Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Medal of Honor: Airborne

  12:00aktualizováno  6. září 4:35
Pro sebevraha znamená skok dobrovolné ukončení jeho života. Pro výsadkáře je to začátek boje právě za jeho zachování. Vítejte u 82. výsadkářské divize.

Medal of Honor: Airborne Série MoH se některým hráčům zdá již lehce vyčpělá a pravdou zůstává, že poslední díly již nebyly tolik kvalitní, jako ty původní. Na Medal of Honor: Airborne se však fanoušci válečných FPS těšili již nějaký ten pátek a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé jde o první díl série a zadruhé sliboval kvanta změn. Ale znáte ty změny z předchozích dílů – buďto byly minimální nebo nestály za nic.

Oproti předchozím dílům je odlišný již začátek každé mise. Jste totiž výsadkář a po každém brífinku vás čeká seskok padákem na místo určení. Těch je vždy několik a vyznačeny jsou zelenými světlicemi. Jelikož však pohyb padáku ovládáte sami, tak pouze vy určíte, kam v daném levelu dopadnete. Zbytek vaší jednotky však k označeným bodům obvykle přistane, takže záleží pouze na vás, zda si to namíříte sami blíže k cíli mise jako samotář bez podpory nebo zda se se zbytkem svého Medal of Honor: Airborne týmu zformujete a půjdete do boje spolu. Ano, je to tak, se zbytkem svého týmu. Oproti předchozím dílům série, ve kterých jste se většinu času pohybovali po úrovních sami, vás v Airborne čeká doprovod. Pokud však od svých spolubojovníků čekáte kdovíjakou podporu, která vás bude často zachraňovat, tak vás musíme zklamat. I když občas pomohou, tak se na ně opravdu spolehnout nedá. Dost často vás nechají na holičkách a objeví se až když je po přestřelce. Jejich umělá inteligence navíc také není nejlepší.

Fašisté však nebudou jedinými vašimi protivníky.

Zpátky však k samotným misím. Ruku na srdce, předchozí díly byly lineární jak trasy pražského metra. Přesto, že byla linearita vyčítána snad každému předchozímu dílu, tak teprve v Airborne je vidět snaha o její odstranění. Jak již bylo řečeno – po výskoku můžete dopadnout, kam chcete. Jelikož budete vyskakovat i nad Medal of Honor: Airborne bitvami ve městech, tak samozřejmě můžete dopadnout i na střechu libovolného domu. Trochu jsme se obávali, že přistání na střechu se bude rovnat následnému skoku z ní na zem, zakončeným smrtí, ale naštěstí tomu tak není. Designově jsou levely v tomto ohledu totiž natolik doladěné, že z každého místa, na které přistanete se lze s troškou koumání dostat na zem. A to je to, co se nám líbí. Konečně to, co MoH potřeboval – členitější levely s rozlehlejším prostředím.

Po dopadu se můžete vydat za libovolným úkolem. Zpočátku jsou obvykle tři a záleží pouze opravdu na vás, který splníte jako první. Splnit je sice budete muset všechny, ale i ta malá možnost volby potěší, v MoH dvojnásob. Další úkoly se dozvíte během samotné mise a to podle jejího vývoje. Dohromady na hlavního hrdinu Boyda Traverse (ano, tak se jmenuje, ale je to veskrze jedno, protože hlubší příběh jako vždy chybí) čeká v každé misi okolo deseti až dvanácti úkolů. V jednotlivých Medal of Honor: Airborne misích jsou pak umístěny checkpointy, díky kterým se hra automaticky ukládá. Obvykle budete začínat na místě, kde se hra uložila, ale na některých otevřených prostranstvích vás čeká opakovaný seskok padákem. Je to nelogické a naprosto nereálné, ale někdy vám to dopomůže ke snadnějšímu splnění úkolu. Mise se odehrávají v Itálii, Francii, Holandsku i Německu, přičemž jejich délka rozhodně není malá a jejich splnění vám může zabrat od hodiny až do necelých dvou. A kolik že těch misí je? Tak dle antivzoru reklam: misí je méně než patnáct, je jich méně než deset - je jich totiž šest. I když jsou mise dlouhé, tak si jednoduchou matematikou jistě dokážete spočítat, že singleplayer není nejdelší.

Samotná hra je klasickou střílečkou s několika dobrými prvky. Váš hrdina zvládá kromě základních pohybů jako skrčení, skok atd. i šikovné vykukování zpoza rohu. Díky němu budete moci odstraňovat nepřátele i zpoza krytu, což na jinak otevřeném bojišti přijde opravdu vhod. I když hra obsahuje virtuální zaměřovač, tak přijde Medal of Honor: Airborne vhod i přesnější míření skrz mířidla na vaší zbrani. Dočkáte se při tom samozřejmě i lehkého zoomu. U sniperky je pak zoom několikanásobný. Pohled z ní je přitom velmi efektní díky skvěle vypadajícím shader efektům. Zbraní je několik druhů, od pistolí, přes kulomety a brokovnice, až po raketomety. Nosit u sebe můžete maximálně tři, přičemž jedna z nich musí být pistole. Před každou misí si navíc můžete vybrat ty, se kterými budete začínat. Kdyby vám došly náboje nebo na vás dotíral někdo zblízka, tak můžete použit úder pažbou a při seskoku padákem ještě můžete okolo sebe kopat. Pokud skopnete někoho například na věži (naše oblíbená pasáž), tak budete odměněni kromě achievmentu i skvělým držkopádem a to díky skvělé fyzice, kterou hra disponuje. Samotné achievmenty jsou dobrým způsobem, jak hru hrát různým způsobem. Ty nejméně ohodnocené dostanete i za různé druhy přistání, včetně toho ne příliš úspěšného, při kterém se na zemi Medal of Honor: Airborne natáhnete jak širocí tak dlouzí, ale ty cennější dostanete například za zlikvidování několika nepřátel jedním granátem atd. Cizí granáty mimochodem můžete odkopávat zpět, což mnohdy přijde vhod.

Během hry narazíte i na několik dech beroucích detailů.

Jednou z nejzajímavějších novinek v Airborne je upgrade zbraní. Za přesnou střelbu budete odměněni vylepšením svých zbraní nebo jejich vlastností, což platí i při multiplayerových kláních (ranked). Získáte tak větší kapacitu zásobníků, rychleji budete nabíjet a vaše puška bude nově vybavena hledím nebo, ehm, odpalovačem granátů. Skvělý je především upgrade útoku nablízko. Jakmile ho budete častěji používat, tak vás čeká odměna v podobě dýky, kterou budete moci náckům kuchat střeva.

Medal of Honor: Airborne V žádném případě si však nemyslete, že hru projdete Rambo stylem, to ani náhodou. Hra není ani na nejlehčí obtížnost lehká a párkrát při plnění nejrůznějších úkolů prostě chtě nechtě zařvete. Zdraví je znázorněno úplně stejně, jako v sci-fi FPS Pariah pro původní Xbox. Do vínku jste dostali čtyři obdélníky, jejich náplň vám bude při zásazích mizet. Pokud přijdete o celý obdélník, tak si ho můžete doplnit pouze sebráním lékárny. Pokud pouze o část, tak ta se vám po chvilce klidu sama doplní.

Prezentace je silnou stránkou snad všech her od Electronic Arts a v tomto ohledu není ani Airborne díkybohu výjimkou. Již od úvodního menu v oblacích mezi letouny budete ohromeni. Stejně tak jako při začátku každé mise v letounech při rozhovorech se spolubojovníky. Během hry narazíte i na několik dech beroucích detailů, jako například řev hořících fašistů ve vybuchlém tanku. Mnohdy jsou tyto detaily i praktické. Například takového snipera v dálce budete schopni odhalit díky Medal of Honor: Airborne odleskům v hledí.

I díky takovýmto detailům se hra lépe hraje a zábavnost jí prostě upřít nelze. Nemalou míru na tom nese i většinou dobrý design misí, jako například likvidování muničního skladu či obsazování bunkrů na pobřeží Normandie. Ano, samozřejmě se zúčastníte několika historických bitev. Kromě Dnu D, který se stal klišé žánru válečných stříleček, budete bojovat i při operaci Market Garden a neminete ani Huskey na italské Sicílii.

Fašisté však nebudou jedinými vašimi protivníky. Jsou tu totiž další nepřátelé, jejichž přítomnost vás mnohdy pobaví, ale někdy i nepříjemně překvapí. Jde samozřejmě o bugy, kterými je hra prosycena docela slušně. Od těch, které hraní nijak nepřitěžují (levitující předměty), až po ty, které ho ztěžují (zasekávání o textury). Jeden z bugů, na které jsme narazili vyzdvihneme, protože za to opravdu stojí. Nepřátelský voják, střelený do hlavy se kácel na zem, na tu však nikdy Medal of Honor: Airborne nedopadl. Zůstal v podřepu viset ve vzduchu a krk se mu protáhl přinejmenším pětinásobně. Tímto válkou vytvořeným monstrem navíc svíjely zřejmě křeče, protože sebou cukalo jako při průjmu. Jak jsme však již poznamenali, tak ne všechny tyto bugy jsou tohoto ražení a některé doslova naštvou.

Od multiplayeru si mnozí hodně slibovali, ale bohužel si jej bez Xbox Live neužijete, protože jeho offline varianta není ve hře přítomna. Zahrajete si ho ve dvanácti hráčích, což sice není špatné, ale konkurenční a žánrově identický Call of Duty 3 nabízí v tomto směru dvojnásobný maximální počet hráčů. Horší však je, že hra obsahuje pouze TŘI multiplayerové módy, z nichž jsou navíc dva téměř identické. Prvním je Team Deathmatch, jehož princip netřeba vysvětlovat. Druhým je Team Deathmatch Airborne, který se liší pouze tím, že spojenci seskakují na bojiště padáky, no bezva. No a pak je tu Objective Airborne, ve kterém musíte získat a udržet tři vlajky. Že je to málo? Ano, samozřejmě, že je Absolutně nechápeme, jak se mohly Medal of Honor: Airborne zdát tvůrcům tři herní multiplayerové režimy jako dostačující. Kde je klasický Deathmatch, kde je Siege a kam se ztratil King of the Hill? Jako ideální počet multiplayerových módů v současné hře bychom považovali alespoň čtyřnásobek! Je to opravdu škoda, protože jinak je multiplayer zábavný, mapy dostatečně velké, členité a souboj fašistů proti spojencům prostě vyzývá k multiplayerovým hodům. Na Xbox Live v současnosti již narazíte na pár našinců, přičemž jejich počet se každým dnem zvětšuje. Brzy se hra jistě stane jednou z nejhranějších her po síti, ale nedokážeme si tipnout na jak dlouho.

Herní skoky a pády

Skoky, pády i propady nás provázejí hrami od nepaměti. Například v sérii Resident Evil dodnes padáme do nejrůznějších kobek, které obvykle obývají ještě horší zrůdy, než prostory nad nimi. Dodnes nás děsí vzpomínka na druhý díl, konkrétně na scénu v knihovně. Tehdy jsme proklínali ta zatraceně plesnivá dřeva. Takový Tomb Raider je také plný pádů a to i zcela dobrovolných. Lara Croft se nebojí skočit i z několikametrového vodopádu a to rovnou po hlavě. V některých případech však nemá příliš na vybranou a neskočit znamená být rozdrcen masivním kamenem, který v mladí proháněl Indiana Jonese. Ani RPG sérii Final Fantasy se nevyhnuly pády. Ze zde jmenovaných sérií je však tato ta nejextrémnější. Zde se padá z útesů, vzducholodí i do dimenzionálních vírů.

Klady a zápory

Plus Vizuálně a zvukově působivé
Plus Méně lineární
Plus Upgrady zbraní
Plus Seskoky s padákem jsou zábavné

Mínus Krátký singleplayer
Mínus Pouze tři multiplayerové módy
Mínus Bugy nepotěší

Hra běží na grafickém enginu Unreal 3, což samo o sobě mnohé naznačuje, ale takový Hour of Victory nás přesvědčil, že i on se dá použít špatně. To samozřejmě není případ Airborne, který vypadá skvěle. Modely postav jsou opravdu detailní a ne o mnoho hůře je na tom prostředí. To doopravdy žije, z trosek se valí kouř, na obloze létají bombardéry, prostě radost pohledět. Pár drobných chybek se najde, ale celkově působí z grafického hlediska tento titul oku lahodivě. Stejně je na tom i hudební doprovod a zvuky. Ostatně, nečekali jste, že tomu bude u nového dílu série MoH jinak, že ne?

Co tedy s novým Medalem? Brát nebo ne? Revoluce se nekoná, některé nepříjemnosti z minulých dílů byly odstraněny, krátký singleplayer, pár dobrých novinek, kvanta nejrůznějších bugů, graficky a zvukově povedené a multiplayer s pouze třemi režimy. Kladů i nedostatků je hodně, ale naštěstí ty první ve hře převažují. Airborne pro Xbox 360 je prostě dobrá hra s nějakými těmi chybami, které mu dle našeho názoru nejspíše prominete. Za zahrání tato válečná FPS totiž rozhodně stojí.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.

Medal of Honor: Airborne
Výrobce/Vydavatel EA/EA
Platforma Xbox 360, PS3, PS2
Multiplayer: 2 – 12 hráčů online
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 92 kB
Verdikt: Nový Medal je dobrý i přes některé svoje chyby a nedostatky. O jeho úspěchu mezi hráči tedy nepochybujeme.
Hodnocení: 75% (info)





Nejčtenější

Everybody’s Gone to the Rapture
Úspěch není vše. Autoři Dear Esther dočasně odcházejí ze scény

Nezávislé studio The Chinese Room, které stojí za populárními hrami jako Dear Esther nebo Everybody’s Gone to Rapture oznámilo, že propustilo většinu...  celý článek

Blizzard oslavil 25 let své úspěšné existence
Na založení Blizzardu si půjčil peníze od babičky. Dnes má miliardy

Mike Morhaime, prezident společnosti Blizzard a jeden z nejbohatších mužů v herním průmyslu, zavzpomínal na své nelehké začátky. Nebýt jeho štědré babičky,...  celý článek

Resident Evil: Revelations
Zaoceánská plavba s mutanty potřetí. Recenze Resident Evil Revelations

„Tati, já nechci zase na zaoceánskou plavbu,“ postěžoval si mladý hráč. „Kušuj,“ řekl otec Capcom a naservíroval mu tu samou hru už potřetí.   celý článek

Marvel vs. Capcom: Infinite
Nebaví vás učení komb? Marvel vs. Capcom Infinite je bojovka pro vás

Jestli rádi bezmyšlenkovitě bušíte do ovladače, je bojovka Marvel vs. Capcom: Infinite něco pro vás.   celý článek

Destiny 2
Co budete hrát o víkendu?

Prozraďte, na které hry se chystáte o víkendu. Pustíte se do něčeho nového, nebo rozehrajete nějakou klasiku?  celý článek

Další z rubriky

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.