Resident Evil: Deadly Silence

Bojíte se rádi a nevadí vám pohled na scénky „explicitního násilí a prolité krve“? Pomáháte rádi krásným ženám v nesnázích? To by pro vás měl Resident Evil: Deadly Silence být jasnou volbou. Žánr survival hororu už zakousl své pařátky i do hrdla dosud panenského herního systému – přenosného Nintenda DS.

Když v roce 1996 majitelé prvního PlayStation (ano, toho, co si mohly babičky splést s malou plotnou) na svých mašinkách spustili první Resident Evil, obvykle byli u vytržení digitalizovanými sekvencemi, hororovou atmosférou a vůbec herním systémem jako takovým. Přitom Resident Evil žánr survival hororů jen oživil – starší hráči si určitě vzpomenou na sérii Alone In The Dark, jejíž čtvrtý díl vyšel i díky velkému úspěchu Residenta, nebo „kulaťoučká“ Ečtatica (i s tím háčkem nad „c“, který měl hře zřejmě dodávat na exotičnosti).

Nový Rebirth mód využívá dotykového displeje pro některé přídavné bojové scény s nožem a hádanky.

Poté se hnijící zombie s virem v těle začaly objevovat i na dalších a dalších herních systémech a v dalších a dalších dílech, až vše vyvrcholilo před cca rokem, kdy na GameCube vyšel v půlročním předstihu Resident Evil 4 – další pořádný krok vpřed. Nyní se dočkali i majitelé Nintenda DS, na co se tedy můžou těšit?

Prakticky na stoprocentní kopii původní hry a nový herní mód, který do hry občas zapojí dotykový displej, pomocí kterého buď rubete zombie pěkně po řeznicku nožem nebo luštíte hádanky, a také mikrofon. V originálním módu se hra liší jen v pár detailech - občas pár sekund navíc v nějaké animaci, zamčené bedny, jejichž otevření je záležitostí malé logické minihry atd. Digitalizované sekvence, dialogy, ukládání pozic u psacích strojů či slavné časoprostorově paradoxní bedny, to vše zůstává v nezměněné podobě, přesně tak, jak se zapsalo do hráčského povědomí. Na scénu se tak opět vrací hlavní postavy Chris Redfield a Jill Valentine, jejichž úkolem je seskupit rozprášenou jednotku (Barry Burton, Albert Wesker a další), najít zbytky té předchozí a nějak se vypořádat s celou paletou bubáků v té obrovské usedlosti poblíž Raccoon City. Stejně tísnivá zůstala i atmosféra, nervózní až depresivní hudba a napětí.

Resident Evil: Deadly Silence je zdařilou konverzí legendy.

Některé z výše jmenovaných prvků by ani nechyběly, ale na druhou stranu – je hezké se po deseti letech vrátit k něčemu, co měl člověk opravdu rád, a zjistit, jak to vnímá dnes. No, minimálně některé dialogy a animace jsou opravdu k pousmání, ale tak nějak neodmyslitelně dotváří kouzlo hry.

Nezměnil se ani systém statických kamer. Je snadné za něj Resident Evil hanit, je to ovšem stejné jako si stěžovat, že Kotek s Mádlem točí další teenagerské komedie. Každý dělá, jak umí. U Residenta jsou statické kamery sice technologická z nouze ctnost, ovšem nakonec s pozitivním efektem na atmosféru. Když s poslední energií slyšíte charakteristický zvuk zombií, jak se šouravě pohybují po místnosti a občas do toho ještě zabučí, a přitom je nevidíte, jen víte, že tam někde jsou, nábojů je málo ... však víte, o čem je řeč, že? :-)

Resident Evil – nesmrtelné zlo

Tato série může některým herním fajnšmekrům sice po příběhové stránce připadat jako klasické béčko, to ovšem nic nemění na obrovské porci zábavy, kterou pravidelně přináší. Od prvního dílu, jehož DS port zde recenzujeme, už uběhlo deset let, během kterých spatřilo světlo světa šest klasických dílů. Značka Resident Evil ovšem byla během této doby natolik atraktivní, že se objevovala i v dost odlišných typech her – hlavně v sérii stříleček se světelnou pistolí a first-person perspektivou Resident Evil: Survivor a také v dvojici online her Resident Evil: Outbreak. Celou podstatu série od základů změnil čtvrtý díl – původně měl být exkluzivně pro Nintendo GameCube, ale nakonec se objevil i s jistými grafickými omezeními a obsahovými bonusy i na PS2. Pátý díl byl zatím potvrzen pro PS3 a X-Box 360, na oficiální potvrzení verze pro Nintendo Revolution se čeká. V traileru se objevuje postava podobná Chrisu Redfieldovi, hrdinovi prvního dílu, a v zápletce by měl hrát důležitou roli Albert Wesker, jehož na konci jedničky ošklivě přeřízl Tyrant, ale Albert se z toho očividně oklepal, jak dokázal v Resident Evil Code: Veronica – ta dolní půlka těla mu zřejmě dorostla :-).

Nový Rebirth mód, jak již bylo řečeno, využívá dotykového displeje NDS pro některé přídavné bojové scény s nožem a pro logické hádanky, při kterých se používá stylus. Příjemné oživení, zdá se zpočátku. Ovšem nijak velké – celá novinka spočívá v tom, že hra se čas od času přepne z third-person perspektivy do vlastního pohledu a „šermováním“ stylusem po dotykovém displeji ovládáte nůž hlavní postavy. Výhodou je, že takhle je boj s chladnou čepelí o dost rychlejší a zombie s ní jdou i opravdu zabít, mohou se zadařit i kratší komba. Porubete, co se dá, hra se přepne zpět a tradá dál Weskerovi po stopách. Rebirth mód spíše přidává hodnotu hry díky logickým hádankám. Těch totiž několik přibylo a se stylusem se řeší velmi jednoduše, což ovšem neznamená, že by měly být lehké. Ke slovu se několikrát dostane i mikrofon, jako například ve scéně, kdy do něj například musíte foukat, abyste tak oživili parťáka v bezvědomí. Oproti původní verzi je Deadly Silence také vybaveno

Klady a zápory

Atmosféra
Rebirth mód
Využívání dotykového displeje

Po všech dílech Residenta tenhle nemůže překvapit

multiplayerem pro 4 hráče, takže se otvírají další hodiny zábavy, ať už při soutěžení nebo spolupráci s ostatními.

Resident Evil: Deadly Silence je zdařilou konverzí legendy, která i v nových podobách stále dokáže překvapit a zaujmout. Malý displej Nintenda DS se sice nemůže rovnat televizní obrazovce, i tak ale mají majitelé tohoto handheldu možnost alespoň částečně zažít napětí, které tahle hra nabízela.

Resident Evil: Deadly Silence

Výrobce/Distributor	Capcom / Capcom
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ano, 4 hráči

Verdikt:

Klasika žánru pořád funguje a dokáže vtáhnout.

Hodnocení:

80% (info)