale zároveň i ve fázi, kdy se bez jeho nejlepších herních módů obejdu tak trochu i já. Master League i dokonale podaný tréninkový mód jsou
samozřejmě zpátky v plné polní se všemi jejich přednostmi a nadále díky tomu patří k naprostým špičkám ve svém žánru. Jenže koho z veteránů série bude bavit už třetí rok po sobě v krátkém časovém rozpětí již po xté absolvovat tu dlouhou, náročnou cestu
Master League za týmem svých snů či přímo na její vrchol? Kdo z veteránů série vydrží bavit se delší dobu při opětovném, byť dokonale podaném učení se základům PESu?! Jistě, není chybou PES5, že věci blízké dokonalosti jde vylepšovat poměrně těžko, i
když konkrétně v případě Master League by možná nebylo ke škodě aplikovat některé její možnosti na klasické ligové soutěže (první vlaštovka, letos se hrají v rámci lig už i ligové poháry), případně tyto udělat součástí Master League. Případně sehnat
oficiální licence k Lize mistrů či poháru UEFA, ale to už bych asi chtěl trochu moc. Na adresu tréninkového módu, jakož i ostatních
|
Chybu třeba dost možná hledat v sobě. Po bezmála deseti letech strávených s PESem a při živých vzpomínkách na euforické nadšení z všech jeho „prvních krůčků“, podmíněné i čekáním na ně, se nemůžu letos neptat sám sebe jestli opravdu má PES s jeho životností zapotřebí každý podzim nový díl, byť bude o něco jiný i lepší než ten předchozí? Opravdu je zapotřebí rutině rok co rok přesedat plynule ze starého PESu na nový a přijít o mezičas vyplněným napjatým čekáním? Opravdu chce být PES nonstop konzumován, aniž by nám dal šanci mít doopravdy hlad? A potřebujeme my opravdu každý rok nový PES? Odpovědi na tyto lehce kacířské otázky jsou samozřejmě na každém z vás a koneckonců mnohým z vás možná přijdou nemístné, dokud se PES zvládne vnitřně rok co rok vyvíjet a přibližovat blíž a blíž skutečnosti, což PES5 bezpochyby zvládl. Rutině a s nenucenou přirozeností. A opětovně je nejvěrnější reinkarnací skutečného fotbalu, což už letos ovšem není euforické zvolání, ale jen konstatovaná samozřejmost.
Pro Evolution Soccer 5 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|