Když se řekne „plošinovka od Nintenda“, vybaví se každému asi v prvé řadě Mario, respektive jeho poslední 3D inkarnace. Člověk ale nemusí být kdovíjaký videohední harcovník, aby se mu hned vzápětí vybavily i 2D variace na tento žánr se známými Nintendo postavičkami. Ty sice byly velmi populární již před slušnou řádkou let, ale díky handheldu Nintendo DS slaví slušný comeback i v těchto dnech. Největší pozornost v poslední době vzbudil v prvé řadě titul New Super Mario Bros., ale zapomínat nesmíme ani na další zajímavé kousky – jmenujme kupříkladu Super Princess Peach, která v naší redakci slavila dost slušný úspěch. S nemalými ambicemi pak přichází nové Yoshiho NDS zjevení.
Na holičkách nenecháte ani Baby Donkey Konga a dokokonce se nevykašlete ani na čerstvě zrozené zlo v podobě Baby Waria a Baby Bowsera.
Příběh se točí okolo toho, že zlý Magikoopa se svou bandou unese všechny děti a když je nesou nad ostrovem, kde žijí Yoshiové, dvě z děcek jim upadnou. Jaká to náhodička, že zrovna Baby Maria a Baby Peach. Yoshíci se poradí, co s tím, načež zjistí, že sám voják v poli zde vůbec nic nezmůže, a tak se vezmou děcka na záda a vydávají se za záchranou ostatních mimin.
Zejména je tedy potřeba zachránit Baby Luigiho, ale na holičkách nenecháte ani Baby Donkey Konga a dokokonce se nevykašlete ani na čerstvě zrozené zlo v podobě Baby Waria a Baby Bowsera. A aby jim nedošly síly, tak si na konci každé úrovně vždy předají „štafetové děcko“ a v dalším levely pak pokračuje další Yoshi, což se projevuje zejména a vlastně i jedině tím, že v daném levelu hrajete s Yoshíkem jiné barvy než v tom předchozím.
Hra sama o sobě by se dala charakterizovat jako víceméně již klasická v úvodu zmíněná plošinovka od Nintenda, ale
nebylo by to Nintendo, aby sem nezakomponovalo alespoň něco nových prvků. A tím nejdůležitějším jsou právě ona děcka. Každé z nich totiž vašemu Yoshimu propůjčuje jiné schopnosti. Začínat budete s Baby Mariem, který vám umožňuje běhat rychleji. Baby Peach zase dostala už do kolíbky její růžový deštníček, jenž je sice maximálně nevkusný, ale hodí se v místech, kde vanou silnější větry, které můžete za asistence tohoto paraplíčka využít k překonávání vysokých překážek nebo k placjtění přes velké propasti.
Baby Donkey Kong zase umí dobře šplhat po různých liánách, Baby Wario si s sebou pro všechny případy tahá permanentní magnet, což se ale hodí pro různé interakce s kovovými objekty, no a Baby Bowser se projevuje už od malička, a tak plive oheň v reprezentační formě již od útlého věku. Střídání mimin ovšem není možné jen tak kdykoliv během hry, ale děje se tak pouze na speciálně označených stanovištích, kdy vám je vám nové mimčo stylově přineseno čápem.
Za vypíchnutí stojí malinké hvězdičky, které vám mohou být ku pomoci již v průběhu daného levelu.
Nejedná se ovšem jen o nějakou kosmetickou záležitost, a tak s těmito vlastnostmi koresponduje i design jednotlivých úrovní. Účelem opět samozřejmě je dojít na jejich konec a při tom posbírat co nejvíce různých předmětů, zejména tedy červených mincí, hvězdiček a kytiček. Levely jsou ale navrženy tak, že pokud nezapojíte vedle plošinovkové šikovnosti i trochu toho důvtipu, jak a kdy využít které mimino, jen tak lehce všechno nesesbíráte, nehledě na to, že ke konci každého levelu vede v drtivé většině případů více než jen jedna cesta, takže na některé věci při prvním průchodu vlastně ani nemusíte narazit. V každé úrovni lze
sebrat pět květin (každá pětice vám přidá jeden život), dvacet červených mincí a třicet hvězdiček. Jelikož se každá květina počítá za deset bodů, je v každém levelu možné získat rovnou stovku bodíků. Ty se pak sčítají dohromady a na základě toho se odemykají různé odměny. Mezi ně patří zejména bonusové životy a minihry, které zde jsou víceméně proto, abyste získali ještě další životy. V tomto ohledu je hra poměrně dost velkorysá, ale nemějte strach, v závěru přituhne a každý život se bude hodit.
|
Za vypíchnutí z těchto bonusových předmětů ovšem stojí malinké hvězdičky, které vám mohou být ku pomoci již v průběhu daného levelu. Jejich počet totiž určuje, jak dlouho můžete nechat děcka bez dozoru. Pokud se totiž dostanete do kontaktu s nepřátelskou potvorou, děcko vám slítne ze zad a vy jej musíte co nejdříve zase chytit. V době, kdy jste rozděleni se pak začínají odpočítávat hvězdy, které máte nastřádány, a když jejich počet klesne na nulu, přiletí Magikoopovi pohůnci a mimino unesou.
Co se týče nepřátel, jejich paleta je poměrně pestrá a poradit si s nimi můžeme několika způsoby. Nejklasičtější je ten, kdy nepříteli skočíte na hlavu, méně klasický pak ten, kdy potvoru jednoduše zchlamstnete. V případě základních nepřátel je pak
můžete i sníst, načež z nich vznikne vajíčko, které taháte za sebou. Tužší nepřátelé již tak stravitelní nejsou, ale pořád je můžete vyplivnout a sejmout tak některého z jejich kolegáčků, nicméně setkáme se samozřejmě i potvorami, kterým je potřeba se prostě
vyhnout.
Zmíněná vajíčka zde ale nejsou jen tak pro okrasu, ale slouží jako střelivo. Stiskem tlačítka A se objeví zaměřovač, díky němuž je možné trefit přesně to, co chcete. V tu chvíli se hra ale samozřejmě nestává akční střílečkou, zaměřovač se totiž začne pohybovat v oblouku jako kyvadlo a je potřeba ve správný okamžik znovu stisknout A, aby Yoshi mrštil vajíčkem v požadovaném směru.
Celkově tak musíme Yoshi´s Island DS hodnotit jako další povedenou „plošinovku od Nintenda.“ Místy se nám pohyb Yoshiho sice zdál až moc klouzavý a na některých menších plošinkách jsme se při skoku ze strany dokázali hůře udržet, ale setkali jsme se s tím pouze v izolovaným místech, takže se nejedná o obecný jev a dá se na něj v rámci dané
|
Standardní Nintendo kvalita
Občas tužší ovládání| Yoshi´s Island DS | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
