Ještě před pár lety by tato anketa byla zbytečná, míře pohrdání, kterou si od zapálených hráčů svými kroky vysloužili Electronic Arts, se totiž nikdo jiný nemohl ani přiblížit. Jenže v poslední době se začíná situace poněkud komplikovat. Jednak produkce EA nabírá pozitivní trend, především se však výrazně „kazí“ reputace těch ostatních. V následujícím článku jsme vybrali ta největší vydavatelství, kterým se v posledních letech dostalo ze strany veřejnosti tvrdé kritiky.
U každého z nich uvádíme důvody, proč by měl nelichotivý titul nejméně oblíbené společnosti herního průmyslu patřit právě jemu. Jelikož není svět jen černobílý, přihodili jsme zároveň i několik argumentů na jejich podporu.
Jelikož nechceme, aby se anketa zvrhla ve válku platforem, nenajdete zde Sony, Microsoft ani Nintendo. To však neznamená, že bychom vůči nim žádné výhrady neměli.
Pořadí firem je abecední, hlasovat můžete na konci. Pokud se vám nechce všechny záložky proklikávat, máme pro to pochopení a nijak vás k tomu nutit nebudeme.
1 Activision-Blizzard
Když došlo ke spojení těchto dvou gigantů zábavního průmyslu, mnoho lidí se obávalo, že z toho nic dobrého nevznikne. Dlouhá léta to vypadalo, že se vlastně nic zásadního nezměnilo, v posledních letech se však pod palbu vlastních fanoušků dostává i nedávno prakticky nedotknutelný Blizzard.
Proč je nemít rád:
Robert Kotick proslul výrokem, že chce z tvorby her odstranit všechnu zábavu.
Po odchodu Mike Morhaima už z původního Bllizzardu prakticky nic nezůstalo. Společnost se vzdaluje svým kořenům, důkazem je nešťastné oznámení mobilního Diabla. Blizzard jako by poslední roky jel jen na volnoběh, chystané Diablo 4 a Overwatch 2 určitě budou komerční hity, z hlediska jejich náplně to však zatím vypadá, že půjde jen o pouhé přešlapování na místě. Tak jak už jsme ostatně dlouhá léta zvyklí od mateřského Activisionu.
Ten se opírá především o Call of Duty a mobilní Candy Crush Sagu, což jsou značky, kterými významná část publika opovrhuje. Nelichotivé podmínky ve firmě dokládá odchod několika klíčových lidí (kromě vedení Blizzardu i původní autoři Call of Duty či Destiny), zatímco astronomický plat hráči neoblíbeného ředitele Roberta Koticka už je kritizován i ze strany akcionářů. Kvůli trapným mediální tanečkům ohledně potrestání profesionálního hráče Blitzchunga za jeho vyjádření podpory svobodnému Hongkongu pak mnozí hráči produkci této firmy začali vyloženě bojkotovat.
Proč je mít rád:
Blizzard je prostě Blizzard a jeho starší tituly jsou stále zábavné. Call of Duty je pak dlouhodobě nejoblíbenější sérií celého herního průmyslu a i když je často kritizována, stejně si ji prakticky každý rád někdy zahraje. I když jen kvůli tomu, aby mohl nadávat, že jde o plytkou zábavu. Díky free 2 play odbočce Warzone se jim podařilo zachytit aktuální trendy, pro nostalgiky je tu zase produkce studia Toys for Bob, jejichž remastery Crashe Bandicoota a Spyra snad ani nemohly dopadnout lépe. Firma navíc investuje do budoucnosti e-sportu, liga v Overwatch (OWL) je tím dosud nejambicioznějším projektem na tomto poli. Hry od Activisionu navíc vycházejí v uspokojivém stavu a nedělají z hráčů placené betatestery.
2 Bethesda
Americká Bethesda na trhu funguje už od roku 1985, od té doby se vypracovala v jedno z vůbec nejvýznamnějších vydavatelství na světě. Ve svém portfoliu má naprosto kultovní značky jako Doom, Fallout, Wolfenstein nebo The Elder Scrolls, její fanoušci to však nemají snadné.
Proč ji nemít rád:
Hraní posledních Falloutů vyžaduje od hráčů velikou trpělivost.
Protože to vypadá, jako by ve strukturách společnosti vůbec neexistovalo oddělení pro kontrolu kvality. Jejich open world hry vycházejí v tak rozbitém stavu, že jsou pro smích celému internetu. Nejhůře to odnesla kultovní série Fallout, jejíž dva poslední díly se nepodařilo uspokojivě zprovoznit ani měsíce od vydání. Jako by programátoři vyloženě spoléhali na věrné fanoušky, kteří za ně jejich práci nezištně dodělají.
Byla to také Bethesda, kdo díky slavnému koňskému brnění stála u zrodu placených kosmetických přídavků. Které mimochodem sama dodnes neumí pořádně udělat, viz třeba zrůdný jednorožčí skin do posledního Dooma.
Aby toho nebylo málo, vydavatelství zaostává i v komunikaci s fanoušky. Třeba předplatitelům drahé sběratelské edice Falloutu 76 místo plátěné tašky poslali jen „kus igelitu“ se slovy, že výroba slíbeného modelu by vyšla příliš draho. Ostatně tato fantastická parodická písnička nevznikla jen tak pro nic za nic:
Zapomenout nemůžeme ani na zprzněného posledního Wolfensteina a v neposlední řadě ani na to, že nás na pokračování Skyrimu nechají čekat přes deset let.
Meanwhile at bethesda hq https://t.co/Dv8sumH3fZ
Proč ji mít rád:
Bethesda dala světu spoustu skvělých her. V době, kdy se všichni ostatní do zblbnutí oháněli termíny jako free online battle royale survival apod. stále vydávala skvělé, ryze singleplayerové hry jako Wolfenstein, Prey, Dishonored nebo Evil Within. Že jejich prodeje za moc nestály, už je bohužel spíše chyba publika. Bethesda se přesto v tomto oboru snaží dál (Doom, Deathloop, GhostWire: Tokyo) a z kritiky se dokáže poučit. Plány na prosazení vlastního launcheru zřejmě nadobro ukončila, stejně jako příšerně vypadající mobilní remake Commander Keena. Během loňské E3 pustila na pódium Ikumi Nakamurovou a tím se postarala zřejmě o nejlepší moment celé show.
Jejich hry z otevřeného světa jdou na ruku modderům a vydrží opravdu na dlouho. Že lidé stále dokola kupují Skyrim na všechny možné platformy, není ani tak důkazem nenažranosti tvůrců, jako spíše genialitou samotné hry. Až se někdy dočkáme The Elder Scrolls 6, je dost velká pravděpodobnost, že nás zase zcela „odpálí“.
3 Electronic Arts
Ve svých počátcích bylo jméno Electronic Arts synonymem kvality, postupem času se z něj stal symbol všeho špatného v herním průmyslu, dvojnásobné vítězství v nelichotivé anketě o nejméně oblíbenou společnost v USA z let 2012 a 2013 mluví za vše. Dnes už je situace jiná než před pár lety, přesto i u nás jde stále o horkého kandidáta na vítězství.
Proč je nemít rád:
EA Sports. It's in the game, you bought last year.
Více než hráčům jsou manažeři společnosti zodpovědní jejím akcionářům, kteří vyžadují především zisk v co nejkratším období. To se nutně muselo projevit i na produkci společnosti. Asi nejvíce hráči EA nenávidí kvůli tomu, že skupují talentovaná studia. Tím, že je zařadí do své strnulé korporátní struktury, v nich ubijí vše, co na nich bylo do té doby dobré. Jako nejlepší důkaz budiž studio Bioware, které pod křídly EA v očích hardcore (čti nejhlasitějších) fanoušků „zabilo“ milovanou sérii Mass Effect a poté bylo donuceno vyprodukovat nemastný neslaný Anthem. Švédští DICE zase odklonili zajetou sérii Battlefield od uvěřitelného zpracování moderní války do žánru zběsilých stříleček, které se svojí historickou předlohou nakládají snad až příliš volně.
Tato studia však mají alespoň to štěstí, že vůbec žijí, Maxis, Origin, Visceral, Westwood a mnohá další už takové štěstí neměla.
Z EA už si dělají ostatní herní vydavatelství legraci, naposledy to byl Blizzard.
EA také vlastní exkluzivní práva na hry z univerza Star Wars, ovšem za sedm let dokázali vypotit nic než pár multiplayerových a mobilních her. Díky nestydatému obchodnímu modelu Battlefrontu 2 pak udělali z pojmu lootbox sprosté slovo, které chtějí v mnoha státech světa postavit mimo zákon.
Jejich sportovní hry jsou sice fajn, ale kupovat si každý rok to samé za plnou cenu už se lidem také zajídá, o tom, že značka NHL pod jejich křídly skomírá a na PC je dlouhodobě mrtvá ani nemluvě. A když už EA náhodou udělají opravdu skvělou a originální hru, tak ji zabijí nepovedeným marketingem, viz trestuhodně nedoceněný Titanfall 2. Pohled do budoucna také moc nadějí neskýtá, snad až na Dragon Age 4 toho moc v zásobě nemají.
Proč je mít rád
Remaster Command & Conquer se jednoznačně povedl.
Společnost dělá spoustu přešlapů, ale vypadá to, že se začíná ubírat správným směrem. Vedle své nahypované AAA produkce dává v rámci svého labelu Originals prostor i nezávislým vydavatelům. Model předplatného EA Access byl v herním průmyslu prvním, který skutečně fungoval a vyplatil se, smysl má ostatně i dnes v době Game Passu od Microsoftu.
Herní klient Origin je asi tou nejpropracovanější alternativou Steamu, hry od EA už přitom pro něj nejsou exkluzivní. Proklínaný engine Frostbite je možná náročný na zvládnutí, ale dokáže vyplodit neuvěřitelně krásné scenérie. A co se týče Star Wars, situace se začíná obracet k lepšímu. Loni vyšel skvělý Jedi: Fallen Order, letos to budou Squadrons. Výzva provozního ředitele Patricka Soderlunda toxickým stěžovatelům, ať si Battlefield 5 prostě nekupují, když se jim nelíbí, sice zřejmě marketingovému oddělení přidělala vrásky na čele, ale je osvěžující vidět, že si nějaká společnost za svými rozhodnutími opravdu stojí, i když zrovna nejsou populární.
4 Epic Games
Epic zažil své zlaté časy ještě v 90. letech, poté už více než kvalitou her udivoval svými technologickými řešením Unreal Enginu. Před dvěma roky se však díky Fortnitu rychle probil až na vrchol potravního řetězce.
Proč je nemít rád:
Důvody jsou dva a už o nich bylo napsáno mnohé. Fortnite je tak obrovským hitem, až všechny, kdo ho nehrají, musí unavovat. Na první pohled jde jen o přeplácanou bezobsažnou střílečku pro malé děti, kteří do ní sypou děsivé množství peněz. Fortnite je však daleko více než jen hra, jde doslova o kulturní fenomén dnešní doby, ryzí mainstream se všemi klady a zápory toho slova.
Epic Store mnoha lidem ukázal nepříjemnou pravdu, že hodnota jejich Steam knihovny není tak veliká, jak si mysleli.
Jen díky němu si mohl Epic dovolit vyšlápnout si na do té doby nedotknutelný Steam a rozjet svůj vlastní digitální obchod s hrami. Namísto budování lepšího koncového klienta vsadil na agresivní marketing, který se opírá o exkluzivní spolupráci s některými herními studii. I po více než roce a půl od spuštění je přitom Epic Store spartánský a umí jen zlomek toho, co jeho roky zažitý konkurent.
Aby toho nebylo málo, 40% podíl společnosti patří čínskému Tencentu, který by si zde pomalu zasloužil vlastní záložku. V souvislosti se strukturou této gigantické firmy se totiž skloňují výrazy jako odposlouchávání, únik dat, cenzura a tak dále.
Proč je mít rád:
Když nic jiného, Epic pořádně rozhýbal herní svět a každá konkurence je dobrá. Fortnite dostal ke hraní spoustu nových lidí, kteří v herním průmyslu doufejme nechají spoustu peněz, z čehož bude prosperovat celé odvětví. Díky Epic Storu mají už teď firmy větší procento ze zisků a hráči spoustu her zdarma.
5 Take Two
Produkce Take 2 není tak bohatá jako u ostatních společností, patří však pod ně Rockstar, zřejmě nejdůležitější herní studio vůbec. Po Activisionu Blizzard a EA jde svými zisky o třetí největší euroamerickou videoherní společnosti.
Proč je nemít rád:
Jsou rozbité hry a pak je tu WWE 2K20.
Jestli spousta her od Bethesdy vychází rozbitá, ty od Take Two jsou na samé hranici použitelnosti. Jejich poslední wrestling WWE 2K20 neměl nikdy vyjít, ani půl roku od vydání nešla hra občas ani spustit. NBA 2K20 pak nedopadlo o mnoho lépe.
Přitom co se týče ždímání svého publika, nenajdete v herním průmyslu „nenažranější“ společnost, ostatně fakt, že trailer na basketbal v jejich podání vypadá spíše jako reklama na virtuální kasíno, mluví za vše. Není náhodou, že to byli zrovna Take 2, kdo se rozhodli nabourat dlouho zavedenou cenovou hladinu nových her a příští NBA budou prodávat o deset dolarů (cca 250 Kč) dráže, než je dnes obvyklé. Ani poskytování časových exkluzivit Epicu firmě potlesk nepřineslo, byť v případě Borderlands 3 šlo pouze o půlroční a u Red Dead Redemption 2 dokonce jen měsíční odklad oproti Steamu. Tvrdý postup proti modderům GTA 5 a mediální výstupy Randyho Pitchforda z Gearboxu také neukázaly Take Two v tom nejlepším světle.
Proč je mít rád:
Hry od Rockstaru jsou klenoty, které by si měl alespoň vyzkoušet úplně každý člověk. Pokud navíc nehrajete sportovní hry a nějak extra neřešíte pozadí herního vývoje, mohou vám být všechny výše uvedené kauzy celkem ukradené. A už jen za snahu dát kultovní Mafii moderní kabátek si zaslouží díky.
6 Ubisoft
Francouzský gigant se jakýmkoliv skandálům důsledně vyhýbá a produkuje hity, které se prodávají v desítkách milionů kopií. Na druhou stranu vás jen málokdy překvapí.
Proč je nemít rád:
Více než hra to vypadá jako domácí úkol.
Ubisoft sází veliké otevřené světy, což má za následek, že jeho hry jsou si až příliš podobné. Ať už jde o postapokalyptickou vojenskou akci nebo historickou akční adventuru, naleznete v nich spoustu společných prvků. Lezení po stožárech, dobývání nepřátelských táborů, RPG prvky, letecký průzkum okolí, určitě byste toho našli ještě spoustu. Jejich herní světy se soustředí více na kvantitu než na kvalitu a chybí v nich adekvátní množství obsahu. Není problém v některých jejích hrách utopit třeba 150 hodin, jen těžko však budete cítit motivaci zahrát si třeba po Assassin’s Creed třeba Far Cry.
Samotné hry jsou sice výpravné, chybí jim však jakýkoliv přesah a překvapí snad jen tím, jak jsou konvenční. Ubisoft už také zcela hodil přes palubu Steam a kromě svého vcelku povedeného obchodu uPlay jeho PC hry najdete jen na Epic Store. Předplatné Uplay+ je však ze všech herních „Netflixů“ zatím tím suverénně nejhorším. Je drahé, ale především se pro tento typ her opravdu nehodí.
Napínání fanoušků ohledně sérií Prince of Persia a Splinter Cell už také na náš vkus trvá příliš dlouho a možnost kupovat si do jejich singleplayerových her cheaty je vyloženě demotivační.
Proč je mít rád:
Bývalo to horší.
Z technologického hlediska jsou jejich hry úžasné, po skandálu s rozbitým Assassin’s Creed Unity jsou poslední dobou i skvěle optimalizované. Navzdory tomu, že sází na dlouho běžící série, jsou jejich hry přístupné i úplným nováčkům. Ubisoft se o své hry příkladně stará i dlouho po vydání, a to i když nesbírají příliš kladná hodnocení. Z Rainbow Six Siege tak v průběhu let dokázali udělat jednu z nejlepších multiplayerových her vůbec. Série Assassin’s Creed je jednou z mála her, které se dají využít i pro edukativní účely. Záběr Ubisoftu je pak při bližším pohledu bohatší než jen veliké open world hry, zmínku si zaslouží především budovatelské strategie Anno a Settlers, či závodní arkády Trackmania nebo Trials.
Volba je na vás
Je nám jasné, že firem by tu mohlo být daleko více, něco nám říká, že se o vítězství bude stejně rozhodovat jen mezi těmi výše uvedenými. Sami jsme zvědaví, jak to dopade.
