Na konzolích PS2 a Xbox se objevuje další taktická akce, která tak příjemně rozšiřuje nepočetné řady zástupců tohoto jinak oblíbeného žánru. Předem svého dopisu musím předeslat, že recenze je psaná na základě hraní PS2 verze.
SWAT zažil úspěšný vstup na pole kvalitních taktických akcí před více než třemi roky na PC. Nynější konzolová inkarnace s ním má sice leccos společného, ale styčné body se týkají především některých shodných herních pravidel či mechanismů, SWAT tedy není žádná předělávka, ale zcela nový produkt. Produkt mající sympatické příběhové pozadí, v němž na jedné straně figuruje silná teroristická skupina a na druhé malý, toliko tříčlenný oddíl SWAT a to včetně vaší maličkosti, kterou však jako jedinou aktivně ovládáte. Je asi diskutabilní, zdali by zde představené úkoly spadaly do kompetence SWATu a tito tak nefušovali do práce jiným speciálním oddílům, ale třeba se v blízké budoucnosti skutečně dočkáme rozšířeného rámce povinností této jednotky.
První, co vás trkne, je grafické zpracování. Bohužel v tom negativním slova smyslu. Na jeho obhajobu se sice dá říci, že slouží svému účelu a nabízí několik vychytávek, ale nějaká óda na radost se rozhodně nekoná. Jelikož se veškeré dění odehrává ve
strohých interiérech, které jsou nota bene poměrně přímočaře navržené, je skutečně s podivem, proč tvůrci tak šetřili na polygonech a kreativitě. Mám sice špatnou paměť, ale ještě mi v ní uvízly střípky dřívějšího hype hovořící o skutečně výjimečném vizuálním zážitku na konzolích nové generace. A upřímně, na deset KVALITNÍCH titulů na PS2 mi přijde s bídou jeden, který se opravdu může pyšnit hodnotným enginem. U SWATu k lepšímu dojmu nepomůže ani něco vcelku příjemných momentů. Jako jsou vcelku slušně vymodelované postavy ústředních protagonistů, ovšem s nepřesvědčivou pohybovou animací. Možná dosti chabá interaktivita herního prostředí, ale možnost zlikvidování zdrojů světla s citelným dopadem na osvětlení lokace (byť je rozhraní světla a stínu HODNĚ zvláštní) je rozhodně prima. V této souvislosti potěší i ostře nasvícené scény se stínováním, které sice není realtime, ale působí to pěkně. Nedílnou částí tohoto odstavce by měla být i audio stránka, jež zahrnuje namluvení všech osob na scéně (byť s poněkud omezenou slovní zásobou) a stylová hudební kompozice na pozadí.
Po tradičním briefingu jste vrženi do akce, před níž ještě lze vybrat preferovanou zbraň (tou sekundární je vždy pistole tlumičovka) a typ granátu, bohužel uvedené se týká jenom vaší postavy, zbytek družstva operuje defaultně s brokovnicí, resp.
odstřelovačkou. Uvedená volba nabízí toliko tři zbraně, ale co je na tom docela hodně zajímavé je skutečnost, že dle splněné mise získáte mj. zkušenostní bodíky, které lze utratit za žádaný upgrade zbraně, ať se již jedná o zvětšení kapacity zásobníku, průraznější střelivo, či zoom. Výborně. I když zrovínka v případě munice není třeba mít příliš těžkou hlavu, v akci stačí jenom pravidelně vyměňovat zásobník, nábojů je neomezeně, což je jeden z mnoha prvků přispívajících k dojmu, že to tady nelze brát jako nějakou snahu o simulaci.
Dalším momentem, který se musí ohodnotit pozitivně, je herní ovládání. Je totiž výborně navrženo a nechybí spousta funkcí, jež rozhodně příjemně překvapí. Na směrovém kříží máte vymezené taktické pokyny pro zbytek grupy, takže můžete vybraného jedince vyslat strážit určené místo, zpacifikovat nějaký subjekt (všem přeživším lidem se dávají náramky, v případě zraněných oponentů je tak jistota, že se za chvíli nezvednou a nevydají se vám způsobovat další potíže) a dokonce lze takto pověřit Lee s odstřelovačkou, aby zlikvidovala vámi žádaný vzdálený subjekt. Zbyvší dva členové vaší skupiny mají jistou specializaci, takže řadu činností musíte nechat na ně. Hrátky s elektronikou či odemykání dveří jsou aktivity prostupující téměř každou herní úrovní, takže zahálet určitě nebudou. K tomu si připočtěte
mimořádné možnosti jako několik způsobů otevírání dveří (jenom trochu s následným stydlivým vhozením granátu do místnosti - nebo takové rychlé a současné vtrhnutí celého oddílu do lokace s momentem překvapení na vaší straně), přikrčení pro lepší krytí se za objektem, tvrdý úder pažbou pro souboj tváří v tvář a konečně vyhlížení zpoza rohu (které je však trochu nešťastně umístěno na tlačítko se zoomem - pravý analog, takže to chce dostat trochu do ruky) a máme tady skutečně mnohoslibně vyhlížející záležitost.
Tvůrci se ji dále snaží oživit enginovými sekvencemi, jež však bohužel nemají potřebnou šťávu, a velkým počtem úkolů pro splnění, pohříchu i tady jejich snaha vyznívá poněkud na prázdno. Mise jsou veskrze lineární a tudíž se vaše aktivity omezují na jediný možný postup vpřed a likvidaci poměrně hloupých nepřátel. Místy je to tak docela fádní, nicméně nenechte se otrávit neskutečně nudným úvodem hry, dále už je to o poznání záživnější a také obtížnější. Náladu vám může spravit skutečnost, že se lze vrátit do jakékoliv již dokončené mise ve Story módu - bohužel bez žádaného příspěvku ve formě nejvyšší obtížnosti. Což se týká i jinak skvělého nápadu s Time Attack režimem (zkrátka musíte si tady mise projet nanovo), kde máte na splnění úrovně daný nepříjemný časový limit, jenž se tady předtím párkrát objevil
v případě nutného deaktivování bomby. Také kooperativní a kompetitivní mód v k tomu určených speciálních úrovních jsou velkým a nepřehlédnutelným plusem SWATu, řekl bych, že dost možná i největším!
Bohužel se tu objevují některé bugy stran AI všech zúčastněných (i vaše jednotka občas nepříjemně překvapí) a herních momentů, kdy třeba nejste s to zasáhnout jasně zacíleného oponenta. Mise, v nichž je v akci jenom jeden jediný člen z vašeho oddílu, se posléze stávají spíše jednotvárnou FPS, čímžto se dostávám k zatím nezmíněnému faktu, že se hra odehrává striktně v pohledu první osoby. A v neposlední řadě musím říci, že se občas SWAT přeměňuje na hloupou arkádu, v níž podle obtížnosti musíte vzít zavděk větším či menším počtem "continue" při situaci, kdy je potřeba hlídat na čas bezbranného partnera a do lokace přitom nabíhají ze všech stran ozbrojené složky.
Nakonec lze SWAT zařadit do škatulky dalšího slibně se tvářícího projektu, který nevystoupal na piedestal nejlepších, nicméně stále se jedná o solidní kus srovnatelný s žánrovými konkurenty jako je Ghost Recon, série Conflict: Desert Storm či Freedom Fighters. Oproti nim je však prezentovaný v o poznání komornější rovině. Pakliže chcete něco více, doporučuji počkat na druhý díl Soňáckého Socom: US Navy Seals.
| SWAT: Global Strike Team | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
