Blíží se Vánoce a s nimi i doba, kdy rodiče v houfech táhnou do obchodů s počítačovými komponenty a hrami, aby nakoupili svým ratolestem dárek, který by nezbedné dítko alespoň na chvíli naplnil pocitem rodičovské lásky a upřímným litováním nad tím, že pořád zlobí, neučí se a odmíta umývat nádobí. Při pohledu na nepřeberné množství joysticků, volantů a pedálů všeho druhu však logicky přichází otázka, zda má vůbec nákup specializovaných komponent smysl.
Před takovými sedmi, osmi lety byla situace s herními ovladači v tuzemsku celkem jednoduchá - na trhu byly vesměs pouze univerzální joysticky (ty lepší dokonce s turbo a autofirem) a vrchol extravagance představovala hrstka volantů, popřípadě simulátorový Aviator (dodnes doma jeden kousek mám - skvěle se s ním jezdí formulové hry). Při nárocích tehdejších her se ostatně nebylo čemu divit - třetí rozměr byl tehdy ještě v plenkách, a tak se většina her dala celkem pohodově ovládat samotnou klávesnicí. Postupem času zavítal hlavně mezi skalní (a finančně dobře zajištěné) fanoušky leteckých simulátorů skvost jménem FLCS, který v kombinaci s pedály a plynovou pákou (sestava bratru za dvacet tisíc) poskytoval komfort programovatelných funkcí a téměř dokonalé iluze ovládacích přístrojů ve skutečném letadle. Skutečný joystickový boom však nastal až s příchodem Windows a 3D akcelerátorů.
Ukázalo se, že digitální ovládání pomocí klávesnice není pro 3D svět optimální (nešla moc dobře definovat rychlost otáčení a náhradní metody - například různě dlouhý dvojklik ve Flight Unlimited - se moc neujaly) a navíc padla omezení v podobě podpory malého počtu tlačítek, kterými nešly obsáhnout všechny funkce náročnějších her. Další, tentokrát force-feedbacková revoluce přinesla stimulaci dalšího lidského smyslu - hmatu. Přeci jenom cítit nerovnosti na vozovce nebo klepání kniplu letadla blížícího se do vývrtky má něco do sebe. Ani force-feedbackem však velké změny neskončily - potichoučku se přikradla i revoluce poslední, můžeme jí říkat třeba tržní. Hráčská základna je dnes natolik široká, že se firmám vyplatí dělat velmi specializované malosériové ovladače - ať již jde o Strategic Commander, Nostromo n50, nebo třeba Razer Boomslang. Ona specializace má však celkem nepříjemný vedlejší efekt - například já mam v současné době k počítači připojený kromě myši jenom volant MOMO s pedály, na X45 od Saiteku jsem již skoro měsíc nesáhl a Strategic Commander beznadějně pokrývají vrstvy prachu. Herní redaktor si luxus nepoužívání drahého vybavení ještě může dovolit (platí to firma :o)), ale co obyčejný koncový uživatel, pro kterého je investice nějakých pěti tisíc korun celkem značný výdaj?
Otázka tedy zní, jaký že ovladač by si měl průměrný hráč pořídit. Rozhodně se musí při výběru toho nejvhodnějšího zařízení začít od jasné definice oblíbených žánrů her - skalní hráč 3D akcí bude místo joysticku rozhodně pokukovat po lepší myši (na eBay probíhá doprodej Razerů a proslýchá se, že další nový model je na spadnutí),
popřípadě zvážit dovoz Nostroma, se kterým bude mezi kamarády vypadat jako cyborg (a světe div se, ono to opravdu během hraní pomáhá). Vzhledem k cenám a dostupnosti podobných vymožeností je ale schůdnějším řešením ponechání stávajícího vybavení a investice do lepšího internetového připojení - ať již ISDN balíčku nebo kabelu. Přeci jenom nižší ping zlepší výsledky mnohem více než kdovíjak citlivá myš. Velmi jednoduché rozhodování mají příznivci leteckých simulátorů - pokud to s virtuálním létáním nemyslí až tak vážně, vyplatí se investice do levnějšího "kroutícího" joysticku s plynovým kolečkem bez force feedbacku, ti bohatší, kteří si rádi zalétají s vrtuláky, mohou volit dražší feedbackové modely (u moderních stíhaček, které mají systém FBW, ztrácí force-feedback své opodstatnění). Před hardcore letci se otevírá celá škála kombinací pák, pedálů, programovatelných kniplů, hydraulických křesel (pozor na záda - modely pro domácí použití nesmírně "kopou") či imitací panelů avioniky, takže limitem je pouze množství peněz, které jsou ochotni vydat (chudším pro začátek bohatě stačí již zmiňovaný "začátečnický" kroutící joystick s plynem - křidélka, výškovka i směrovky mají své analogové osy). Automobilovým i motocyklovým (ano, i na motorkáře výrobci myslí - například v podobě GP500) závodníkům opět stačí vybrat si volant a pedály ve "své" cenové kategorii - od levných až po luxusní kožené feedbackové MOMO za osm tisíc. Příznivci strategií by se neměli příliš unáhlovat - většina věcí se dá "uklikat" myší a
klávesnicí, a tak investice do Strategic Commanderu bude pro většinu z nich bohapustým luxusem. Ušetřené peníze je opět vhodné investovat do kvalitnějšího internetového připojení.
Co ale mají dělat "univerzálové", kteří nemají svůj vyhraněný žánr a hrají od každého něco? Ti by se mohli inspirovat svými sportovními kolegy a poohlédnout se po nějakém solidním gamepadu - snad každý konzolista potvrdí, že se dá gamepadem celkem obstojně ovládat většina "nemyšoidních" her, nehledě na to, že i PCčkové 3D adventury, arkády či sportovní hry mají vyloženě konzolové ovládání - směrový kříž pro pohyb a ovládání kamery plus několik málo akčních tlačítek, která se na klávesnici ustíhat nedají (redakční chobotnice Mondy by mohl vyprávět - jednou se dokonce snažil stisknout nedostupnou klávesu vlastním nosem (příště použiju tvůj - pozn. mondy)). Přeci jenom je velký rozdíl, když se pohyb ovládá třemi prsty na klávesnici, nebo jedním na analogovém ovladači. Nabídka kvalitních PC gamepadů je celkem široká, a tak si každý jistě najde svého oblíbence. V neposlední řadě je však potřeba zjistit, zda vůbec dokáže majitel nový ovladač využít po stránce ergonomické či anatomické - představa desetiletého caparta, který se svými prstíky snaží dosáhnout na směrové kříže FLCS je pro diváka úsměvná, ale pro rodiče, kteří právě vysázeli pěkných pár tisíc za nefunkční zbytečnost, spíše tragická. Podobný problém jsem nedávno řešil s příbuzným, který je po motocyklové havárii doživotně upoutaný na invalidní vozík. Stěžoval si, že coby velký fanoušek závodních her nevyužije potenciál ovladačů s pedály a musí se spokojit s analogovým plynem a brzdami na tlačítkách. Modena 360, která má pod volantem dvě snadno dostupné analogové páky (nad nimi je pak ovládání převodovky), z něj během několika dní udělala výtečného jezdce, který se svou formulí neměl problém ani s jemnými korekcemi smyku v zatáčkách.
Specializované herní ovladače bezesporu mají své místo na slunci a byl by hřích jejich potenciálu nevyužít. Před jejich nákupem se ale opravdu vyplatí zvážit, zda se ona několikatisícová investice vůbec vyplatí - přeci jenom je můj pracovní stůl s hromadou nevyužívaného "harampádí" dostatečným varovným vykřičníkem, že méně je někdy mnohem více...
