Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures

  12:00aktualizováno  21. února 5:27
Pokud jste zakoupili svému Gamecubu a Gameboyi kabel, aby si mohli vyměňovat informace, možná byste jim konečně rádi pořídili hru, na níž by si to řádně vyzkoušeli. Nehledejte již více, zde je něco přesně pro vás!

The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures Hlavním důvodem pustit se do téhle hry je jistě hlavní mód Hyrulean Adventure, který představuje zcela nový příběh o docela vyčpělé hrozbě, která je nicméně opět aktuální, takže zavřemež nevymáchané klapačky a dejmež se do díla. V legendě zde představené, v legendě, která slouží jako záminka pro herní orgie se čtyřmi totožnými hlavními postavami najednou, figuruje bájný meč, zvaný Four Sword. Tento meč má jen tak mimochodem tu vlastnost, že jeho držitel běhá po světě ve čtyřech identických vyhotoveních. No a pak je tu samozřejmě ta záležitost s pečetí, která byla nějak (neptejte se mě jak) porušena, následkem čehož je černokněžník Vaati na svobodě, teror temných sil je na světě a kromě vás (vás čtyř Linků) se po scéně producíruje Shadow Link, váš temný obraz, mající evidentně za lubem něco nekalého. Podle všeho má za úkol hlavně poskakovat kolem vás jako trotl, chechtat se nějakému svému soukromému vtipu a následně se beze stopy vypařit. Pokud samozřejmě nepočítám ty situace, kdy se rozhodne být zlý a zaútočí na vás, často za pomoci několika svých klonů. Mimochodem mi tahle Linkova Nemesis trochu připomněla Dark Samus z druhého Metroida Prime, hlavně tím, jak opruzuje v průběhu celé hry, aniž by bylo neznalému divákovi jasné, jakou roli v příběhu vlastně hraje. Ale to jen tak na okraj a mimo zápis, prosím.

The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures

Obrazovka televizoru slouží jako hlavní displej všem čtyřem hráčům, zatímco při vstupu jednoho z nich do jeskyně či domečku vidí hráč svou postavičku na displeji svého Game Boye.

Když se podíváte kolem … cože, vy už jste se podívali? A proč mi to říkáte? Mě to nezajímá, abyste věděli, tak mi nerušte věty, hernajs. Ale vypadají ty obrázky nějak zastarale, co? Grafika je skutečně takříkajíc prehistorická, což má samozřejmě jasný účel. Tím účelem je přehlednost. Obrazovka televizoru slouží jako hlavní displej všem čtyřem (a méně) hráčům, zatímco při vstupu jednoho z nich do jeskyně, domečku a podobně vidí příslušný hráč svou postavičku (nebo postavičky) na displeji svého Game Boye. Stejně tak rozhovory probíhají na malé obrazovce přenosné konzolky. Při tom všem zůstává hlavní pohled nezměněný, tedy až na nějaký ten scrolling a zoom. Jde o poměrně jednoduchý systém, v němž by ale jakékoli rotace kamery nebo jiné moderní 3D skopičiny byly jen na závadu. Výsledkem je vzhled, který značně připomíná starší Zeldu s názvem A Link to the Past, letitou hru z šestnáctibitového SNESu. Nějaké vizuální bonusy tu samozřejmě najdete. Rozlišení je samozřejmě značně vyšší, je zde více grafických detailů, v exteriérech neustále přes krajinu přecházejí stíny mračen, některé kouřové, ohnivé a další The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures efekty jako by z oka vypadly Wind Wakerovi. Ale i tak to vypadá trochu obyčejně a zejména mladší z vás si asi budou nějakou chvíli zvykat. O tom, že třeba animace moudré sovy radilky je vyloženě odfláknutá, ani nemluvím. Hudba je na tom lépe, jde ostatně o známé melodie, bez kterých by to ani nešlo, a pokud jde o zvuky, ty jsou prostě klasicky na dobré úrovni. Hezké je, že i ve chvíli, kdy některý z hráčů vleze třeba do jeskyně a v GBA si řeší nějaký logický problémek, jsou jeho akce stále tlumeně slyšet.

Ten, kdo si hodlá hru Four Swords Adventures užít co nejvíc a tak, jak bylo autory zamýšleno, nechť zreviduje svůj stav Game Boyů Advance a propojovacích kabelů s GameCubem – počet by se měl rovnat nejméně jedné. Následně spočítejte, kolik vašich přátel disponuje tím samým. Multiplayer, který představuje skutečné poslání této hry, totiž toto vybavení přímo vyžaduje. Existuje pro to samozřejmě několik dobrých důvodů, které všechny vyplývají z jediného: je to tak prostě navrženo a dobře to tak funguje. Jednotliví hráči vandrují po světě každý zvlášť, a protože jde o kooperativní multiplayer, může si každý z nich jít po svých (jeden může vykecávat s lidičkami, další hledat poklady atd.) a je rovněž možné spojit síly k nějakému úkolu, na nějž jeden nestačí, typicky pohnout s velikou překážkou. K soubojům s monstry jsou pak k dispozici velice šikovné formace, The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures z nichž každá se hodí v jiné situaci. V průběhu hry budete sbírat drahokamy, které zde neslouží jako platidlo, ale jako docela obyčejný zdroj magické síly pro váš meč. S každým postupem o lokaci dál o všechny tyto drahé kameny přijdete, a rovněž tak o všechna srdíčka, zvyšující maximum životní energie nad základní čtyři. Co vám naštěstí zůstane, jsou po cestě nasbírané maličké víly vzkřísilky, které vás dokáží přivést zpět k životu po ztrátě všech srdíček.

Four Swords Adventures má sice trestuhodně pomalý rozjezd, ale posléze zjistíte, že v sobě skrývá nečekaně mnoho zábavy.



Propojovací kabel – k čemu nám zatím byl

Myšlenka spojit Gamecube s GBA a využít jeho displeje k obohacení herního zážitku je ve své podstatě geniální nápad, i když ne úplně původní (pokud se nemýlím, jako první s tím přišla u svého Dreamcastu společnost Sega). I přes snahu Nintenda prosazovat tuhle vychytávku jak to jen jde nejsou ale zatím hráči moc nadšení. Rozpaky způsobuje zejména monotónní využití téhle techniky, které se většinou omezuje na odemykání bonusových částí hry. Pojďme se teď podívat na některé z těch zajímavějších počinů:

Legend of Zelda: Wind Waker - Zde šlo o možnost aktivování takzvaného Tingle Tuneru, což byl předmět, jímž jste mohli na některých místech hry přivolat transvestitu jménem Tingle, aby vám přišel s něčím na pomoc. Hra se dala dohrát i bez této záležitosti, ale hardcore fanoušci Zeldy si to i přesto prostě museli vyzkoušet.

Animal Crossing – To už bylo o něco lepší. Za prvé, mohli jste si do GBA nahrát kteroukoliv získanou NES hru a mít ji tam, dokud jste konzolku nevypnuli. V designérském studiu jste si mohli nechat zdarma nahrát designérský software a potom navrhovat šaty podle toho, jak se oblékají lidi na ulici. A v neposlední řadě tu byla ta záležitost s tropickým ostrovem. Ach. Asi tu hru zase po čase vytáhnu.

Final Fantasy Crystal Chronicles – Kontroverzní titul a pravděpodobně první hra, která k jedné ze svých zásadních funkcí (multiplayer) přímo vyžadovala příslušný počet připojených Game Boyů. Oproti Four Swords Adventures šlo o poněkud méně vychytanou záležitost, jelikož zároveň s akcí na TV obrazovce (souboj) bylo potřeba občas sledovat displej (výběr v menu), což bylo trochu nedomyšlené, ale dalo se to přežít a hlavně to byla zábava.

Možná se vám zdá, že jsem na některé vaše oblíbené kousky zapomněl, tak na ně zkuste upozornit sami, třeba v diskusi pod recenzí. Taky si nemůžu pamatovat všechno, ne?

The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures Kdyby se někomu zdála kooperace málo vzrušující, je tu ještě mód, v němž můžete ve dvou až čtyřech hráčích navzájem soupeřit. Jde jen o takový bonbónek, jednoduché souboje vylepšené o několik nápadů. Na výběr je deset různých arén, v nichž na hráče čekají smrtící pasti i zabijácké bonusy. Quakeři nejspíš ohrnou nos, ale je to milé zpestření. Skutečná síla Four Swords Adventures ale přeci jenom tkví spíše v kooperaci, v přebíhání mezi Temným a Světlým světem, v nezávislém pobíhání po jeskyních a soupeření, kdo dřív najde řešení. A samozřejmě i v soubojích s nepřátelskými hordami, kdy v sevřeném šiku postupujete proti armádě monster. Jste-li osamělým vlkem, nemá vás asi moc cenu přemlouvat k účasti na spoluhře. Speciálně pro vás ale prozradím, že ačkoliv je zážitek ze hry při sólové jízdě značně ošizený o spoustu typického multiplayerového koření (nadávky, porady, hádky), je ovládání jedním hráčem vyřešeno k plné spokojenosti mojí, a tím pádem snad i vaší, když laskavě dovolíte. Navíc můžete používat standardní ovladač, který máte u Gamecubu, stačí jen překousnout, že se vám malá obrazovka bude promítat na televizi. Co víc si přát? Four Swords Adventures má sice trestuhodně pomalý rozjezd, ale posléze zjistíte, že v sobě skrývá nečekaně mnoho zábavy.

The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures
Výrobce/Vydavatel Nintendo/Nintendo
Platforma GameCube
Multiplayer: ano, 4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 3 bloky
Verdikt: Verdikt: Multiplayerová hra se zajímavým potenciálem, mimo jiné konečně pořádný důvod pro použití kabelu na propojení s GBA. Dá se to dobře hrát i o samotě, ale nebude vás to tolik bavit.
Hodnocení: 75% (info)

Autor:


Témata: software, Vtip, Zelda

Nejčtenější

KVÍZ: Poznáte nejslavnější herní padouchy?

Call of Duty: WW2 - Zombie Mode

Většina kladných herních hrdinů si je podobná jako vejce vejci. Zato u záporáků se mohou vývojáři daleko více vyřádit,...

Umělá inteligence od Elona Muska už teď poráží profesionály ve hře Dota 2

Organizace OpenAI slaví s vývojem umělé inteligence spoustu úspěchů.

Vývojáři projektu OpenAI, u jehož zrodu stál vizionář Elon Musk, představili umělou inteligenci, která je schopná...



Speedrunner dohrál nejtěžší hru loňského roku za 50 minut

Cuphead

Pouhých 50 minut stačilo hráči s přezdívkou TheMexicanRunner k tomu, aby pokořil neskutečně obtížnou skákačku Cuphead....

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Další z rubriky

Oznámena střílečka Remnant: From the Ashes od autorů Darksiders

Remnant from the Ashes

Remnant: From the Ashes bude kooperativní akce zasazená do postapokalyptického světa, v němž zbytky lidstva bojují o...

RECENZE: Máte dost času? Octopath Traveler je pamětihodný JRPG zážitek

Octopath Traveler

Horko těžko byste hledali očekávanější hru na hrdiny pro hybridní mašinku Nintendo Switch než japonský Octopath...

Navzdory vysokým hodnocení se Wolfenstein 2 na PC neprodával dobře

Wolfenstein II: New Colossus

Pořekadlo o tom, že kvalita se prodá sama, neplatí ve všech případech. Přestože poslední díl Wolfensteina v recenzích...



Najdete na iDNES.cz