Pokud jste ještě nehlasovali, přehled všech anket naleznete na vlastní stránce. Připomínáme, že v hlavní kategorii se zároveň hraje o PlayStation 4 a hry. Průběžné výsledky jsou následující (sedm nejúspěšnějších, řazeno abecedně, není to skutečné pořadí):
- Assassin’s Creed Odyssey
- Detroit: Become Human
- Far Cry 5
- God of War
- Kingdom Come: Deliverance
- Marvel’s Spider-Man
- Red Dead Redemption 2
God of War
Martin Zavřel - 1) God of War - Když jsem si s odstupem zahrál hru podruhé, byl jsem znovu ohromen epickou výpravou a naprosto jedinečnou osobitostí. Postava Kratose je zde napsaná a zahraná takovým způsobem, klíčové momenty podpořené tak silnou hudbou a hlavní bitvy natolik strhující, že to nemá srovnání. Jedinečná práce s herní kamerou také hodně přidává. Hra jako celek sice má svoje problémy, některé pasáže nejsou tak zábavné a určité příběhové zvraty mi vyloženě nesedly. Nicméně i tak to bylo pro mne letos největší překvapení a hlavně největší zážitek.
2) Red Dead Redemption 2 - Objektivně „největší“ a nejhodnotnější hra letošního roku posunula unavený žánr „open world“ her o pořádný kus dopředu a připomněla celému světu, že hry mají na víc, než jsme od nich dosud čekali. Kdo prožil Arthurův příběh, tomu není potřeba víc vysvětlovat. A kdo to ještě nezkusil, tomu je těžké to nějak přiblížit, to se prostě musí zažít. Ačkoliv jsem hru dal na pomyslné druhé místo mého žebříčku, je to vyloženě o chlup a nejraději bych oba tituly posadil na trůn vedle sebe.
3) Assassin´s Creed: Odyssey - Zatímco první dvě místa jsem měl jasná víceméně od začátku, tady jsem váhal nad Destiny 2: Forsaken, jelikož právě tam jsem i letos strávil nejvíce hodin ze všech her. Nakonec musím místo toho vyzvednout Odyseu, protože ji lze snadněji klasifikovat jako letošní hru a hlavně: jde o nejvýpravnější příběhové RPG, co jsem hrál od Inkvizice.
Někteří mohou namítat, že vybavení a schopnosti postrádají hloubku serióznějších RPG, nicméně pokud je hlavní definující vlastností RPG možnost ovlivnit příběh a postavy, pak je Odyssey jednou z nejlepších ukázek daného konceptu. Můžete se snažit dát dohromady svou rodinu, nebo ji pozabíjet, můžete se přidat ke Spartě, Athénám nebo profitovat z války „nestranně“, lze rozhodovat o popravě nebo odpuštění zloduchům. To vše v úžasné výpravě se solidní stealth/akční hratelností. Vím, že AC série minulé roky poněkud přešlapovala na místě a má dost odpůrců, ale Odyssey se opravdu povedl.
Honza Srp - Nejdříve musím upozornit na to, že jsem ještě nehrál Red Dead Redemption 2, který by následující trojicí určitě zamíchal. Ale vše se stihnout nedá a hru si raději užiji později a v klidu.
Kingdom Come: Deliverance
Kdybych chtěl být objektivní, musím napsat, že hrou roku je God of War. Do nejmenších detailů vypilovaná akční hra, která už dávno vyprázdněnou značku znovu katapultovala do první ligy. Jenže nedám. Podle mého názoru totiž nedrží stejnou kvalitu a obsahuje spoustu slabších pasáží, které se nevyrovnají fantastickému úvodu a závěru.
Po dlouhém váhání tak nakonec jako hru roku označím Kingdom Come: Deliverace. Navzdory nepříjemné pachuti ze dvou nepříliš záživných DLC a navzdory spoustě dodnes neopravených chyb je to hra, která mě letos bavila nejvíce. V jádru jde o RPG ze staré školy, které automaticky nepředpokládá, že jsou hráči úplní blbci, což je v dnešní době malý zázrak.
Shadow of the Tomb Raider
Určitě to však není bezvýhradná láska na první pohled, naopak už roky jsem se u počítače tak nenavztekal. Až tak moc, že jsem měl v plánu to Vávrovi „vrátit“ za jeho legendární „hate“ a napsat seznam sta věcí, co na Kingdom Come nesnáším. Nakonec z toho sešlo, materiálu by sice bylo na dva takové články, ale někde u třicítky mě to přestalo bavit.
Na pomyslném třetím místě se nedokážu rozhodnout mezi Shadows of the Tomb Raider a Darksiders 3. Obě mají mnoho společného: vysokou obtížnost, osobitou hlavní hrdinku, částečně otevřený svět a dost vlažné přijetí ze strany hráčů i slabší prodeje. Škoda, podle mě jde o více než důstojná pokračování a po pravdě nevím, co už by lidé mohli víc chtít.
Red Dead Redemption 2
Jakub Žežule - 1) Red Dead Redemption 2 - letos je to jednoduchá volba. Red Dead Redemption 2 posunulo videohry zase o kus dál. Z té spousty důvodů uvedu tři. V první řadě jde o ohromně propracovanou simulaci otevřeného světa, který je tu skutečně živý a reaguje na hráče a jeho činy. Ničemu neškodí ani fakt, že Divoký západ vypadá a zní naprosto božsky. Zadruhé jsem velmi rád, že se v Rockstaru přiklonili spíše k pojetí loňské Zeldy a spoustu objevování nechávají na samotných hráčích. Je úplně v pohodě, pokud vás hra nevede za ručičku a něco v ní prostě minete, nebo neuděláte. A konečně Arthur Morgan je skvělá hlavní postava, která charakterově, stylem chování a mluvením přirozeně pasuje k roli psychopata i hodného bandity podle toho, jakou cestu si zvolíte.
God of War
2) God of War - jako velký fanoušek staré verze Krata jsem měl o hře pochyby, ale letošní God of War si mě nakonec bez problémů získal. Grafika, příběh i soubojový systém jsou super, já však víc než za cokoliv jiného smekám za schopnost autorů propojit funkční a estetickou stránku herního prostředí, což je krásně vidět na tom, jak geniálně jsou ve hře navržené hádanky. Přijít na jejich princip je jenom první část problému, samotné řešení pak často vyžaduje nemalou dovednost ze strany hráče. Výsledná odměna je o to sladší.
Call of Duty: Black Ops 4
3) Call of Duty: Black Ops 4 - o třetí místo byl docela boj, nakonec si ho odnáší letošní CoD. A to navzdory chybějící kampani a tomu, že nenažranost Activisionu ze hry přímo křičí. Jenže co naplat, o pay2win nemůže být řeč a Black Ops 4 pokládám za nejlepší multiplayerovou hru série. Díky fantastickému Battle Royale dokáže tento CoD po dlouhých letech zaujmout i zcela nové publikum. Novinka Control je po dekádě ve znamení Team Deathmatche můj nový nejoblíbenější způsob, jak hrát tradiční multiplayer a dokonce i ti zombíci jsou v Black Ops 4 výrazně větší a lepší než kdy předtím.
Je to zkrátka ohromně vybroušená hra, kde nevím, kam dřív skočit, protože mě v ní baví úplně všechno. Navíc se ukázalo, že sliby o masivní podpoře po startu nelhaly a hra je s brutální kadencí zásobována eventy a lákavými novinkami všeho druhu. Takto vypadá moderní ,,živá“ gameska.
Čestné zmínky aneb těsně v závěsu: Assassin’s Creed Odyssey, Yakuza Kiwami 2
Ondřej Zach - Z mého pohledu je to taktéž Red Dead Redemption 2. Líbí se mi vážnější tón i prvky, které posouvají celý žánr zase o kus dál. Na druhé místo dávám bojovku Super Smash Bros. Ultimate, která sice není originální vůbec, ale má obsahu, jako kdyby šlo o dvě hry spojené v jednu.
Red Dead Redemption 2
Super Smash Bros. Ultimate
Nejvíce tak váhám u třetího místa. Chtěl bych zmínit Assassin’s Creed Odyssey, který mě nakonec baví víc než loňský Origins. Dále humornou strategii Two Point Hospital, s níž jsem se alespoň na chvilku vrátil do časů Theme Hospitalu. Nadšený jsem byl z filmového pojetí Spider-Mana a užil jsem si i démonizovaný Far Cry 5.
A ještě zmíním deskovku, respektive fantastickou kolekci párty hříček Super Mario Party. Je to jediná hra, kterou si rodina pravidelně pouští sama od sebe, aniž bych musel vše iniciovat já, což pokládám za skvělý úspěch. A když přijde návštěva s dětmi, hraní ve čtyřech je pořádná mela. Zatím byl každý nadšený.
Assassin´s Creed Odyssey
Two Point Hospital
Marvel's Spider-Man
Super Mario Party
Return of the Obra Dinn
Honza Hanáček - Ke konci roku jsem dost času strávil projížděním krajin na hřbetu svého věrného vraníka v Red Dead Redemtion 2, přiznávám. Ale je to zcela jiná a mnohem „menší“ hra, která mě během uplynulého roku uchvátila a pro mě je osobním favoritem. Přehlížená Return of the Obra Dinn je vizuálně i vypravěčsky dokonalá detektivka s náloží mystéria a děsu, přesně jak to mám rád.
Jan Lysý - Pravdou je, že mě tento rok několik velkých hitů minulo. Respektive jsem na ně neměl čas. Kde jsou ty doby, kdy jsem mohl usednout ke hře odpoledne a (nerad) ji vypnul druhý den ráno. Nicméně, samozřejmě jsem si letos pár povedených kousků vyzkoušel.
God of War - Na tuto hru jsem čekal jako na smilování. A je bezesporu výtečná a užil jsem si ji. Nicméně se přiznám, že jsem asi jeden z mála, kterým víc vyhovovala zběsilost předchozích dílů stylizovaných do „over the top“ rubaček. To však neznamená, že by God of War nebyl skvělou záležitostí.
Soul Calibur VI
God of War
Unravel Two
Soul Calibur VI - Šestý Soul Calibur není dokonalý. Má několik chyb, ale s ohledem na to, že bojovek není zase tolik a speciálně ne těch, ve kterých se používají zbraně, tak jsem přimhouřil oči a návrat legendární bojovkové série si užil.
Unravel Two - Tento roztomilý kousek na mě díky hudbě, vizuálnímu pojetí a „mlhavému“ příběhu měl až překvapivě velký emocionální dopad. Jsem obvykle chladný jako výkonná lednička, ale v tomto případě jsem i já trochu roztál.
Jan Kouba - Za mě to jsou jednoznačně Beat Saber, God of War a Sprint Vector. Celkovým vítězem pak je Beat Saber, který by mohl konečně očistit jméno virtuální reality a ukázat i skeptikům její pravý potenciál. Hry nemusí být jen zábava, ale i solidní workout. God of War je pravděpodobně nejepičtější hra, kterou jsem za posledních pár let hrál, jeho výpravnost a filmovost je dechberoucí, ale trochu mi chybí ten starý násilím a sexem prolezlý Kratos.
Prezentace God of War
Beat Saber
Aspoň na okamžik bych si chtěl připomenout to běsnění z trojky, ale tvůrci dospěli a Kratos také. Třetí hra roku je pro mě opět z řady VR titulů. Sprint Vector jde v inovaci ovládání ještě mnohem dál než Beat Saber. Je to simulátor futuristického sprintu, kde se sedřete podobně jako u Beat Saber, zážitek je to však intenzivní v jiných ohledech. Má skvěle zmáknutý pocit z rychlosti a takzvaný vertigo efekt.
Petr Zelený - Assassin’s Creed Odyssey, Pillars of Eternity 2: Deadfire, Resonance of Fate HD
