Umělá inteligence je součástí videoher prakticky od jejích počátků a neobešel se bez ní ani praotec Pong (1972) ani první válečná hra Bismarck (1980). Ať už je řeč o parťákovi, nepříteli, čumilovi, nebo kolemjdoucím, ve virtuálním prostoru se bez nějaké formy umělé inteligence neobejde nikdo. Je proto zajímavé, že na rozdíl od grafiky neprochází umělá inteligence tak výrazným vývojem, jenž by dával jasně na srozuměnou, které herní generaci ten který titul vlastně patří.
To však neznamená, že by úroveň AI (z anglického artificial intelligence) stagnovala a potácela se stále na jednom a tom samém místě. Je méně viditelná a tím pádem také hůře prodává. Údernější trailer vytvoříte snadněji, když zdůrazníte detaily obočí hlavní postavy a pestré záběry popisující obrovskou a přitom pestrou herní mapu. Představení chytré umělé inteligence je mnohem těžší a do půlminutového reklamního spotu jej při nejlepší vůli nenacpete. Navzdory tomuto handicapu se vývoj v oblasti AI ubírá vpřed a co víc, nadcházející herní generace slibuje ještě výraznější posun.
Metal Gear Solid 5 měl užitečné spolubojovníky, ale nepřátelé reagovali na vaši taktiku
Obecně lze úroveň umělé inteligence posuzovat podle schopnosti adaptace, s jakou postavy reagují na změny v okolním prostředí. Může se jednat o spoustu odlišných věcí. Patří k nim denní a noční cyklus, povědomí o nebezpečí a přítomnosti nepřítele, stav sportovního zápasu, nebo výskyt surovin na strategické mapě.
Můžeme přitom říct, že čím jemnější stupeň adaptace umělá inteligence vykazuje, o to více pokrokový systém se jedná. Pokud jsou nepřátelé schopni reagovat na váš herní styl a strategii, nebo jsou schopni všímat si detailů a používat objekty, které se kolem nich nalézají, pak autoři odvedli špičkovou práci.
Vynikajícím příkladem je Metal Gear Solid 5, kde protivníci mimo jiné přizpůsobují svou výzbroj vaší taktice a snaží se tak chránit proti vašim útokům. Svou užitečnost a schopnost zorientovat se v kritické situaci vykazují parťáci ve hrách od Naughty Dog mezi kterými vynikne Uncharted 4 nebo The Last of Us, podobně se ale blýskla také Bookerova pomocnice Elizabeth v herním trháku Bioshock: Infinite.
Strach dokázali projevit nepřátelé v nadčasové hře F.E.A.R. i arkhamských Batmanech
Z hlediska stříleček nadále platí za špičku klasika F.E.A.R., která v kategorii adaptivního systému umělé inteligence doslova předběhla dobu. Chytří protivníci se tu chovají jako příslušníci jednotky a jsou schopní organizovaně pročesávat okolí. Svou koordinaci, taktiku a chování přitom přizpůsobují i tomu, kolik jejich kolegů jste již stihli zamordovat. Něčím podobným se pyšní i arkhamovská série s Batmanem, kde padouši reagují jak na styl vašich útoků, tak na svou čím dál beznadějnější situaci.
Tak jako v reálu je pro schopnost adaptace zcela klíčová paměť. Jde o schopnost AI zapamatovat si hráče, jeho pozici, činy, případně odpozorovat i celkovou taktiku. V tomto ohledu nelze nezmínit Nemesis systém Shadow of Mordor a jeho vylepšenou podobu v Shadow of War. V těchto hrách si orkové hlavního hrdinu skutečně pamatují a jejich styl boje, řeč a chování je tomu adekvátně uzpůsobená.
Jiným extrémem je strategie Black & White, v níž jste z pozice Boha učili svého přerostlého mazlíčka, jak se chovat k věřícím. Má potvůrka každému pomáhat nebo občas někým laškovně mrsknout o skálu, aby ovečky nezapomněly, kdo je tady pánem?
Shadow of War a Forza Horizon 3 - dva odlišné systémy unikátní umělé inteligence
Mezi nejzajímavější hry patří v tomto ohledu také závodní série Forza a její systém takzvaných drivatarů. Jeho moderní podoba spočívá v tom, že systém za pomoci dat nashromážděných v cloudu vyhodnocuje styl jízdy skutečných hráčů, který se poté umělá inteligence snaží napodobit. Výsledkem je stav, kdy během závodění s virtuálními závodníky máte lepší iluzi o tom, že proti vám stojí skuteční lidé.
Předchozí případy jsem nevybral náhodou. Ukazují totiž na dvě skutečnosti. Zaprvé, přestože většina her netlačí na evoluci v umělé inteligenci tak jako v grafice, vývojáři přichází s pokrokovými systémy a přináší inovativní řešení, která mohou inspirovat budoucí generace. Zadruhé, navzdory tomuto trendu skuteční pionýři, kteří dokázali přijít s komplexnějšími systémy chování, působí i po té spoustě let velice dobrým dojmem. Zkuste si to srovnat zároveň s grafikou. F.E.A.R. i Black & White byly na svou dobu božsky vypadajícími tituly. Dnes působí zastarale. Jejich AI ovšem zaujme pořád.
Umělá inteligence prezentovaná v demu The Last of Us: Part II je jednoznačným krokem vpřed
Nehledě na to, budoucnost umělé inteligence působí velice slibně. O pokrokové AI nesmírně ambiciózního titulu The Last of Us: Part II, jsem tu psal nedávno. Řadoví nepřátelé se ve hře oslovují jmény, průzkum prostředí provádí systematicky a nezachrání vás před nimi žádná bezpečná zóna schovaná za neviditelnou magickou branou. To vše a ještě mnohem víc půjde ruku v ruce s nevídaným systémem realistických animací propůjčujícímu postavám až mrazivou lidskost.
O Black & White si můžete myslet mnohé, ale revoluční systém umělé inteligence mu upřít nelze.
V podobných superlativech se hovoří také o Cyberpunku 2077, který podle ohlasů bude skutečným open-worldem nové generace zobrazující životem pulzující velkoměsto budoucnosti do takových detailů, jak jsme to ještě nikdy neviděli. Možná ještě důležitější než obě tyto hry je ale tajuplné oznámení Microsoftu, které zaznělo na letošní E3. Firma soustředí prostředky na vývoj pokrokového systému umělé inteligence, z něhož budou těžit majitelé Xboxu a PC. O co se přesně jedná, ale zatím nevíme.
Poblázněnost fenoménem „amazonky“ Alexy a jí podobných naše končiny sice moc nezasáhlo, jasně však ukazuje na pokrok v oblasti umělé inteligence, která nás bude v budoucnu doprovázet stále častěji. Že se tento trend odrazí i v počítačových hrách, je samo sebou.
