Pokud něco hýbe v poslední době herním světem, tak je to žánr battle royale (viz náš starší článek). Nejdřív se o implementaci BR módu do všech her hovořilo s humorem, nyní už jsou taková prohlášení spíš pravdou. Battle royale frčí a desítky milionů hráčů to potvrzují.
Fear the Wolves
Když něco funguje, proč to neservírovat lačnému publiku dál? Fear the Wolves přesně tímto směrem míří, a tak tu máme další klon PlayerUnknown’s Battlegrounds. Fear the Wolves však má esa v rukávu. Je od Vostok Games, bývalých vývojářů klasiky S.T.A.L.K.E.R. (GSC Game World), a je zasazen ve stejné oblasti – černobylské Zóny. Stačí to však k tomu, aby se hra v těžké konkurenci dokázala prosadit?
Zóna
Žánr battle royale definoval jistá pravidla, která se nemění. Začíná se výsadkem ze vzduchu, aby se hráč mohl svobodně rozhodnout, odkud začne. Poté přichází fáze hledání zbraní a vybavení a vše končí bojem o území, které se v průběhu času neustále zmenšuje.
Fear the Wolves
Fear the Wolves se drží zajetého schéma. Také tu máte předbojovou zónu, kde musíte jak duševně choří běhat dokola několik desítek sekund. Nechybí výskok z helikoptéry a plachtění k vámi vytyčenému cíli dopadu, ani zbylá žánrová klišé.
Mapa Fear the Wolves je momentálně rozdělena na čtyři samostatné sektory. Pravděpodobně kvůli malému počtu hráčů, i tak může být problém se s někým střetnout už v první fázi hry, v jednom mači bývá průměrně pouze kolem 12 hráčů. Až jich bude stovka, situace bude úplně jiná a mapa se pravděpodobně otevře celá.
V Zóně je spousta různých stavení a měst, kde se lze ozbrojit. Architektura i prostředí jsou poplatné místu, a pokud máte rádi socialistickou architekturu, budete ve svém živlu.
Fear the Wolves
První výraznou změnu proti klasickému battle royale je skutečnost, že nebojujete pouze proti živým oponentům, ale i umělé inteligenci. Vlci v názvu hry mají svůj význam a jsou pěkně krvežízniví. Podobně jako zombie v Hunt: Showdown, i zde mohou počítačem ovládaní nepřátelé přispět k lokalizaci ostatních hráčů. Pokud vás zmerčí, jdou vám po krku a dělají nepříjemný randál. Jste tak nejen slyšet, ale také mnohem zranitelnější. V ten moment řešíte uslintanou tlamu vlka a nevšimnete si laserového zaměřovače na zátylku.
Dalším vítaným ozvláštněním dobře známého konceptu jsou změny počasí. Zóna je místo mimo naše fyzikální zákony, velké výkyvy počasí jsou tu co pár minut. Chvíli prší, pak začne nesnesitelné vedro po pár minutách vystřídané mlhou. Každá změna počasí přitom nějak ovlivňuje hraní. Při dešti se špatně řídí vozidla, při větru je horší muška, ve vedru je celý obraz zkreslený a v mlze nevidíte vůbec nic.
Fear the Wolves
Každý battle royale má nějaký způsob, jak vám redukovat herní mapu, v případě Fear the Wolves je to radiace. Ta se šíří trochu chaoticky, což mi moc nevyhovovalo a radši bych, aby tvůrci svůj záměr ještě promysleli. Místo toho, abyste ze zasažené oblasti prchali, běžíte jí vstříc, protože se nečekaně zhmotní na úplně nesmyslném místě. Zóna začne s přibývajícím časem přitvrzovat a vytasí na vás i nebezpečné anomálie, místa, která vás při kontaktu zraní. Nejsou příliš dobře viditelná a ve vedru jsou prakticky nelokalizovatelná.
Nedotaženost konceptu je zatím cítit na každém kroku a kvůli malému počtu hráčů jsou konflikty mimo finální bitku jen náhodné. Ne každý vyskočí nad prvním obydleným místem, proč by taky měl, když je hlavní přežít až do konečného stádia. Výhodou je ukořistění jeepu pro rychlou přepravu, hodí se i k lovení zásob shozených v průběhu utkání ze zásobovacích vrtulníků. Úplné finále je asi jediný moment, kdy Fear the Wolves ukáže zuby a ukrytý potenciál.
Fear the Wolves
Geigerův počítač blázní, jak je celá zóna zamořená, kolem vás rudnou poslední sektory a nad hlavou se objevuje helikoptéra, vaše cesta domů. Raději moc nepřemýšlíme nad tím, proč vlastně z helikoptéry vyskakujeme, když do ní poté zase naskakujeme. Ti, kteří přežili nájezdy krvelačných vlků, radiaci, anomálie a střety s ostatními hráči, se setkají na malém prostoru a začnou jatka. Kulky sviští vzduchem, nerozvážní se snaží chopit šance a pomalu šplhají do helikoptéry, koupí pár do zad a padají. V dálce slyšíte jeep, rozběhnete se k lanu a hlemýždím tempem se soukáte do vrtulníku. Adrenalin a pocit, který zažijete v poslední etapě zápasu, je špičkový, ale hra musí ladit jako celek a Fear the Wolves to prozatím neumí.
Pro ty, kteří neměli tolik štěstí a končí pod drnem, je tu buď možnost sledovat zápas a ovlivňovat jeho průběh volbou dalšího počasí, nebo se připojit k dalšímu mači. Triviální věc, řeknete si, ale Fear the Wolves má k uzoufání malou základnu hráčů/testerů. Čekání na kýžených 10 hráčů, kteří odstartují zápas, může trvat klidně i 15-20 minut. V ten čas stihnete spoustu aktivit, ale když chcete hrát, tak chcete hrát a ne si látat ponožky nebo se učit na zkoušky.
Přežití do konce kola je tedy vhodné už jen kvůli kratší době čekání na další utkání. Hra vás za každý větší úkon odmění trochou kreditů, které lze použít k otevírání kosmetických doplňků, později pravděpodobně i k lepšímu vybavení – prostor pro potenciální mikrotransakce.
Fear the Wolves
Model střílení vás bude bavit, je realistický a počítá jak s povětrnostními podmínkami, tak i jistotou mušky. Pro co nejpřesnější zaměření je nutné i zklidnění dechu – podržení shiftu. Na pár sekund se vám úplně přestane třást ruka a vy máte perfektní příležitost někoho poslat do lobby.
Fear the Wolves má dobře zvládnutou práci s inventářem a plynulé modifikace zbraní, na každou zbraň lze naházet až tři vychytávky, puškohledy, kolimátory, rozšířené zásobníky, tlumiče. Vše má vizuální dopad na design zbraní. Kromě toho budete nacházet i plechovky s jídlem, plynové masky pro lepší rezistenci vůči působení zóny, vesty, kyslíkové či bomby.
Realismus? Proč?
Říkejte si o Fortnite co chcete, ale hra má proti konkurenci velkou výhodu a tou je zapamatovatelný vizuál. Cartoonová grafika je líbivá a přehledná. Fear the Wolves, stejně jako PUBG, zvolil realistické zpracování a výsledek je zatím spíš odrazující. Grafika hapruje mezi průměrnou k podprůměrné – hodně se mi vracely vzpomínky na Operation Flashpoint, což v roce 2018 není dobrá vizitka.
Abych autorům jenom nekřivdil, grafika se o něco zlepšila posledním updatem. Stejně bych si však dovedl představit mnohem svéráznější pojetí zóny s rozličným druhem vizuálně zajímavých anomálií. Naši východní přátelé měli vždy cit pro dělání her trochu jinak, po svém, tak proč to tu není nikde vidět?Zvuky jsou dobré, dá se podle nich dobře orientovat, no a hudba je povedená, ale asi si ji nejspíše brzy vypnete, aby nerušila od hraní.
Vlků se netřeba bát
Ano, Fear The Wolves je stále v režimu předběžném přístupu a mnohé se ještě může změnit. Jenže Studio Vostok zatím nepředvedlo nic, co by vás mělo donutit masivně utíkat od Fortnite a PUBG, nebo vůbec začínat s battle royale žánrem. Celá hra působí jako prostá kopírka s minimem vlastní invence.
Jediná deviza, tedy prostředí Zóny, je vizuálně neatraktivní a nevyužitá. Smutnou vizitkou je, že Fear the Wolves hraje čím dál tím méně hráčů, propad od doby, co hraji, byl značný. Pokud půjdou vývojáři do sebe, nebudou se bát trochu utéct od zajetých pravidel žánru a vytěží víc z prostředí, pak může jít o vítanou atmosférickou alternativu. Ale to je mnoho kdyby. Toto štěně nechte zatím být, třeba se z něj jednou ten vlk vyklube a ukáže zuby, zatím je však spíš na utracení.
